pondělí 7. prosince 2015

Na co se těším domů

        Mám se tady krásně, jsem tu moc spokojená a šťastná, přesto se domů do Prahy těším jako malé dítě. Tak už jen napsat testy, odevzdat projekty a eseje, zabalit dárky, a za 15 dní nasednout do zpátečního letadla! A na co se nejvíce těším?
                                                                                    
  • Maminčino jídlo. Tvarohové knedlíky. Svíčková. Knedlíky. Polévky. Večeře ve čtyřech u jednoho stolu.                                                                                                                                                          
  • Objetí. Těším se až obejmu Anetku, rodiče, babičky, dědečky, bratrance, kamarády, kamarádky, známé, neznámé, našeho psa Ernyho, a sousedova kocoura.              
  • Pečivo. Rohlíky. Bochník chleba. Suché, děkuji. Jakékoliv pečivo, které nebude s příchutí pomeranče, s ořechy, nebo jinak sladké.  

úterý 1. prosince 2015

Příjemná rutina

        Po přednáškách nasedli do školního autobusu, navečeřeli se v restauraci poblíž nákupního centra, udělali každotýdenní nákup potravin v tamním supermarketu, počkali na zpáteční autobus, a vrátili se na kampus. V ''community room'' se společně učili do jedné v noci, ona psala esej, on laboratorní práci z chemie. S jedním okem již zavřeným se došourala do postele, zavolala rodičům, a během dvou sekund usnula. Spolubydlící přišly na pokoj ještě později. Při prvním zazvonění budíku málem spadla z postele, u třetího zaúpěla, a se čtvrtým se s nadávkami zvedla z postele. 
        Z horní poličky si vybrala něco k snídani, uvařila si čaj, a stále v pyžamu se pustila do dalších úkolů. V poledne sjela výtahem do kafeterie, naobědvala se s přáteli, a vyrazila na přednášky. Večeře. Community room. A zase dokola..
    

neděle 22. listopadu 2015

UIC: The ride




     It is said that life begins at the end of our comfort zone. With this (and tons of other cliché quotes) in mind, she hopped on a plane, turning the page to a new blank chapter. She was determined to fill the following empty pages with joyful stories, fun memories, and interesting people. That was the positive side of her. Her negative inner voice kept reminding her how she hated coming to unknown places with unknown people. What if she doesn't fit in? What if college life isn't as cool as it is displayed in American movies? Oh, how many different arguments had the demons in her head come up with during these long hours in the skies. Of course, she knew it was going to be challenging. But what if it turns out to be harder than she can take? Once she stepped on the land of beautiful Korea, million different emotions ran through her body. This is it, she thought.
     The first day at UIC felt like being in a theme park for the first time. You're excited and overwhelmed by this and this, you want to try all these crazy rides, you're taking tons of pictures. You walk around and stare with a sparkle in your eyes. But you're also worried, and scared. Aren't these rides too thrilling? You wish someone was holding your hand during the ride. You wish your mom was there to help you unpack.
     The first week at UIC felt like waiting in a line for the most thrilling ride in the entire park. You observe people standing in the line with you, the ones walking around, and the other attractions offered on the other side of the park. You meet your roommates, professors, potential friends. You have introduction classes, you find out how everything works, and how much is the cotton candy sold in front of the merry-go-round. You can still decide to step back, escape from the queue, and go on a familiar ride. There's still space to go back to your comfort zone, stick to your old friends on Skype, and give up the possible adventure.
     In her case, curiosity won. She jumped into the roller coaster train, and the most exciting ride of her life was about to begin. 
     It's been ups and downs, parts when the train goes slow, and sections where the speed makes you scream. It's been holidays and midterms, fun classes, and hours of studying boring material. It's been school events, dinners with new friends, and multiple midnight chicken treats. Sometimes you feel like the ride will never end and you will never go to bed early ever again. And sometimes it feels like being upside down when you mess up on your exam. 
     But in the end, the most important thing is to make the final step out of your comfort zone, get on the adventure ride, and enjoy the journey. With the passengers sitting next to you. 







středa 11. listopadu 2015

Přednášky v prvním semestru

          Mezi požadavky k dokončení titulu na UIC patří absolvování povinných předmětů během prvního, případně druhého, školního roku. Bakalář na UIC tedy trvá 4 roky, jelikož v prvním roce nemáme oborové předměty. UIC má tři divize: Underwood Divison, Humanities, Arts And Social Studies Division, a Integrated Science And Engineering Divison. Každá z divizí poté nabízí určitý počet oborů, které si studenti volí po druhém semestru. Povinné předměty jsou téměř pro všechny divize stejné, liší se jen trochu.           Z Povinných předmětů jsem si jich do prvního semestru zvolila sedm. Jak probíhají, co se po nás požaduje, a zda mě baví? 

