neděle 22. listopadu 2015

UIC: The ride




     It is said that life begins at the end of our comfort zone. With this (and tons of other cliché quotes) in mind, she hopped on a plane, turning the page to a new blank chapter. She was determined to fill the following empty pages with joyful stories, fun memories, and interesting people. That was the positive side of her. Her negative inner voice kept reminding her how she hated coming to unknown places with unknown people. What if she doesn't fit in? What if college life isn't as cool as it is displayed in American movies? Oh, how many different arguments had the demons in her head come up with during these long hours in the skies. Of course, she knew it was going to be challenging. But what if it turns out to be harder than she can take? Once she stepped on the land of beautiful Korea, million different emotions ran through her body. This is it, she thought.
     The first day at UIC felt like being in a theme park for the first time. You're excited and overwhelmed by this and this, you want to try all these crazy rides, you're taking tons of pictures. You walk around and stare with a sparkle in your eyes. But you're also worried, and scared. Aren't these rides too thrilling? You wish someone was holding your hand during the ride. You wish your mom was there to help you unpack.
     The first week at UIC felt like waiting in a line for the most thrilling ride in the entire park. You observe people standing in the line with you, the ones walking around, and the other attractions offered on the other side of the park. You meet your roommates, professors, potential friends. You have introduction classes, you find out how everything works, and how much is the cotton candy sold in front of the merry-go-round. You can still decide to step back, escape from the queue, and go on a familiar ride. There's still space to go back to your comfort zone, stick to your old friends on Skype, and give up the possible adventure.
     In her case, curiosity won. She jumped into the roller coaster train, and the most exciting ride of her life was about to begin. 
     It's been ups and downs, parts when the train goes slow, and sections where the speed makes you scream. It's been holidays and midterms, fun classes, and hours of studying boring material. It's been school events, dinners with new friends, and multiple midnight chicken treats. Sometimes you feel like the ride will never end and you will never go to bed early ever again. And sometimes it feels like being upside down when you mess up on your exam. 
     But in the end, the most important thing is to make the final step out of your comfort zone, get on the adventure ride, and enjoy the journey. With the passengers sitting next to you. 







středa 11. listopadu 2015

Přednášky v prvním semestru

          Mezi požadavky k dokončení titulu na UIC patří absolvování povinných předmětů během prvního, případně druhého, školního roku. Bakalář na UIC tedy trvá 4 roky, jelikož v prvním roce nemáme oborové předměty. UIC má tři divize: Underwood Divison, Humanities, Arts And Social Studies Division, a Integrated Science And Engineering Divison. Každá z divizí poté nabízí určitý počet oborů, které si studenti volí po druhém semestru. Povinné předměty jsou téměř pro všechny divize stejné, liší se jen trochu.           Z Povinných předmětů jsem si jich do prvního semestru zvolila sedm. Jak probíhají, co se po nás požaduje, a zda mě baví? 

           Intenzivní seminář psaní - 20 studentů, mladá profesorka - Korejka, která vystudovala stejný obor, který chci studovat já. Na každé úterý máme zadanou povinnou četbu (povídky, novely, eseje,..) a k tomu přidělený úkol (napsat shrnutí příběhu, osnovu, rozvinout hlavní myšlenku původního článku). Dále dostáváme přednášky ohledně stylistiky, jak rozvrhnout odstavce, jak napsat efektivní úvod a silné shrnutí. Na čtvrtečních hodinách pokračuje přednáška s tipy, jak napsat dobrou práci, dostaneme ohodnocené úkoly z úterý a následně máme skupinový workshop, který souvisí s tématem týdne. Ve třídě jsem jediná ne Asiatka. 
          Korejština - Ve třídě je nás 11, všichni cizinci, máme moc příjemnou mladou profesorku. Učíme se podle učebnice a pracovního sešitu, výuka je hodně intenzivní, týdně je to jedna kapitola (20 stránek v učebnici, 40 stránek v pracovním sešitu). Po každé kapitole máme písemný test, ve zkouškovém přibývá i ústní zkouška. Každopádně při hodinách máme neustálé konverzační cvičení a jsme ‘’nuceni’’ mluvit.          
          Křesťanství a kultura - Upřímně, nejnudnější předmět, který mám. Třída je poměrně velká, 43 studentů. Vzhledem k tomu, že máme příjemnou korejskou profesorku s hodně zkušenostmi ohledně náboženství, a zajímavou osnovu plnou kontroverzních témat jako ''Křesťanství a eutanazie, potrat, sebevražda'', čekala jsem, že mě přednášky budou bavit, ale jsou bohužel vedeny nezáživným způsobem. První dva měsíce jsme vždy měli zadané povinné čtení z učebnice (která stála v přepočtu asi 900Kč), v hodině jsme na látku napsali minitest a až poté následoval výklad toho, co jsme se museli naučit doma. Nyní máme skupinové prezentace, kdy 4-5 lidí prezentuje téma jako Potrat, Sebevražda, Eutanazie, Homosexualita v souladu s křesťanskou vírou. Zároveň máme na tyto témata psát ''reflektivní eseje'', kde vyjadřujeme svůj názor s ohledem na zadanou četbu. Tento předmět vyžaduje asi nejvíce práce, čtení a psaní, což je ironické, protože ostatní hodiny křesťanství na Yonsei jsou hodně jednoduché a profesoři nemají vysoké požadavky.






