sobota 12. května 2018

Život to naplánoval jinak

     Nikdy jsem nechtěla být průměrná. Vždycky jsem chtěla vyčnívat. Jak říká Jarda Jágr, rozdíloví hráči se rodí při trénincích navíc. České přísloví pak říká, že komu se nelení, tomu se zelení. Předpokládala jsem tedy, že když budu poctivě makat a čas od času udělám něco navíc, vzejdu jako nadprůměrná.
     Dlouho to fungovalo. Tenisových zápasů jsem více vyhrála než prohrála, naopak dvojchyb jsem kupila turnaj od turnaje méně. Stačilo, když jsem si každý den strávený na chalupě vzala koš s míči a zuřivě pálila na druhou stranu kurtu aspoň půl hodiny. Nikdo mě nemusel nutit, sama od sebe jsem viděla, že tudy vede cesta.
     Jenže už mi nikdo neřekl, že ta cesta není dlážděná do nekonečna. Sportovci sice říkají, že samotný talent nestačí, ale jen málokdy říkají, že občas nestačí nic. Ani kombinace talentu, štěstí, píle, přidaných tréninků, skvělých podmínek, ukázkového zázemí a milionů korun. Občas prostě můžete dělat všechno dobře a stejně to nedopadne dobře, stejně to nedopadne tak, jak jste si plánovali. Život to prostě někdy naplánuje úplně jinak.

     Odejít na univerzitu v Jižní Koreji bylo tím největším rozhodnutím, které jsem ve svém dosavadním životě musela udělat. Uplynuly tři roky a lidé mě za to stále plácají po zádech. To je obdivuhodné... Ty jsi tak statečná... Já bych to nedokázala... Díky. Ale mě nikdo nenutil odjet, sama od sebe jsem chtěla zažít na univerzitě něco, co nezažije můj průměrný vrstevník, něco navíc. A tak jsem se po maturitě sama přestěhovala 8244 km od domova, asi tak o 8240 km dále než bylo nutné a v průměru tak o 8000 km dále než většina mých spolužáků z gymplu.
      Skoro v každém předmětu, který jsem na Yonsei měla, existovala možnost získat kredit navíc. Pět semestrů jsem tu možnost vysávala jako studnu při období sucha. Jen jedničky ze školy mi ale nestačily, potřebovala jsem ještě víc. Odjela jsem studovat do Jižní Koreji, tak se chci vrátit se životopisem, který jasně zastíní průměr. Prezidentka studentského spolku. Dobrovolnice na akcích pořádaných ambasádou České republiky v Soulu. Vyznamenání školy za nadprůměrné akademické výsledky. Znalost korejštiny.
     Když jsem se rozhodla vzít si semestr pauzu, abych si rozmyslela, kde chci pokračovat ve studiu při magisterském programu, rozeslala jsem svůj životopis šéfredaktorům nejrůznějších médií v Česku. Doručený email. Bereme vás. Druhý email. Určitě se domluvíme. Třetí email. Vypadá to skvěle. 

Lake Michigan

čtvrtek 8. března 2018

TOKYO

    Loni v zimě jsem si slíbila, že začnu více cestovat - po korejském ostrově i po celém asijském kontinentu. Od té doby jsem navštívila Hong Kong, Singapore, Sapporo, BusanJeju a teď i Tokyo.


     Cesta do Tokya byla mým třetím výletem do Země vycházejícího slunce, před lety jsem byla v Osace a Kyotu, loni právě ve zmíněném Sapporu. V Japonsku se mi vždycky líbilo, tamní lidé jsou milí a vstřícní, jídlo výborné, prostřední krásné, nebylo nač si stěžovat. Tokyo mě však absolutně pohltilo.
     Na celý výlet jsem měla vyhrazené jen tři dny, strávila jsem je tedy všechny přímo v Tokyu, přestože mým velkým snem je podívat se do nedalekého Nikka. Tři dny ve velkoměstě, oproti kterému i Soul působí téměř jako poklidné městečko na periferii, však stály absolutně za to a klidně bych "jenom do Tokya" letěla znovu. Hned příští týden.
    

pátek 2. března 2018

Češi v Koreji: Kytarista Jirka

     Česká komunita v Jižní Koreji je sice poměrně malá, o to více je však zajímavá. Někteří lidé tu pracují, jiní jsou na stáži, další v domácnosti. Máme tu studenty dlouhodobě, na exchange i na jazykových kurzech. Pravidelně se scházíme na české pivo ve čtvrti Gangnam a pro mě osobně je zdejší parta jedním z největších bonusů života v Koreji. Další osobou, kterou vám v rubrice Češi v Koreji představím, je kytarista a stavební inženýr Jirka. Do Koreji přijel v srpnu, napsal v Soulu diplomku, připravil nám na Štědrý den fantastický bramborový salát a po lednovém návratu do Prahy se ohlédl za svými zážitky. 