           Intenzivní seminář psaní - 20 studentů, mladá profesorka - Korejka, která vystudovala stejný obor, který chci studovat já. Na každé úterý máme zadanou povinnou četbu (povídky, novely, eseje,..) a k tomu přidělený úkol (napsat shrnutí příběhu, osnovu, rozvinout hlavní myšlenku původního článku). Dále dostáváme přednášky ohledně stylistiky, jak rozvrhnout odstavce, jak napsat efektivní úvod a silné shrnutí. Na čtvrtečních hodinách pokračuje přednáška s tipy, jak napsat dobrou práci, dostaneme ohodnocené úkoly z úterý a následně máme skupinový workshop, který souvisí s tématem týdne. Ve třídě jsem jediná ne Asiatka. 
          Korejština - Ve třídě je nás 11, všichni cizinci, máme moc příjemnou mladou profesorku. Učíme se podle učebnice a pracovního sešitu, výuka je hodně intenzivní, týdně je to jedna kapitola (20 stránek v učebnici, 40 stránek v pracovním sešitu). Po každé kapitole máme písemný test, ve zkouškovém přibývá i ústní zkouška. Každopádně při hodinách máme neustálé konverzační cvičení a jsme ‘’nuceni’’ mluvit.          
          Křesťanství a kultura - Upřímně, nejnudnější předmět, který mám. Třída je poměrně velká, 43 studentů. Vzhledem k tomu, že máme příjemnou korejskou profesorku s hodně zkušenostmi ohledně náboženství, a zajímavou osnovu plnou kontroverzních témat jako ''Křesťanství a eutanazie, potrat, sebevražda'', čekala jsem, že mě přednášky budou bavit, ale jsou bohužel vedeny nezáživným způsobem. První dva měsíce jsme vždy měli zadané povinné čtení z učebnice (která stála v přepočtu asi 900Kč), v hodině jsme na látku napsali minitest a až poté následoval výklad toho, co jsme se museli naučit doma. Nyní máme skupinové prezentace, kdy 4-5 lidí prezentuje téma jako Potrat, Sebevražda, Eutanazie, Homosexualita v souladu s křesťanskou vírou. Zároveň máme na tyto témata psát ''reflektivní eseje'', kde vyjadřujeme svůj názor s ohledem na zadanou četbu. Tento předmět vyžaduje asi nejvíce práce, čtení a psaní, což je ironické, protože ostatní hodiny křesťanství na Yonsei jsou hodně jednoduché a profesoři nemají vysoké požadavky.






          Světová historie - Zvláštní předmět. Neuvěřitelně vzdělaný profesor, narozen v Koreji, ale vychovaný ve Státech, má za sebou nejlepší světové školy, desítky prestižních výzkumů a projektů. Při přednáškách se nám snaží předat něco ze svých znalostí, především o migraci, developmentu světových měst a integraci. Každý týden je to jiné téma, nepíšeme žádné testy, většina ze 17 studentů neví co se děje. Je to tedy docela vláčná, nestresující, příjemná hodina.            
          RC 101 - Předmět, který je povinný pro všechny prváky v prvním semestru. Hodiny vede náš akademický poradce, v mém případě žena, která nám dává studijní tipy, opakuje požadavky pro získání titulu či postupy při výběru oboru. Nejsme nijak známkováni, ale každotýdenní účast je nutná.    
          Východní Civilizace - V tomto předmětu nás je 214, přednášky se odehrávají v obrovské posluchárně, kde mají pohodlné sedačky a dobře se při hodinách spí. Každý týden se probírá jiná událost/časové období v historii Asie. V pondělí při dvouhodinových přednáškách máme pokaždé jiného lektora, který nám předá historické, filozofické či politické pozadí daného tématu. Při jednohodinových přednáškách ve středu se stále stejná profesorka literatury zaměřuje na díla napsané v té době/v reakci na ní.
          Chapel - Yonsei University byla založena americkými misionáři v 19. století. Od té doby bylo pro studenty poskytováno denní kázání, a tuto tradici se UIC snaží dodržovat tímto ''předmětem'' jednou týdně. S křesťanstvím to ale nemá v reálu nic moc společného. Každé kázání - spíše přednáška o (vysokoškolském) životě - sice začíná citátem z Bible, ale málokdy se k němu výklad vztahuje. Spíše k nám mluví zajímaví lidé, kteří jsou s Yonsei nějak spojeni a mají nám co sdělit. Znovu - nejsme nijak hodnoceni, stačí se zúčastnit 2/3 přednášek.
           Celkově mě všechny předměty baví, není žádný, který bych vyloženě nesnesla. Neúmyslně jsou všichni moji profesoři Korejci, ale všichni mluví perfektně anglicky a jsou sympatičtí, jednají s námi na úrovni a přátelsky.           
           Rozvrh, úkoly, zadanou povinnou četbu, známky i zprávy od profesorů máme většinou online v systému školy. V semináři intenzivního psaní nám papíry opravuje a komentuje ručně, v hodinách korejštiny také. V nějakých hodinách máme zakázané notebooky, v jiných to profesoři neřeší. Hodně se tu každá hodina liší, jak složením studentů, tak stylem. Všechno to do sebe však příjemně zapadá a ve svém prvním semestru si ohledně rozvrhu a přednášek nemůžu stěžovat :) 

           PS: 39 dní do návratu do Prahy. Práááázdninyyyy.      
     