          Světová historie - Zvláštní předmět. Neuvěřitelně vzdělaný profesor, narozen v Koreji, ale vychovaný ve Státech, má za sebou nejlepší světové školy, desítky prestižních výzkumů a projektů. Při přednáškách se nám snaží předat něco ze svých znalostí, především o migraci, developmentu světových měst a integraci. Každý týden je to jiné téma, nepíšeme žádné testy, většina ze 17 studentů neví co se děje. Je to tedy docela vláčná, nestresující, příjemná hodina.            
          RC 101 - Předmět, který je povinný pro všechny prváky v prvním semestru. Hodiny vede náš akademický poradce, v mém případě žena, která nám dává studijní tipy, opakuje požadavky pro získání titulu či postupy při výběru oboru. Nejsme nijak známkováni, ale každotýdenní účast je nutná.    
          Východní Civilizace - V tomto předmětu nás je 214, přednášky se odehrávají v obrovské posluchárně, kde mají pohodlné sedačky a dobře se při hodinách spí. Každý týden se probírá jiná událost/časové období v historii Asie. V pondělí při dvouhodinových přednáškách máme pokaždé jiného lektora, který nám předá historické, filozofické či politické pozadí daného tématu. Při jednohodinových přednáškách ve středu se stále stejná profesorka literatury zaměřuje na díla napsané v té době/v reakci na ní.
          Chapel - Yonsei University byla založena americkými misionáři v 19. století. Od té doby bylo pro studenty poskytováno denní kázání, a tuto tradici se UIC snaží dodržovat tímto ''předmětem'' jednou týdně. S křesťanstvím to ale nemá v reálu nic moc společného. Každé kázání - spíše přednáška o (vysokoškolském) životě - sice začíná citátem z Bible, ale málokdy se k němu výklad vztahuje. Spíše k nám mluví zajímaví lidé, kteří jsou s Yonsei nějak spojeni a mají nám co sdělit. Znovu - nejsme nijak hodnoceni, stačí se zúčastnit 2/3 přednášek.
           Celkově mě všechny předměty baví, není žádný, který bych vyloženě nesnesla. Neúmyslně jsou všichni moji profesoři Korejci, ale všichni mluví perfektně anglicky a jsou sympatičtí, jednají s námi na úrovni a přátelsky.           
           Rozvrh, úkoly, zadanou povinnou četbu, známky i zprávy od profesorů máme většinou online v systému školy. V semináři intenzivního psaní nám papíry opravuje a komentuje ručně, v hodinách korejštiny také. V nějakých hodinách máme zakázané notebooky, v jiných to profesoři neřeší. Hodně se tu každá hodina liší, jak složením studentů, tak stylem. Všechno to do sebe však příjemně zapadá a ve svém prvním semestru si ohledně rozvrhu a přednášek nemůžu stěžovat :) 

           PS: 39 dní do návratu do Prahy. Práááázdninyyyy.      
     



čtvrtek 5. listopadu 2015

Období klidu

         Když jsem odlétala, jedna z mých kamarádek mi napsala dopis, ve kterém kromě povzbudivých řádků stálo ujištění, že až opadne prvotní strach, stres a samota, budu se zase moci nadechnout. Nakonec se ukázalo, že jsem se nadechla už při čtení dopisu v letadle, a vydechla jsem před týdnem.



        Od prvního dne jsem byla vytížená, nadšená, plná nových zážitků. Jezdila jsem do Soulu o každém volném večeru a pravidelně o víkendech, týdně jsem vídala staré známé, byla jsem asi na dvaceti hokejových zápasech. Příprava do školy je vyžadována každodenně, takže jsem byla neustále zaneprázdněná v campusu i mimo něj. Na začátku pondělních hodin korejštiny se nás profesorka vždy ptá, co jsme dělali o víkendu. Zatímco většina spolužáků spala, jela k rodičům nebo zůstala na campusu, já promýšlela, jakou víkendovou aktivitu zmíním.
         Celý tenhle kolotoč skončil midtermy, zkouškovým obdobím před dvěma týdny, kterému předcházel týden, kdy jsem se učila i 6 hodin denně. Písemný test i ústní zkouška z korejštiny se mi povedly, moje eseje ze dvou předmětů byly ohodnoceny A, čili nejlepší možnou známkou. Zároveň jsme úspěšně odprezentovaly skupinový projekt. Bohužel, test z Východní civilizace se mi moc nepovedl, a přestože jsem dosáhla úspěšnosti 70%, ve zdejším systému známkování to stačí jen na C. Musím přiznat, že mě trochu zradila angličtina, u některých filozofických otázek jsem si nebyla jistá jejich zněním. Při finals tedy budu muset předvést lepší výkon, mým cílem je konečné B - Byl to Boj.  
         Každopádně na to, že to byly moje první testy, jsem docela spokojená. Znovu mi bylo připomenuto, že jsem šla na těžkou školu, kde mi nikdo nedá nic zadarmo, ale kráčím po dobré cestě.
         V den mého posledního testu jsem usnula v sedm večer a probudila se až ráno. Ohromně mě poslední týdny vyčerpaly, hlavně psychicky. Naštěstí následoval den volna, ve kterém jsem s Davidem vyrazila do COEX Aquaria a na výbornou sushi večeři, což sloužilo jako odměna, a zároveň jako odrazový můstek do druhé poloviny semestru.