Jirko, jak tě napadlo jet do Koreji v posledním semestru svého magisterského studia?

     Už od prvního ročníku na ČVUT jsem věděl, že chci minimálně na semestr vycestovat a studovat v zahraničí. Jenomže já jsem typ, co má na vše stále hodně času a tak jsem se rozhoupal až na poslední chvíli.
     Vždycky jsem chtěl navštívit Asii a exchange pobyt mi přišel jako dobrý způsob, jak se tam dostat. Upřímně mi bylo celkem jedno, kam pojedu, ale přál jsem si Soul nebo Hong Kong. Jsem rád, že to vyšlo a v Soulu jsem byl nadšený.


Jaké byly tvé první pocity po příletu do Soulu?

     Abych byl upřímný, neměl jsem ani moc času vytvářet si představy, jak to tam bude vypadat, takže jsem přiletěl bez očekávání. Ihned mě zaskočila velikost města, Soul je obrovský. Každá cesta po městě trvá v průměru kolem hodiny, do periferií ještě déle. Na druhou stranu je tamní doprava pohodlná a přehledná, takže si na to člověk relativně rychle zvykne. 

pondělí 19. února 2018

Zápisky z olympiády

     Vítejte v Pyeongchangu! V malém městě, ve kterém se momentálně píšou dějiny, vyhrávají olympijské medaile a probouzí turismus. Zimní olympijské hry 2018, které se odehrávají na východním pobřeží, nehýří pompézností, tisícovými davy v ulicích, ani okázalým místem. Jak napověděl už zahajovací ceremoniál, Korejci olympiádu pojali vkusně, poctivě a zároveň skromně.


     Největší sportovní svátek se odehrává ve městech Gangneung a Pyeongchang, od sebe vzdálených asi 60 km. V horách v Pyeongchangu se odehrávají všechny disciplíny na sněhu, v přímořském Gangneungu pak sporty na ledě. Mezi městy funguje dobrá síť shuttle busů zdarma, jejich seznam najdete na oficiálních stránkách olympiády. Zároveň v oblasti jezdí hodně taxikářů a díky příznivým cenám a nemožnosti vás okrást je taxi další výhodnou alternativou, jak se někam dostat. Shuttle busy jsou ale dobře zorganizované, přehledné a všude je milion dobrovolníků, kteří vám ochotně poradí v obou jazycích. Fronty občas bývají dlouhé a na pohled děsivé, většinou ale rychle ubývají.
    Do obou měst se ze Soulu, Incheon letiště i z okolních měst pohodlně dostanete rychlovlakem KTX, většina spojů už je ale beznadějně vyprodaná, ale už bylo mnoho vlaků přidáno, takže štěstí stále můžete zkusit na webovkách. Zároveň do dějiště her jezdí spoustu autobusů, na www.kobus.co.kr najdete všechny spoje v angličtině. Autobusy sice jedou tři hodiny, déle než rychlovlak, ale jedou na čas, jsou pohodlné a staví na kávičku (což je hlavní, že).

úterý 30. ledna 2018

Host ve vlastním domě

          Na konci loňského roku jsem přiletěla na prázdniny do Prahy. Pět týdnů uteklo dřív než jsem řekla ,,Zeman" a já znovu skládám svůj život do neúhledných komínků dovnitř hokejového báglu, který dnes večer odevzdám k dalšímu letu na trase Praha-Soul. 



25.prosince 2017

         Otevřu oči a malíčkem ťuknu na displej na sedadle před sebou. Mísí se ve mně několik emocí, do očí mě pálí záře televizní obrazovky a levou nohou mi prostupují mravenci. 8:43hr. To snad ne. Chce se mi udeřit do sedadla stejně jako do mobilního budíku a znovu se uvelebit na polštář, ale tady to nejde, jsem uvězněná v prostorech 37F a erární polštář ve mně spíš vyvolává vztek, že zase nemůžu spát. Po trase Soul-Praha dnes letím potřicáté druhé, člověk by si myslel, že už jsem si vydobyla věrné místečko v business třídě a vynalezla taktiku, která nezklame, ale já s nespavostí na palubě a s následným jetlagem díky posunu času bojuji stejně jako cestovatelský začátečník.
Když klesáme dolů a pilot hlásí, aby se posádka připravila na přistání, rutinně promlouvám k Bohu a dlaně spojuji pod fialovou dekou, taktéž erární. Nesnáším létání. Bože, děkuji ti, že jsi nás provázel tímto letem a všechny si nás dovedl bezpečně nad Prahu. Díky, že pilot neusnul, že se nám za letu neulomilo křídlo, že nám ptáci nevlítli do motoru, že se se mnou neutrhla záchodová kabinka na straně trupu, že nikdo nezkolaboval, že jsme to přežili, chce se mi říct, ale nechci přivolávat tragédii, a tak se pomodlím i za následující okamžiky. Vzlétnutí a přistání je nejnebezpečnější, říkal můj známý stevard. Prosím dej, abychom bezpečně přistáli a ve zdraví dojeli do svých domovů a hotelu. Stůj při nás ještě pár desítek minut. Bože, ať se nám vysune podvozek, ať není runway kluzká, ať nesjedeme na trávu, ať nenarazíme do jiného letadla, ať nezačneme hořet. Bože, ať hlavně nikdo nezačne tleskat.