čtvrtek 5. listopadu 2015

Období klidu

         Když jsem odlétala, jedna z mých kamarádek mi napsala dopis, ve kterém kromě povzbudivých řádků stálo ujištění, že až opadne prvotní strach, stres a samota, budu se zase moci nadechnout. Nakonec se ukázalo, že jsem se nadechla už při čtení dopisu v letadle, a vydechla jsem před týdnem.



        Od prvního dne jsem byla vytížená, nadšená, plná nových zážitků. Jezdila jsem do Soulu o každém volném večeru a pravidelně o víkendech, týdně jsem vídala staré známé, byla jsem asi na dvaceti hokejových zápasech. Příprava do školy je vyžadována každodenně, takže jsem byla neustále zaneprázdněná v campusu i mimo něj. Na začátku pondělních hodin korejštiny se nás profesorka vždy ptá, co jsme dělali o víkendu. Zatímco většina spolužáků spala, jela k rodičům nebo zůstala na campusu, já promýšlela, jakou víkendovou aktivitu zmíním.
         Celý tenhle kolotoč skončil midtermy, zkouškovým obdobím před dvěma týdny, kterému předcházel týden, kdy jsem se učila i 6 hodin denně. Písemný test i ústní zkouška z korejštiny se mi povedly, moje eseje ze dvou předmětů byly ohodnoceny A, čili nejlepší možnou známkou. Zároveň jsme úspěšně odprezentovaly skupinový projekt. Bohužel, test z Východní civilizace se mi moc nepovedl, a přestože jsem dosáhla úspěšnosti 70%, ve zdejším systému známkování to stačí jen na C. Musím přiznat, že mě trochu zradila angličtina, u některých filozofických otázek jsem si nebyla jistá jejich zněním. Při finals tedy budu muset předvést lepší výkon, mým cílem je konečné B - Byl to Boj.  
         Každopádně na to, že to byly moje první testy, jsem docela spokojená. Znovu mi bylo připomenuto, že jsem šla na těžkou školu, kde mi nikdo nedá nic zadarmo, ale kráčím po dobré cestě.
         V den mého posledního testu jsem usnula v sedm večer a probudila se až ráno. Ohromně mě poslední týdny vyčerpaly, hlavně psychicky. Naštěstí následoval den volna, ve kterém jsem s Davidem vyrazila do COEX Aquaria a na výbornou sushi večeři, což sloužilo jako odměna, a zároveň jako odrazový můstek do druhé poloviny semestru.




         Vydechla jsem, zpomalila, a začala si užívat období klidu. Školy je neustále hodně, musím se denně učit, ale myslím, že se mi daří zorganizovat si dobře čas. Minimálně jednou týdně hlídám, což je vždy příjemné zpestření. V neděli jsem hlídala Lucy, a když se večer její rodiče vrátili, otevřeli jsme lahev vína a zkoukli film. Připadala jsem si jako doma, a když mě ráno Lucy u snídaně označila za součást rodiny a odmítala mě pustit do školy, zaleskly se mi oči. Jsem moc vděčná za to, že tu mám dvě rodiny, u kterých se cítím vítána a milována.
         První dva měsíce jsem se honila na místa, které jsem si chtěla odškrtnout z to-go-listu, snažila se stihnout co nejvíce věcí a brala všechno, co se mi nabízelo. Bylo to hektické období, ale skvělé. Teď nastalo období klidu, doprovázené podzimním počasím a kratšími dny, které si hodlám bez spěchu vychutnat s lidmi, které mám ráda. Navíc čas letí jako blázen, do mého odletu domů zbývá jen šest týdnů, což mě na jednu stranu děsí - já ještě nechci domů! - a na druhou stranu těší, protože se moc těším na VÁS.


A jak u mě vypadá tenhle týden?

Sobota - oběd a nákupy s Tinou v Anyangu, hodinová jízda metrem, hokejový zápas Sangmu-Anyang Halla, večeře s českým párem, učení

Neděle - snídaně v Paris Baguette, kázání v mezinárodním kostele, čínský oběd s partou, hodina a půl v metru, hlídání Lucy a Ebby, Skype s prarodiči

Pondělí - snídaně s Kelly a Brockem, návrat na campus, dvě hodinové přednášky, psaní projektů v
kavárně a korejská večeře s Davidem, učení

Úterý - tři hodinové přednášky, oběd na pokoji, psaní eseje, 5h přednášek, večeře v cafeterii, extra hodina korejštiny, nákup potravin

Středa - učení a psaní eseje, tenis se spolužačkou, dvě hodinové přednášky, dvouhodinová cesta do Seoulu, hlídání u české rodiny

Čtvrtek - snídaně u české rodiny, návrat na campus, oběd v pokoji, psaní eseje, 5h přednášek, večeře v cafeterii, worship, psaní eseje

Pátek - učení, úklid pokoje, dvouhodinová korejština, jízda autobusem do Soulu, dámská jízda na Itaewonu

Sobota - školní výlet ke korejskému památníku a do vojenského muzea, společný oběd, památky v Soulu, návrat na campus

Holčičí odpoledne s Tinou


Pekárna naproti škole
Green Tea Latte, korejská specialita

All you can eat Korean BBQ

Parta










pondělí 2. listopadu 2015

Halloween Party & Gulášek

         V minulém týdnu jsem v Koreji oslavila hned dva ''svátky'' - jeden americký, jeden český. V rámci akcí na koleji byla uspořádána Haunted House Halloween Party, a k události státního svátku České Republiky pan velvyslanec pozval Čechy žijící v Koreji na zahradní slavnost k sobě do residence.

