pondělí 7. března 2016

Studium v zahraničí

          Na většině středních škol probíhají prezentace a přednášky na toto téma, existují desítky agentur, které pobyt v zahraničí studentům zařizují, tolik článků se o tom píše,.. A já to stejně musím napsat taky. Studium v zahraničí je k nezaplacení (někdy i doslova).

          Někteří moji kamarádi si zahraniční zkušenost odbyli už během střední školy, když z většiny odjeli na rok do Spojených států. Já jsem se na odloučení od domova na gymnáziu ještě necítila připravená, možná i tím, že jsme pendlovali téměř celou základní školu, a tak jsem ani neměla pomyšlení vyrážet znovu do světa.

          Jenže když se v maturitním ročníku blížily přihlášky, českých vysokých škol, které mě zaujaly, bylo pramálo. A průběh přijímacích zkoušek na Koreanistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity mě ujistil, že tudy cesta nevede. A tak jsem stejně jako moje nejbližší kamarádky, vyrazila do ciziny.
          Důvody, proč jsem se rozhodla jít do Koreji, už jsem psala. Znám to tu, mám tady známé, nešla jsem do neznámého prostředí. Těžko říct, zda bych se odvážila jít někam jinam, ale následující řádky prozradí, že asi ano. Moje kamarádka Alina se vydala do Skotska, o čemž píše skvělý blog http://alimeetsglasgow.wix.com/alimeetsglasgow, na jih od ní Marta studuje v Brightonu, a Adéla dobývá Holandsko. Další kamarádky a kamarády mám na univerzitách ve Státech, kde z valné většiny za školu i sportují. S holkama jsme se shodly, že jsme strašně rády, že jsme šly do zahraničí, a já osobně bych se stejně rozhodla i v dalších deseti životech. Proč?



     1) Přístup profesorů a ostatních zaměstnanců
          Profesoři na UIC nás chtějí co nejvíce naučit, pomoct nám v budoucí kariéře, radit nám, směřovat nás. Na třístránkovou esej klidně napíšou čtyři stránky svých komentářů, kritiky, rad, poznámek. Není jim jedno, jestli do hodin chodíme, spíme, nebo propadáme. Vyžadují neustálou práci, aktivitu v hodinách, diskuze, reakce, a dělají vše proto, abychom po jejich předmětu odcházeli vzdělanější, zkušenější a tak nějak celkově ''lepší''. Sylabus s látkou, kterou budeme probírat a datumy zkoušek je připraven před semestrem, povinnou četbu nechají natisknout ve školním knihkupectví, kde je nám k dispozici k odkoupení. To, že chtějí, abychom uspěli nejsou jen řeči do větru, ale cíle, které nadále podkládají činy. Neustále nás podporují, abychom jim psali emaily, když něčemu nebudeme rozumět, či si jen budeme chtít popovídat o látce. Konzultační hodiny platí pro všechny a pokaždé. Neexistuje, že by profesor řekl, že má moc práce a nemá na studenty čas. Se stejným přístupem se setkám v kanceláři školy, na recepci, u uklízečky na chodbě. Studenti jsou tu braní jako budoucnost, do které se musí investovat, a jako rovnocenní dospělí lidé. 

     2) Prostředí
          Prostory a vybavení školy jsou tady úžasné. Máme k dispozici knihovnu, knihkupectví, studovnu, počítačovou místnost s tiskárnou, doktora, posilovnu, cafeterie, běžecký okruh, tenisové kurty. Máme tu všechno, co bychom kdy mohli potřebovat. Včera jsem šla na 13km výběh, a když jsem probíhala vedle obrovských kanceláří Samsung, největšího golfového hřiště v Koreji a podél asijské pobočky State University of New York a dalších zahraničních univerzit, cítila jsem se jako malá holka ve velkoměstě. Tady se plní sny. Tohle je prostředí, které mě inspiruje. Být lepším 
studentem, být lepším člověkem, žít lepší život.


Učebna

     3) Vedlejší program
          Nabídky zahraničních stáží, výjezdy, jazykové kurzy, přednášky a konzultace s významnými lidmi ze všech možných oborů. Není týden, kdy by škola nenabízela pro studenty něco ''extra''. Ať jsou to akademické či zábavné programy, je stále co dělat. Ve středu jdu na přednášku o korejských zákonech, legislativě, a tipech, jak se tu prosadit a budovat kariéru.
         
     4) Bydlení na koleji
          UIC je specifické v tom, že v prvním ročníku musí bydlet na koleji všichni (i místní), a zároveň se účastnit událostí pořádaných na koleji. Každopádně kdekoliv budete studovat v zahraničí, budete nejspíše bydlet s někým ze školy, v okolí školy, a podobně. Bydlením na koleji se neučím jenom po akademické stránce, ale i po stránce osobní. Vycházet s cizími lidmi, bydlet v malém pokoji, starat se o sebe. Zároveň se musím zapojovat do školních akcí, což mě nutí být aktivní a nemám možnost zůstat doma v posteli.


Campus

     5) Povinná docházka
          Ve všech předmětech jsou studentům na UIC tolerovány tři zameškané hodiny z každého předmětu. V jednom mém letošním předmětu nám bez oficiálního razítka od doktora či akutních osobních záležitostí není dovoleno nepřijít ani jednou. Na gymnáziu jsem se do školy musela každý den přemlouvat, tady mě myšlenka ''že to zatáhnu'' ani nenapadne. Jsem na vysoké škole abych studovala, ne abych tam chodila jen občas. Podobně to funguje i jinde v zahraničí, zvlášť pokud platíte školné. 