neděle 7. ledna 2018

Dávej dobro

     ,,Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí."

Věnováno mojí milované kamarádce E., nejhodnější osobě, kterou znám. Děkuju, že nepřestáváš ukazovat světlo ostatním, i těm, kteří chtějí vidět jen tmu.

     Dávej dobro. Kampaň Starbucks pro uplynulé svátky a mé jediné novoroční předsevzetí. Vánoce jsou v naší kultuře především o dávání a dostávání. Vyměňujeme si cukroví, kupujeme si drahé dárky, posíláme peníze na charitu, vozíme hračky do dětských domovů. Od prvního Adventu do posledního silvestrovského ohňostroje lidstvo oplývá štědrostí. Přece jen se 24.prosinec jmenuje Štědrý den, že. Jsme ale stejně hodní, laskaví a dobrosrdeční i následujících 11 měsíců v roce?

sobota 30. prosince 2017

Novoroční slzy

     2017. Jeden rok, dvanáct měsíců, 365 dní, třináct letů, pět navštívených zemí, jeden velký návrat domů. Uplynulý rok dobrodružstvím přímo přetékal.


     Splnila jsem si dva velké sny v podobě výletů do Hong Kongu a Singapuru, snowboardovala jsem v japonských horách na ostrově Hokkaido, objela autem kolem dokola ostrov Jeju a dvakrát vylezla na tamní nejvyšší horu sopečného původu. Nakoukla jsem do Koreji Severní, v té Jižní jsem strávila devadesát procent roku. Poprvé jsem byla v přímořském městě Busan, jela jsem se podívat na východní pobřeží, kde se budou v únoru konat zimní Olympijské hry, znovu jsem spala v budhistickém chrámu s mnichy.
     Konečně jsem dostala stipendium, stala jsem se studentskou ambasadorkou školy, zvolili mě prezidentkou jednoho studentského spolku, přiblížila jsem se publikaci svojí seminární práce, úspěšně jsem si odškrtnula dvanáct dalších předmětů, odevzdala jsem 120 stránkové portfolio s mými pokusy o tvorbu literatury a zvolila jsem si téma svojí bakalářské práce.
     Přivítala jsem v Koreji tři návštěvy, včetně dvou z mých nejbližších kamarádek. Krmili jsme spolu tygry, objevovali tajné vodopády, propařili několik nocí v naší party ulici před domem v Anyangu. Poznala jsem spoustu nových lidí, několik z nich i díky svému blogu. S některými se možná už nikdy neuvidíme, jiní se zařadili do okruhu přátel, do dvou jsem se platonicky zamilovala,..možná do deseti, no. Jsem však strašně moc vděčná za každého, kdo mi v roce 2017 zkřížil cestu. Protože žádný cestovatelský zážitek, akademický úspěch, vydělané peníze, ani napsaný článek, by neměl význam, kdybych ho neměla s kým sdílet.

pondělí 18. prosince 2017

SINGAPORE

     Před rokem a kousek jsem na blog dala svůj bucket list, na kterém vedle výšlapu na nejvyšší horu Jižní Koreji stál i Hong Kong a Singapur. Dneska můžu s pocitem zadostiučinění a obrovskou radostí v srdci říct, že jsem si obě destinace už odškrtla. 

    V Hong Kongu jsem byla už v lednu, na blog jsem fotky nikdy nedala, ale k ročnímu výročí to napravím, slibuju. Do Singapuru jsem vyrazila na začátku měsíce a doteď z toho žiju, takže se ráda fotkami konečně pochlubím.  