         Halloween Party se odehrála uprostřed týdne, jelikož UIC v uplynulém týdnu zároveň slavila 10. výročí, a tak bylo v kalendáři školních událostí nabito. Halloween jako takový se v Koreji slaví asi tak jako u nás v Česku - prodává se vše s motivy dýně, na některých místech jsou dekorace, pořádají se tématické party, ale trick or treat na ulicích nevidíte. 
         UIC jakožto mezinárodní škola se snaží udržovat všechny celosvětově známé svátky a tradice, a tak byla Halloween Party samozřejmostí. Odehrávala se v basementu knihovny, v obrovském sále, který byl vyzdoben pavučinami, dýněmi, kostlivcemi a svíčkami. Světla byly zhasnuté, aby byla navoděna atmosféra strašidelného domu, jak nesl název akce. Bylo nabízeno skromné občerstvení, nealkoholické nápoje a tématické hry. Vrcholem večera byla přehlídka kostýmů a odhlasování toho nejlepšího. K vidění byly klasické kostýmy jako klaun, superman, upír, či sexy zdravotní sestřička. Mezi ty originálnější patřila mumie, Elmo nebo pár asijských šprtů, což většinu přítomných mezinárodních studentů pobavilo.
         Já jsem maskování řešila 10minut před odchodem snadným makeupem, který jsem našla na internetu.


čtvrtek 29. října 2015

Stinné stránky života mimo domov

         V uplynulých 19 letech mého života jsem díky svým rodičům poznala několik světových měst a zemí, navštívili jsme Japonsko, rok žili v ruské Kazani. Před dvěma lety jsem měla to štěstí být součástí výměnného pobytu v Chicagu, což bylo poprvé (a zatím naposledy) kdy jsem se podívala do Spojených států. Během let strávených v Jižní Koreji jsem se již v dětství naučila, že každý člověk je jiný, že odlišné národy mají své vlastní pravidla a zvyky, které se mám snažit poznávat. Potkala jsem skvělé lidi ze všech kontinentů a spřátelila se s lidmi z rozdílných kultur. Cestování se stalo oblíbenou součástí mého života a můj to-go-list by vydal na pět stránek. Život mimo domov rozhodně rozšiřuje moje obzory, učím se nový jazyk, ochutnávám cizí jídla, objevuji nádherné kouty světa. Každá mince má však dvě strany, a život tisíce mil od domova není výjimkou.

         Když jsem letos opustila rodinné hnízdo, samozřejmě jsem nečekala, že vše bude růžové. S některými negativními věcmi jsem počítala, u některých mě překvapil jejich rozsah, a další určitě přijdou časem. Zde je seznam těch, které mě potkaly před odjezdem a během prvních měsíců:


1) Před odjezdová jízda na emocionální horské dráze

Po přijetí na UIC jsem zažila několik probdělých nocí, kdy jsem přemýšlela nad tím, jestli odjet či ne. Když jsem se rozhodla odjet, často jsem se budila s otázkou, zda je to správné. 


2) Způsobila jsem smutek

Pochopitelně, málokdo vám řekne do očí, že není zrovna nadšený z toho, že chcete začít život jinde, bez něj. Já mám kolem sebe tak úžasnou rodinu a přátele, že mi většina z nich opakovala, že pokud budu šťastná já, budou i oni. Od jejich přátel a intuitivně ale vím, že to byla přetvářka. Omlouvám se, že jsem odjela a nechala za sebou lidi, kteří chtěli, abych zůstala.

pondělí 19. října 2015

Midterms aneb Nespíme, studujeme!

Pravidelný skype s prarodiči

     Včera jsem volala na Skype s prarodiči, kteří mi připomněli, že už jsem dlouho nenapsala příspěvek na blogu a nepřidala fotky z nějaké zábavné události na Facebook. Důvod je jednoduchý, tento týden máme midterms, neboli testy v polovině semestru. A tak jsem posledních několik dní strávila převážně nad sešity, v knihovně a školní cafeterii.