         Vydechla jsem, zpomalila, a začala si užívat období klidu. Školy je neustále hodně, musím se denně učit, ale myslím, že se mi daří zorganizovat si dobře čas. Minimálně jednou týdně hlídám, což je vždy příjemné zpestření. V neděli jsem hlídala Lucy, a když se večer její rodiče vrátili, otevřeli jsme lahev vína a zkoukli film. Připadala jsem si jako doma, a když mě ráno Lucy u snídaně označila za součást rodiny a odmítala mě pustit do školy, zaleskly se mi oči. Jsem moc vděčná za to, že tu mám dvě rodiny, u kterých se cítím vítána a milována.
         První dva měsíce jsem se honila na místa, které jsem si chtěla odškrtnout z to-go-listu, snažila se stihnout co nejvíce věcí a brala všechno, co se mi nabízelo. Bylo to hektické období, ale skvělé. Teď nastalo období klidu, doprovázené podzimním počasím a kratšími dny, které si hodlám bez spěchu vychutnat s lidmi, které mám ráda. Navíc čas letí jako blázen, do mého odletu domů zbývá jen šest týdnů, což mě na jednu stranu děsí - já ještě nechci domů! - a na druhou stranu těší, protože se moc těším na VÁS.


A jak u mě vypadá tenhle týden?

Sobota - oběd a nákupy s Tinou v Anyangu, hodinová jízda metrem, hokejový zápas Sangmu-Anyang Halla, večeře s českým párem, učení

Neděle - snídaně v Paris Baguette, kázání v mezinárodním kostele, čínský oběd s partou, hodina a půl v metru, hlídání Lucy a Ebby, Skype s prarodiči

Pondělí - snídaně s Kelly a Brockem, návrat na campus, dvě hodinové přednášky, psaní projektů v
kavárně a korejská večeře s Davidem, učení

Úterý - tři hodinové přednášky, oběd na pokoji, psaní eseje, 5h přednášek, večeře v cafeterii, extra hodina korejštiny, nákup potravin

Středa - učení a psaní eseje, tenis se spolužačkou, dvě hodinové přednášky, dvouhodinová cesta do Seoulu, hlídání u české rodiny

Čtvrtek - snídaně u české rodiny, návrat na campus, oběd v pokoji, psaní eseje, 5h přednášek, večeře v cafeterii, worship, psaní eseje

Pátek - učení, úklid pokoje, dvouhodinová korejština, jízda autobusem do Soulu, dámská jízda na Itaewonu

Sobota - školní výlet ke korejskému památníku a do vojenského muzea, společný oběd, památky v Soulu, návrat na campus

Holčičí odpoledne s Tinou


Pekárna naproti škole
Green Tea Latte, korejská specialita

All you can eat Korean BBQ

Parta










pondělí 2. listopadu 2015

Halloween Party & Gulášek

         V minulém týdnu jsem v Koreji oslavila hned dva ''svátky'' - jeden americký, jeden český. V rámci akcí na koleji byla uspořádána Haunted House Halloween Party, a k události státního svátku České Republiky pan velvyslanec pozval Čechy žijící v Koreji na zahradní slavnost k sobě do residence.

         Halloween Party se odehrála uprostřed týdne, jelikož UIC v uplynulém týdnu zároveň slavila 10. výročí, a tak bylo v kalendáři školních událostí nabito. Halloween jako takový se v Koreji slaví asi tak jako u nás v Česku - prodává se vše s motivy dýně, na některých místech jsou dekorace, pořádají se tématické party, ale trick or treat na ulicích nevidíte. 
         UIC jakožto mezinárodní škola se snaží udržovat všechny celosvětově známé svátky a tradice, a tak byla Halloween Party samozřejmostí. Odehrávala se v basementu knihovny, v obrovském sále, který byl vyzdoben pavučinami, dýněmi, kostlivcemi a svíčkami. Světla byly zhasnuté, aby byla navoděna atmosféra strašidelného domu, jak nesl název akce. Bylo nabízeno skromné občerstvení, nealkoholické nápoje a tématické hry. Vrcholem večera byla přehlídka kostýmů a odhlasování toho nejlepšího. K vidění byly klasické kostýmy jako klaun, superman, upír, či sexy zdravotní sestřička. Mezi ty originálnější patřila mumie, Elmo nebo pár asijských šprtů, což většinu přítomných mezinárodních studentů pobavilo.
         Já jsem maskování řešila 10minut před odchodem snadným makeupem, který jsem našla na internetu.