    Když jsem před rokem poprvé přemýšlela o výletu do Singapuru, vlastně jsem o něm nic moc nevěděla kromě toho, že z něj pochází spoustu mých spolužáků a stojí v něm vyhlášený hotel Marina Bay Sands s infinity bazénem na střeše. Cool město, tam někdy pojedu. 
     Během letních prázdnin se tam však přestěhovala jedna z mých výborných kamarádek, a tak se z někdy stalo letos a začala jsem navážno shánět letenky. Z Incheon na Changi Airport létá několik letadel denně, přímo i s přestupem. Já jsem byla omezena časově, nemohla jsem si tedy příliš vybírat a zvolila jsem přímý let se Singapore Airlines v pátek ráno s návratem v pondělí ráno. Zpáteční letenka stála skoro 10.000 Kč, to ale rozhodně není cena, za kterou se po Asii pohybuje většina lidí, ani nejlevnější cesta do asijského centra dění. Let byl k mému překvapení (měla jsem dávat při zeměpise větší pozor) sedm hodin dlouhý, z čehož mě při přečtení letenky málem trefilo, strach z létání mě stále nepřešel. Singapore Airlines ovšem dostály svému skvělému jménu a byly excelentní, služby na palubě, jídlo i nabídka filmů byly špičkové. Rozhodně doporučuju!

neděle 3. prosince 2017

Malá holka ve velkém světě

    Sedím v gate A18 na letišti Changi v Singapuru a čekám na půlnoční letadlo zpátky domů. Na tvář se mi krade úsměv, když si uvědomím, jak velké štěstí mám, že se můžu po každém výletě vracet domů do Soulu. 

     Za necelý měsíc oslavím 22.narozeniny. Za poslední rok jsem několikrát ukazovala občanku, jednou dokonce v takové malé zapadlé restauraci, kde mi nechtěli nalít pivo. Dvakrát však z opačného důvodu, dva kluci mi nevěřili, že je mi "jenom 21, tobě je minimálně 25". Aha, tak dík. 

      Oba zpytovali svědomí, že to měl být kompliment, že jsem prý rozumná, že jsem prý samostatná. Jak s oblibou říká moje maminka, "kdyby věděli, jaká opravdu jsi", dalo by se s oba jejich argumenty polemizovat. Pavouky sama dostat z domu neumím, rozumná jsem jen do chvíle než přijdu do obchodu s notýsky a obrazy a cetkami, které nikdy nepoužiju, "protože si je šetřím", ale nutně je potřebuju. Jaký myslíte, že mám s sebou sešit v Singapuru, tyrkysový s pandou žvýkající bambus..

     Snažím se však o to, aby moje pubertální já bylo na mé starší já pyšné. Snažím se napravovat chyby spáchané v sedmnácti a plnit si sliby vysněné v patnácti. Snažím se být taková, jakou jsem být chtěla, i když mi to často brutálně nejde.

středa 29. listopadu 2017

Češi v Koreji: Youtuber Karel

    Česká komunita v Jižní Koreji je sice malá, o to víc však zajímavá. Někteří lidé tu pracují, jiní jsou na stáži, další v domácnosti. Máme tu studenty dlouhodobě, na exchange i na jazykovém kurzu. Další osobou, kterou vám v rubrice Češi v Koreji představím, je Karel. Rok tady studuje na Sungkyunkwan University v Suwonu, cestuje po Asii a o životě (nejen) v Koreji natáčí videa na Youtube.






Karle, kde se vzal nápad odletět studovat do Jižní Koreji?

    Ke konci bakalářského studia jsem si řekl, že bych měl svoje studium obohatit o zahraniční pobyt. Začal jsem pátrat a na hromadném setkání studentů, kteří byli na exchange v různých zemích a prezentovali své zážitky a zkušenosti, mě uchvátila prezentace kluka, který vyjel právě na Sungkyunkwan University (SKKU). Tehdy jsem si poprvé řekl, že chci do Koreji. Moje zdejší univerzita je navíc spojená se Samsungem, což je pro můj obor ideální. Studuju elektroniku a komunikaci, zabývám se tedy hlavně aplikovanou elektronikou, mikročipy, embedded systémy a podobně.

Naplnila se tvá očekávání, která si o zdejším životě měl po zmíněné prezentaci?

     Kluk, který tu byl přede mnou a prezentoval, hlavně říkal, že jsou tu příjemní lidé a že SKKU je na dobré úrovni, což se mi potvrdilo. S výukou jsem spokojený, i když jsem si v prvním semestru musel zvolit i předměty mimo mou oblast zájmu. Celkově se tak moje představy naplnily, není tu nic, co by mě výrazně překvapilo.


Věděl jsi od začátku, že tady strávíš dva semestry? Většina tvých exchange spolužáků je tu jen na semestr.

    Původně jsem tu měl být jen na jeden semestr, všem v Česku jsem říkal, že se za čtyři měsíce vrátím, že se ani nemusíme loučit. Jenže hned po prvním měsíci jsem věděl, že bych tu chtěl zůstat, čas rychle utíkal a já jsem si to tady chtěl užít déle, takže jsem si pobyt prodloužil o další semestr. Kromě toho, že jsem nadšený z Koreji jako takové, je to zároveň i moje první dlouhodobá zahraniční zkušenost, takže mě to tu baví a domů nespěchám.