     Drtivá většina midterms je v podobně písemných testů, já tentokrát píšu jen dva - z Východní civilizace a korejštiny. Zároveň mám z korejštiny krátkou ústní zkoušku. Studijní materiál z Východní civilizace obsahuje témata jako Koryo Korea, Budhismus, Klasická čínská filozofie, Mongol Empire (jak se tohle řekne česky?) a několik rozborů děl básníků, filozofů a myslitelů. Samotný test bude obsahovat 60 otázek, odpovědi budeme zaškrtávat v možnostech. Test z korejštiny bude obsahovat porozumnění textu, krátké psací cvičení, gramatiku a slovíčka. V obou předmětěch platí ''relative grading'', což znamená, že 40% třídy dostane A, 40% B, 20% C. Zatímco u korejštiny mě tento fakt stresuje, jelikož je nás ve skupině jen 11, což znamená, že pouze čtyři lidi můžou dostat nejlepší známku, u Východní civilizace mě naopak mírně uklidňuje. Na přednáškách je přes 200 studentů a říká se, že většina se na ''cilivizace'' (máme povinnou východní i západní) neučí, takže člověku stačí mít přes polovinu správných odpovědí a měl by se vejít do vrchních 50%. Uvidíme.

pátek 9. října 2015

Co se učím o životě daleko od domova

     Vysoká škola sama o sobě je novou kapitolou života. Nový styl učení, noví spolužáci, nové rozvržení času. Pokud se rozhodnete jít na školu do jiného města, přibývá nové bydlení, dojíždění, větší samostatnost. Pokud se rozhodnete studovat v jiné zemi, přibývá nový jazyk, nové zvyky, nová měna, jiné ceny, mnohem větší osamostatnění a nový způsob života. No a pokud odletíte na jiný kontinent jako já, jediné, co zůstane při starém je vaše jméno. (Vážně, Korejci i odlišně počítají věk.)


1. Život začíná tam, kde končí naše comfort zóna
    Nesnášela jsem chodit mezi nové lidi, nikoho neznat, bavit se s někým cizím. V Česku jsem měla spoustu kamarádů a neměla jsem potřebu hledat si další. Když jsem přijela sem, naprosto se můj postoj změnil. Tím, že bydlíme všichni na campusu, jsme nuceni se potkávat, komunikovat, zajímat se. Denně se pozdravím s x studenty a několik nových jich poznám. Obědváme spolu, sdílíme zážitky, společně se učíme. A je to to nejlepší, co se mi kdy stalo. Vystoupila jsem z pohodlného stínu domova, kruhu přátel a vstoupila do neznámého, abych se naučila, že život mimo naše obzory je nádherný.


2. Všechno stojí peníze - hodně peněz
    Minulý týden jsem si šla koupit velkou termosku, abych si na hokeje mohla dělat čaj či svařák. Při pohledu na cenu (okolo 500kč) jsem si postěžovala, že by mě levněji vyšla nová košile. Metro, jídlo, praní oblečení. To samé talíře, příbory, hrnky, houby na mytí nádobí nebo čistič koupelny. Nikdy mi nedošlo, že věci, které doma vnímám jako samozřejmé, berou z peněženky tolik. Když mi rodiče říkali, že stále neznám hodnotu peněz, měli pravdu. Žasnu nad tím, kolik živobytí vlastně stojí.

úterý 6. října 2015

Realita lepší než sny

     Během čtyř let, kdy jsem chodila na gymnázium v Praze, jsem denně snila o tom, jaké by bylo vrátit se do Koreji. Představovala jsem si, jak se budu cítit, až budu znovu procházet ulicemi Soulu nebo jaké bude obejmout staré kamarády. Jelikož máme ve zvyku vzpomínky si zveličovat a časem upravovat, několik lidí mě varovalo, že své vzpomínky dělám růžovější než doopravdy jsou a že možná budu zklamaná, že Korea není taková, jak jsem si ji celé roky vybavovala. Anebo, že když se budu příliš moc těšit, tak se něco zkazí. To se taky říká, ne? Radši nemít velké očekávání, abychom nebyli smutní, když se nesplní.

     Naštěstí jsem příliš tvrdohlavá na to, abych pochybovala o pravosti mých představ, a zároveň se dokážu tak moc pro něco nadchnout, že si nepřipustím, že by to nemuselo vyjít dle plánu. A tak jsem v srpnu nastoupila do letadla nadšená, natěšená a s očekáváním, že Korea bude přesně tak skvělá, jak si ji pamatuji.
     Nyní mám za sebou třetinu semestru, a v noci se mi nechce spát, protože každý nový den je lepší, než jsem si kdy dovedla představit. Samozřejmě, jsou zde stinné momenty a hodiny. Škola je hodně náročná, máme hromady úkolů a učení, rozebíráme těžké texty psané složitou angličtinou, Korejci jsou učením posedlí a vzhledem k relativnímu známkování (Pouze 40% studentů může mít z předmětu A, 40% B, 20% C a hůř) tu panuje rivalita. Občas se mi na přednášky nechce a kvůli minimální toleranci absencí se musím donutit, po většinu týdne strávím více hodin školní přípravou než spánkem a jeden týden na campusu mi někdy připadá jako věčnost. Přesto to jsou jen stinné momenty. Nikdy ne dny.