     6) Inspirující lidé
          V prvním semestru jsem se přihlásila na běžecké tréninky, a na jednom z nich jsem se seznámila s klukem, který přišel do Koreji na doktorské studium. Když jsme doběhli 5km, a navrhla jsem společnou snídani, řekl mi, že ještě musí do laboratoře, protože momentálně pracuje na vynálezu nového léku. Můj bývalý profesor píše odborné práce a články do celosvětově proslulých vědeckých časopisů. Všichni mí spolužáci jsou bilingvní, někteří umí až pět jazyků. Ohromuje mě to, inspiruje a nutí neustále se zlepšovat a učit. Při zkouškách panuje velká rivalita, a je to dobře, protože nikomu nestačí projít, všichni chtějí mít co nejlepší výchozí pozici.

     7) Zkušenosti
          Ať už jsou to zkušenosti získané ve škole, nebo mimo ní, jsou to zkušenosti, které bych studiem v Praze nezískala ani omylem. Samostatnost, osamělost, zodpovědnost, strach, obavy, výzva, risk, poznávání, objevování. Studium v zahraničí se dá charakterizovat všemi těmito slovy, na konci je ale především ZISK.



     8) Kontakty
          Tenhle bod úzce souvisí s dvěma předchozími. V dnešní době jsou kontakty hrozně důležité, a přestože za mě spoustu podstatných záležitostí stále zařizují rodiče, už nejsem tak malá. Vysoká škola pro mě není jen o statusu studenta, ale hlavně jako startovací čára pro kariéru, práci, budoucnost. Mít kontakty v Jižní Koreji, Anglii, Německu nebo v Pekingu se hodí. Přes Facebook je však člověk nezíská.

          Někteří můžou namítat, že kvalitní školy, které tyto možnosti nabízejí, existují i v Česku. Já o tom nepochybuji, a jsem ráda za každého, kdo má pocit, že ho univerzita dostatečně připravuje na budoucnost, potkává tam ''vzory'' a je obklopen chytrými lidmi.
          Další budou tvrdit, že ne každý má na školu v zahraničí peníze. Já mám to štěstí, že mí rodiče jsou schopni UIC mi zaplatit, a jsem jim za to nesmírně vděčná. Chápu, že ne každý takový luxus má, ale cest, jak se dostat do zahraničí, i levně, je spoustu. Anglie nabízí studentské půjčky, studium ve Skotsku proplácí Evropská Unie, v Holandsku studentům dají hodně štědré příspěvky, pokud odpracují v průměru 56 hodin měsíčně. V Americe nabízí plné stipendia sportovcům, další stipendia lze získat přes různé nadace a agentury. Další možností je využít Erasmu či exchange programů, které fungují na 90% českých vysokých škol.
          Jestli již na vysoké škole jste, podívejte se, jaké možnosti výjezdu nabízí vaše škola. Jestli jste stále na střední, noste v hlavě, že zkušenosti a poznatky ze zahraničí jsou něčím, co v Praze nenajdete, ani kdybyste se snažili sebevíc. 
          Vysoká škola podle mě nemá být o tom, že teda někde studuji, abych studovala, že jsem šla tady na tu školu, protože bylo jednoduché se tam dostat a neměla jsem jiný plán. Vysoká škola nemá být pro každého, a já bych nechtěla být v kolektivu lidí, kteří o studium nemají zájem a chodí tam jen, aby nemuseli do práce. 
          Na základní škole jsem se naučila číst, psát a počítat. Naučila jsem se fungovat v kolektivu, jak se liší savci od obratlovců, a že rajská nechutná vždy jako od maminky. Střední škola mi rozšířila obzory a zařídila, že mám nějaký všeobecný přehled. Od vysoké školy však chci víc než aby mě připravovala na život a zabíjela jsem na ní čas. Musí mě bavit, naplňovat a posouvat. 
          Až přijdu na první pracovní pohovor po promoci, chci být sebevědomá v tom, že jsem poslední čtyři roky tvrdě pracovala, poslouchala kapacity ve svých oborech, a hodně se naučila, abych se mohla o dotyčnou pozici po právu ucházet. 
          Je to samozřejmě náročné, nějaké peníze stojí přihlášky, musíte splnit podmínky k přijetí, udělat jazykové zkoušky, tvrdě pracovat, a mít asi i trochu pověstného štěstíčka.

          Každopádně na konci vždy platí, že tam, kde je vůle, tam je cesta. 
          Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 
          Mějme na vysokou školy vysoké požadavky.



Výhled z terasy

Campus
Výtvarné studio



5 komentářů:

  1. Skvěle napsané 👏🏻👏🏻👏🏻Ať se ti daří! 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju Veru ☺😘 Doufám, že se máš krásně!

      Vymazat
  2. Zdravim Nicol, opet velmi zajimavy clanek, moc se mi libi😊.Škoda,ze u nas jsou ty skoly,tak neosobni a jak rikal jisty student "M" na prednasce by melo byt 3000 studentu je jich tam sotva tricet a vsem to je jedno😮.Mej se hezky a tesim se na dalsi tvoje vypraveni 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Hlasuji pro korejske jidlo😃😄

    OdpovědětVymazat
  4. Je super, že se o tyto zkušenosti dělíte s dalšími lidmi. Moc zajímavé a motivující čtení. Také je fajn vědět, že pokud někdo „propásne“ příležitost odjet studovat už během studia na střední škole, není nic ztraceno. :)

    OdpovědětVymazat