pondělí 7. prosince 2015

Na co se těším domů

        Mám se tady krásně, jsem tu moc spokojená a šťastná, přesto se domů do Prahy těším jako malé dítě. Tak už jen napsat testy, odevzdat projekty a eseje, zabalit dárky, a za 15 dní nasednout do zpátečního letadla! A na co se nejvíce těším?
                                                                                    
  • Maminčino jídlo. Tvarohové knedlíky. Svíčková. Knedlíky. Polévky. Večeře ve čtyřech u jednoho stolu.                                                                                                                                                          
  • Objetí. Těším se až obejmu Anetku, rodiče, babičky, dědečky, bratrance, kamarády, kamarádky, známé, neznámé, našeho psa Ernyho, a sousedova kocoura.              
  • Pečivo. Rohlíky. Bochník chleba. Suché, děkuji. Jakékoliv pečivo, které nebude s příchutí pomeranče, s ořechy, nebo jinak sladké.  

úterý 1. prosince 2015

Příjemná rutina

        Po přednáškách nasedli do školního autobusu, navečeřeli se v restauraci poblíž nákupního centra, udělali každotýdenní nákup potravin v tamním supermarketu, počkali na zpáteční autobus, a vrátili se na kampus. V ''community room'' se společně učili do jedné v noci, ona psala esej, on laboratorní práci z chemie. S jedním okem již zavřeným se došourala do postele, zavolala rodičům, a během dvou sekund usnula. Spolubydlící přišly na pokoj ještě později. Při prvním zazvonění budíku málem spadla z postele, u třetího zaúpěla, a se čtvrtým se s nadávkami zvedla z postele. 
        Z horní poličky si vybrala něco k snídani, uvařila si čaj, a stále v pyžamu se pustila do dalších úkolů. V poledne sjela výtahem do kafeterie, naobědvala se s přáteli, a vyrazila na přednášky. Večeře. Community room. A zase dokola..