sobota 3. října 2015

N Seoul Tower

     Soulská vyhlídková věž se nachází na hoře Namsan (243m), kolem ní je nádherný park, kde mnoho lidí pravidelně tráví víkendy. Má 236.7m, je otevřená 365 dní v roce a je jedním z největších lákadel hlavního města. Nahoru k věži se dostanete buď autobusem, lanovkou, či po svých. Já jsem se nahoru vyrazila stejně jako desítky dalších pěšky. V délce celého kopce jsou vybudované cesty, schody a odpočívací místa, takže mnoho lidí tráví výšlapem na horu a přestávkami v parku celé dopoledne. Po úspěšném zdolání kopce nahoře pod věží čeká několik restaurací, kaváren a obchodů se suvenýry. Nechybí plochy, které slouží k zavěšení zámků pro páry, či přátele. N Seoul Tower má podobnou symboliku jako pražský Petřín, vedle turistů slouží jako romantické rande. 



sobota 26. září 2015

Věci, které na Koreji miluji

          Říká se, že stará láska nerezaví. V případě mojí lásky ke korejské kultuře, lidem, jídlu a zdejšímu prostředí, přísloví platí. Tak jako jsem si Koreu oblíbila před lety, si ji znovu užívám s nadšením zamilované puberťačky. Spoustu lidí, včetně mých rodičů před pár měsíci, bude tvrdit, že mám růžové brýle a naivní představy. Vzhledem k tomu, že jsem tu ale již prožila několik let a nyní už přes měsíc na vlastní pěst, troufám si tvrdit, že brýlemi to nebude. A tak jsem sepsala seznam věcí, které z Koreji dělají zemi, kterou nerada opouštím.



     1) Mentalita lidí
     Korejci ctí tradice, rodinu, starší lidi. Klaní se při pozdravu a slušné chování ve společnosti je pro ně samozřejmostí.

     2) Minimální kriminalita
     Nekrade se. Pokud někomu upadne kreditní karta, ten, kdo ji sebere, ji dotyčnému vrátí. Můžete si v kavárně nechat na stole plnou kabelku, jdete-li si dokoupit dezert. V metru jsou plazmové televize, které nikdo neničí, nekrade, neposprejuje. Lidé respektují majetek ostatních či města.

sobota 19. září 2015

Yonko Games aneb Yonsei Spirit

          Tak jako je ve světě Ivy League, v Koreji se tři nejprestižnější univerzity skrývají pod přezdívkou SKY. Seoul National University, Korea University, Yonsei University. Mezi Korea University a Yonsei University panuje obrovská rivalita, která vrcholí jednou za rok v podobně sportovních utkání v rámci Yonko Games.  Yonko Games se většinou odehrávají na podzim, letos zpestřili začátek semestru o třetím zářijovém víkendu.

          Yonsei University vyznačuje orel a modrá barva, Korea University je odděná do červené, se znakem tygra. Sportoviště, kde se zápasy odehrávají, jsou rozdělené přesně v půlce a v hledišti neuvidíte nikoho se zeleným tričkem. Pýcha na vlastní školu a univerzitní duch je cítit už týden před vypuknutím her, kdy se na campusu nacvičují hymny, fandící pokřiky i snadné taneční kroky. Ve fanshopu na campusu lze koupit vše od tématických mikin po ponožky, diáře, hrnky až k samolepkám, takže to, na jakou univerzitu chodíte, lze ukázat všemi možnými způsoby. Před Yonko Games je to však téměř povinnost, a tak škola studentům zdarma dává trička, či kšiltovky. Letos jsme dostali i ručník s motivem školy. Yonsei duch je tu přítomen všude a pro mě - studentku z Česka, kde profesionální školní sportovní týmy, školní kluby a 8 000 lidí ve stejném univerzitním tričku existují jen v amerických filmech, je to něco úžasného.

neděle 13. září 2015

Gyeongbokgung Palace & Korean Folk Village

          V Soulu se velmi často mění podniky. Restaurace, které jsme měli rádi, již neexistují, kavárna, kterou jsme měli naproti baráku, se přestěhovala, místní pekárna zavřela. Jestli se však nemůžu spolehnout na to, zda budu moci do oblíbené restaurace chodit i příští rok, mám jistotu, že korejské paláce mi znovu vyrazí dech. 

         Palácové komplexy jsou hlavním obsahem všech map, příruček a webových stránek o cestování v Koreji. Jen v Soulu jich je mnoho, některé spadají pod síť UNESCO. Tuto sobotu jsem navštívila svůj oblíbený komplex, Gyeongbokgung. Areál jsem navštívila poněkolikáté, naposledy jsem tam byla loni, přesto mě opět ohromil. Vstupné za 3,000 korejských wonu (asi 60kč) je nepřiměřené tomu, co je vám za tuto cenu nabídnuto. Nádherné chrámy, krásné prostředí na dlouhé procházky, cizojazyční průvodci, The National Palace Museum of Korea, the National Folk Museum, to vše tu je, připravené k obdivu. Já jsem se opět nemohla nabažit chrámu uprostřed jezírka, které bylo v tomto ročním období zasypané lekníny. Strávila jsem v komplexu dvě hodiny, dále už nechám mluvit fotky, krása Gyeongbokgung je pro mě nepopsatelná slovy.


čtvrtek 10. září 2015

Veřejná doprava v Soulu

     Veřejná doprava v Soulu a jeho okolí je jednou z věcí, která vás udeří ihned po příjezdu. Pojďme si tedy postupně představit její podoby, klady, i zápory.

