čtvrtek 28. dubna 2016

Pohlednicí z Koreji pro dobrou věc

          Psaní blogu je pro mě koníčkem, odreagováním a snahou předat ostatním, kteří se chystají nebo chtějí dozvědět o Jižní Koreji, tipy a poznatky o tom, jak se tady žije. Student ČVUT , Peťa, ale povznesl psaní cestovatelského blogu na jinou úroveň, a protože mě jeho projekt velmi zaujal, ráda bych ho sdílela i s Vámi. 
          Peťa přijel studovat na semestr do Daegu, města na jihovýchod od Soulu. Na jeho blogu www.kdejepeta.cz si můžete přečíst jeho vtipné zážitky ze školy a cestování, o jídle, o zvláštnostech, které ho překvapily i o mnohém dalším. Zároveň si však můžete zakoupit krásnou pohlednici z Jižní Koreji s originálním věnováním, jejíž koupí aktuálně přispějete na Zuzanku, která po předčasném narození prodělala dětskou mozkovou obrnu. I přes vytrvalé rehabilitace je pohybově velmi omezená, a cílem Peťova projektu je příspěvek na eletrický vozíček, který jí pomůže v životě a od září i na cestách do školy. Konto Bariéry přispěje 60 000 Kč ze sponzorských peněz, i tak by ale Zuzanka na vozík potřebovala vybrat 40 tisíc korun. Momentálně zbývá vybrat 9 095 Kč.  



           Můžete si zakoupit pohlednice v pěnežní hodnotě od 100Kč do 5000Kč, všechny platby putují rovnou na transparentní účet Konta Bariéry. Peťa už odeslal 169 skvělých pohlednic a já bych byla moc ráda, kdyby se i díky mým čtenářům toto konto navýšilo.
           
            Na stránce www.kdejepeta.cz se dozvíte více o autorovi, projektu i holčičce, které se Peťa snaží pomoct.
            Ke každé objednané pohlednici mým čtenářem slibuji zásilku korejského suvenýru či svačinky :)
             
             

sobota 23. dubna 2016

Český den na korejské škole

          V roce 2005 se v Praze natáčel seriál 프라하의 연인, ve volném překladu Milenci v Praze. Od té doby Korejci Prahu milují, přestože většina z nich stále žije ve vědomí, že Československo se nerozpadlo. Básní o krásném hradu a mostu, jeden Korejec zde dokonce postavil kopii Orloje. Česko si při jeho návštěvě zamiloval i ředitel jedné základní školy v Soulu, Yooseok Elementary School. Naši zemi chtěl blíže představit i svým studentům, a tak na půdě školy ve spolupráci s Českým Centrem a Českým Velvyslanectvím v Koreji uspořádal Český den.




středa 20. dubna 2016

Známky pro život aneb Jak mě další zkouškové v Koreji dostalo do kolen

          Co uděláte, když u zkoušky prospějete na 90 bodů ze sta? 
          Rozbrečíte se. Vítejte v Koreji.

          Když jsem se připravovala na maturitu, dávala jsem si za cíl samé jedničky. V den ústních zkoušek se mi ale tak rozklepaly kolena, že jsem se modlila za čtyřky! ,,Hlavně, ať projdu! Na známky se historie neptá!'' 
          V Koreji, speciálně na Yonsei a dalších prestižních školách, se na známky ptá každý. Známka tu ovlivňuje vaši náladu, rodinnou hrdost, možnost stipendia, vyhlídky do budoucnosti i zítřejší počasí. Celý studentský život se točí okolo písmenek A B C. Když máte D nebo dokonce F, neprospěl, můžete se jít klouzat. Máte-li C, jste loser,  ale na chodbě se můžete pohybovat volně. Pokud dostanete z testu či na konci semestru B, nemáte se čím chlubit. Jinak řečeno, A je tu jediná dobrá známka.
          Jenže abyste měli A, nestačí napsat test dobře. Musíte ho napsat lépe než 40% vašich spolužáků, jelikož na většině korejských univerzit, včetně té mojí, platí relative grading. Systém, který nastavuje v každém předmětu hranici maximálně 40% studentů s A, dalších maximálně 40% studentů s B, a dalších 20% studentů musí získat C či horší známku. Může se tak stát, že dosáhnete 99 bodů ze sta, a stejně dostanete B, protože polovina třídy získá plný počet.
          A tak na škole panuje rivalita, nepřejícnost a hon za nejlepší známkou.

úterý 5. dubna 2016

8 rozdílů mezi Českem a Koreou

          Bude to nejspíš znít jako klišé, ale těm, kdo také často cestují do dalekých krajin, možná způsobím příjemnou nostalgii. Vzduch v Koreji je jiný. Jakmile se otevřou dveře letadla, vše jinak voní, jinak se mi dýchá, jako bych se ocitla v jiné atmosféře. Kromě ovzduší je zde však několik dalších odlišností a věcí, které mi ze začátku třeba připadaly divné nebo naopak jako pozitivní změna od Česka. V čem vidím největší rozdíly?


     1) Bezpečnost
     Téměř nulová kriminalita a žádné obavy, když si nechám kabelku na židli a odskočím si v kavárně na toaletu. V Česku scifi, v Koreji realita. Nedávno proběhlo médii, že postarší Korejka rozházela po ulici v přepočtu 800 tisíc Kč. Korejci procházeli okolo a z dvoustovkových bankovek si nikdo nevzal ani jednu. Jak by asi stejný scénář dopadl na Václaváku? Nebojím se jít tu sama po ulici stejně jako nikde nevidíte poničený majetek, posprejované metro nebo rozbité plazmové televize na zastávkách hromadné dopravy.


    2) Ceny
    Ohledně cen v Koreji mám jednu špatnou a dvě dobré zprávy. Nejdříve ty dobré. Slečny, (kvalitní) oblečení tu seženete za hubičku! Stejně jako letní balerínky, čelenky do vlasů a bižuterii. Jdete večer na akci a zapomněla jste si náramek? Nevadí, na stanicích metra v underground obchůdcích si z bohaté nabídky určitě vyberete, za menší částku než by vás stála káva. Slečny a pánové, nemusíte tu vařit! V restauraci si stejné jídlo dáte levněji než když půjdete do místního Tesca, nakoupíte suroviny a uvaříte si ho sami. Tou špatnou zprávou je, že za jídlo, především zeleninu a ovoce, tu necháte třikrát více než v Česku. Malé vnitřní zhroucení vás potká ikdyž přepočítáte účet za pivo, jízdenku v metru nebo dortík v pekárně. Jestli vám přijde káva ve Starbucks drahá, v Koreji nejspíše do kaváren často chodit nebudete, protože 90Kč za latte bez příchuti je tu běžnou záležitostí.


pondělí 4. dubna 2016

Lotte World

          Lotte Worldu ráda přezdívám korejský DisneyLand, protože se zde při každé návštěvě stávám 8letým dítětem, které dovádělo na kolotočích a chtělo plyšáka myšky Minnie.