Incheon International Airpor

     Největším tuzemským letištěm je Incheon International Airport, asi 40 minut cesty od centra Soulu. Je zároveň jedním z největších a nejvytíženějších ze všech, od roku 2005 bylo organizací Airports Council International několikrát vyhlášené nejlepším letištěm na světě. A není se čemu divit. Nachází se v něm lední kluziště, golfové odpaliště, dvě kina, muzeum, casino či lázně.

Incheon International Airport

     V Soulu se také nachází letiště Gimpo, odtamtud však létají především národní linky a spoje do Japonska nebo Číny. 
          Na obou letištích jsou stanice metra, stejně jako několik autobusových zastávek, které vás odvezou téměř kamkoliv. Nejvyužívanějšími jsou Airport Limousines, které mají několik desítek různých drah, po kterých se vydávají do centra Soulu i do jeho předměstí. Zastávky jsou hlášeny anglicky.

pondělí 7. září 2015

Asijská liga aneb On se v Koreji hraje hokej?


      Když jsme někomu před 10 lety řekli, že jde táta hrát hokej do Jižní Koreji, byli jsme za exoty. Když jsme před 5 lety řekli taxikáři, že chceme odvézt na 5km vzdálený hokejový stadion, nevěděl, že něco takového v okolí je. Když nyní korejským spolužákům řeknu, že jedu na hokej, jsem za exota. Ačkoliv se korejský hokej neustále posouvá dopředu a je do něj investováno mnoho peněz, pozornosti se mu stále dostává málo - v místě dění, i ve světě.

      Říkáte si, proč by se zrovna v Česku někdo měl zajímat o to, že se v Koreji hraje hokej? Třeba proto, že na domácích ZOH 2018 proti výběru ČR korejský národní tým nastoupí. (Ve skupině dále proti Kanadě a Švýcarsku.)

sobota 5. září 2015

První univerzitní týden

      Když si v hlavě přehrávám uplynulý týden, usmívám se od ucha k uchu a nevím, čím začít. Mám tolik zážitků a sešla jsem se s tolika lidma, že by to vydalo na tři příspěvky. A to jsem tu stále jen pár dní!

      V pondělí se všichni studenti museli účastnit "House Orientation" neboli prezentace o pravidlech kampusu, možnostech a službách, které jsou nám nabízeny. Také nám byly představeny akce, které budou na campusu pořádany. Jak jsem již psala minule, je tu několik budov, kde se bydlí, od A-G. Podle budov jsme rozděleni do jednotlivých skupin, já patřím do Aristotle House. V rámci Aristotle House se budeme účastnit několika akcí, od International Potluck (studenti s profesory budou vařit jídla z různých zemí a pak společně večeřet) přes Songdo Marathon po Black&White Party. Dále jsme pak podle pokojů rozděleni do menších skupin po 20-30 lidech, a je nám přiřazen "vedoucí." Náš vedoucí pochází z Filipín, je o 3 roky starší a je perfektní. Po prvním dnu školy obcházel pokoje s čokoládou a přál nám skvělý semestr. V rámci těchto menších skupin budeme mít v průběhu roku další individuální akce, nudit se tedy rozhodně nebudeme.
     Pondělní večer jsem zakončila večeří v centru Soulu s našimi dobrými přáteli, Dong Hwanem a Jiny, kteří mají 3letého a ročního syna. Byli jsme na výborném korejském BBQ v části Hapjeong, což je momentálně nejpopulárnější čtvrť.

neděle 30. srpna 2015

AiinsWorld

      V neděli jsem vyrazila do nedalekého zábavního parku, kde lze navštívit nejznámější památky a stavby světa v jedno odpoledne. Aiinsworld nabízí miniaturu Eiffelovky, Čínské velké zdi, Colosea, Pisy, Zakázaného města, NY Times Square a mnoho dalších. Areál je venkovní, rozdělený podle kontinentů a zemí, od 20h jsou miniatury nasvíceny, koná se tam i několikadenní večerní festival. Je zde mnoho stánků s občerstvením a suvenýry, na konci areálu foodcourt, kde jsem si dopřála výborný korejský oběd - Bibimbap.



pátek 28. srpna 2015

Freshmen Orientation, noví kamarádi a dojmy na druhý pohled

      Můj druhý den na UIC byl ve znamení ''Orientace pro první ročník'', kde jsem poprvé potkala všechny mé budoucí spolužáky a některé profesory. 

      Během letu a během prvního odpoledne stráveného na univerzitním campusu jsem měla pocit, že jsem zde už po několikáté, že jsem neodcestovala daleko, že je to úplně normální jasně daná situace. Přijet na campus. Ubytovat se. Naobědvat se v místní kafeterii. Projít campus. Pozdravit pár lidí. Zavolat rodičům, že vše je v pořádku. Jet školním shuttle busem do obchodního centra. Dát si večeři. Jít spát. A další den znovu. Jako už tolikrát.
      Jenže, jestliže má někdo jet lag, dobře se vyspal v letadle a časový posun je 7hodin, rozhodně po večeři neusne. A tak na mě kulturní šok, samostatnost, osamělost a strach přišly ve tři hodiny ráno, kdy jsem sama v pokoji (moje spolubydlící se nastěhují během víkendu) koukala z okna na prázdné silnice.

čtvrtek 27. srpna 2015

Den první

     Poslední dny v Praze utekly tak rychle, že jsem si do chvíle, kdy jsem seděla v letadle neuvědomila, že letím tisíce mil daleko. Neuvědomuji si to vlastně ani když píšu tenhle příspěvěk, přestože už jsem v Koreji 9 hodin.  

     Když jsem včera (ve středu) těsně před odjezdem z domu na letiště procházela pokoj, zda jsem něco podstatného nezapomněla, slyšela jsem v hlavě lhostejný hlas křičející ''No a co, tak holt něco mít nebudeš.'' Jako bych jela na tábor, kde to bez té oblíbené mikiny týden zvládnu. Ani při nástupu do letadla jsem nepociťovala svůj typický nostalgický pocit, že kapitola končí, a další se otevírá. Nevím, zda je to tím, že jsem let Praha-Seoul absolvovala tolikrát, že mi to včera přišlo jen jako další rutina, nebo to byl výsledek toho, že jsem o dnu odletu častokrát snila a plánovala si ho. Ačkoliv jsem na této trase letěla podvacátépáté, včera poprvé Boeingem 747-400. Ve druhém patře jsem bohužel neseděla, vedle mě seděl asijský pár, který za celou dobu letu směrem ke mně či letušce nepromluvil. 


Boeing 747-400

neděle 16. srpna 2015

Zapisování přednášek a první vysokoškolský rozvrh

     Underwood International College nabízí čtyřleté bakalářské studium s tím, že v prvním roce mají všichni studenti stejné povinné přednášky z několika obecných okruhů, a až od druhého ročníku si vybírají obor a s ním související předměty. Já osobně se chci od druhého ročníku profilovat v oboru Comparative Literature and Culture, který pojímá nejen literaturu a kulturu, ale i žurnalistiku a masová média. Zároveň bych si k tomu chtěla přibrat Korean Studies Minor, jelikož bych se v budoucnu chtěla uchytit právě ve sférách spojených s psaním či překládáním, a to především ve spojení s korejštinou. 

   Nicméně během prvního roku mám výběr omezený školou, a tak musím v prvním ročníku absolvovat semestr nebo dva z těchto předmětů:

Intenzivní seminář psaní
Východní civilizace
Západní civilizace
Critical Reasoning (volně přeloženo jako Argumentace)
Korejština
jeden předmět související s vědou
jeden předmět pojednávající o náboženství
dva předměty z kategorií Světová literatura/Světové dějiny/Světová filozofie
jeden "předmět" z kategorií Sport/Dobrovolné práce/Umění


pondělí 10. srpna 2015

Jak jsem se dostala na Yonsei




      Yonsei University je jednou z nejstarších univerzit Jižní Koreji. Byla založena v roce 1885, dnes čítá přes 38 tisíc studentů. Jejím symbolem je orel, reprezentativní barvou je modrá. Pod její hlavičku spadá mezinárodní škola Underwood International College (UIC), kde výuka probíhá v angličtině. Kampus pro mezinárodní studenty v prvním ročníku se nachází nedaleko letiště (asi hodinu cesty od centra Soulu) v metropolitním městě Songdo. 

neděle 9. srpna 2015

Několik důvodů, proč byste si za mnou měli naplánovat výlet!


Proč Korea aneb Jak to celé začalo

      ,,A kam jdeš na univerzitu?'' ,,Do Jižní Koreji." Kdykoliv se mě někdo na mé vysokoškolské plány zeptá, většinou je mou odpovědí dost překvapen a následuje otázka: Proč tam? 

      Vedle racionálních důvodů, jako že získám zkušenosti k nezaplacení, naučím se netradiční jazyk, osamostatním se, vystuduji zahraniční školu a rozšířím si obzory, vyčnívá ten, který veškerý rozum strčí do kapsy. LÁSKA. Obrovská láska k zemi, ve které jsem strávila několik let.
     Do Koreji jsem poprvé přiletěla, když mi bylo 9 let. Můj táta podepsal roční smlouvu v hokejovém týmu Anyang Halla, a já, mamka, i tenkrát 6letá sestra Aneta, jsme balily s ním. Tehdy jsem o destinaci našeho desetihodinového letu věděla to, že se Jižní Korea nachází v Asii a že tam lidé mají ''šikmé'' oči. 
      Moje první dojmy z tamního života byly spojené s výborným jídlem, překrásnými historickými chrámy a teplým počasím. Fascinovaly mě znaky, kterými Korejci psali a nekonečné množství mrakodrapů. Byla jsem malá na to chápat mentalitu lidí, zajímat se o historii či politickou situaci, brala jsem Koreu pouze jako skvělou ''prázdninovou'' destinaci. Tehdy jsem já, ani mí rodiče netušili, že roční smlouvu táta podepíše 6krát a korejská kultura navždy ovlivní naše životy. 


Korea 2016

Korea 2008