středa 25. května 2016

Věci, které na Koreji nemám ráda


          Je pro mě zajímavé sledovat, jak se můj vztah k místní zemi a lidem v ní po letech mění. Když jsem do Koreji přijela poprvé, bylo mi 9let. V tu dobu pro mě bylo podstatné, že je se mnou máma a ostatní zdejší podmínky mi byly volné. Když jsem zde byla naposledy s celou rodinou, slavila jsem 15.narozeniny a líbilo se mi, že se v Soulu dá nakoupit levné pěkné oblečení, mezi Korejci jsem s blond vlasy za celebritu, a ke snídani si můžu dát Dunkin Donuts (vraťte ho do Prahy!). Teď už jsem ale velká (a rozumná) a zjišťuji, že i život v Koreji má mínusy. Tady jsem psala o věcech, které na zdejší zemi miluji. V tomto článku se dozvíte, co mě naopak štve. 


          1) Jednání s Korejci
     Od té doby, co zde žiji sama a musela jsem si sama zařídit ubytování, bankovní účet, administrativní záležitosti ve škole atd., jsem zjistila, jak náročné je s Korejci se na něčem domluvit. Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale i z toho, co slyším od lidí, kteří zde pracují, jsou obecně jednání s Korejci předzvěstí k objednání k Chocholouškovi. Korejci neumí mluvit přímo k věci, jejich neustálá vstřícnost a slušnost jim neumožňuje říkat negativní věci, stále chodí kolem horké kaše. Jsou nepraktičtí, neumí udělat rozhodnutí, vždy se musí zeptat někoho staršího, nadřazenějšího, neumí improvizovat. Neumí jednoduše odpovědět na jednoduché otázky.
     V jednom školním předmětu jsme rozdělení do skupin a pracujeme na společné prezentaci. Moje korejská spolužačka je krásným příkladem toho, jak tady jakákoliv spolupráce nefunguje. Stále mění čas setkání, neumí říct naplno svůj názor a požadavky, nechce se nikoho dotknout, takže hraje neutrálně na obě strany, bez názoru, o všem hodně mluví, ale skutek utekl, protože si tím, co říká, není jistá. Neumí se postavit za svůj názor.

          2) Postoj Korejců k cizincům
     Tohle se trošku pojí k prvnímu bodu. Pro cizince je jednání s Korejci ještě těžší než pro Korejce, ozvlášť, pokud jste žena. Rasismus a sexismus tu bohužel stále existuje a často se setkávám s nevstřícností jen kvůli tomu, že jsem blondýna z Evropy. Na druhou stranu musím uznat, že občas mi má ''bílá tvář'' pomůže, když například dotyčný neumí anglicky a tak se nesnaží mi něco sdělit tak, jako by to sdělil Korejcům, a nechá mě projít.

          3) Žádné odpadkové koše
     Zdejší ulice jsou čisté, o to více mě však zaráží absence odpadkových košů. Vezmu-li si kafe s sebou, další dvě hodiny nosím prázdný kelímek, jelikož ho není kam vyhodit.

pondělí 23. května 2016

Na co se připravit při cestě do Koreji aneb Tipy, které vám usnadní zdejší život

     Život nebo pouhé cestování v Jižní Koreji je logicky doprovázeno mnoha otázkami a obavami. Přestože jsem tu strávila již několik let, nevím všechno. Zdější životní podmínky se neustále mění, a tak se nadále sama učím a zjišťuji, jak si zjednodušit život v exotické zemi daleko od domova. Vám, kteří se sem chystáte nebo tu již žijete, bych ráda věnovala své tipy, rady a poznatky, které jsem zatím posbírala při svých korejských dobrodružstvích. 


Před odjezdem:

  • Přímý let na lince Praha-Soul s ČSA ve spolupráci s KoreanAir se koná každý den. Letenky jsou (pro mě nepochopitelně) vždy levnější, koupíte-li je přes KoreanAir, cena za zpáteční letenku přesto málokdy klesne pod 20 000 Kč. S přestupem se sem dostanete přes Amsterdam, Istanbul, Helsinki,.. Možností je hodně! Já osobně létám přímým spojem a nejlevnější letenky hledám na www.skyscanner.cz
  • Často dostávám dotazy, kde výhodně vyměnit peníze na korejské wony. V Koreji se téměř VŠE (kromě mhd a nákupu na trzích) dá platit kartou. Jedete-li sem pouze na výlet, doporučuji si v bance zjistit, kolik platíte za výběr v zahraničí (já mám s KB jeden výběr měsíčně zdarma), vybrat omezené množství peněz na mhd, trhy a nějakou částku kdyby náhodou, ale jinak vše platit kartou. Eura nebo dolary můžete za wony vyměnit hned na Incheon Intl Airport než vylezete do příletové haly, naproti pásům se zavazadly je směnárna, ale já doporučuju měnit peníze ve směnárnách na Myeongdong nebo přímo v korejské bance.
  • Navážu na předchozí bod a smutně zdůrazňuji, že ceny v Koreji jsou xkrát vyšší než v Česku. Největší rozdíl v ceně je za ovoce a zeleninu, připlatíte si za metro, vstup do fitness i pivo. Tady se můžete podívat na srovnání cen v Soulu a Praze (a pak si nejspíš cestu sem rozmyslet haha). 

čtvrtek 12. května 2016

Hon za štěstím

     Neobjevila jsem Ameriku, nespolkla všechnu moudrost světa, ani se nestanu druhým Dalajlámou. 
    Jen jsem šla v obyčejný všední den pěšky z přednášky na kolej, a když jsem se rozhlédla kolem sebe, uviděla Štěstí. A jak tu tak sedím ve svém minipokojíčku pro tři, do monitoru mi praží sluníčko a přes otevřené okno slyším zvuk sekačky, mám strašlivé nutkání se o to svoje Štěstíčko podělit.

     Jak byste definovali štěstí? Někdo ho vidí v penězích, druhý v práci na volné noze, třetí v cestování. V době instagramových filtrů jsme šťastnýma fotečkama a popiskama obklopeni kdykoliv se podíváme na internet, skrze reklamy jsou nám cpány produkty, které nás zaručeně obšťastní a každá druhá celebrita v rozhovorech svěřuje svůj recept na šťastný život.
     V čem nacházím štěstí já? V koláči k odpolední kávě. V romantické komedii v páteční večer. V rodinných oslavách. V dobrém jídle. V plném počtu bodů ze zkoušky. V tulipánech. V nových šatech. V úsměvu mojí sestry. V radostném vrtění ocasem našeho psa.
     Zní to tedy docela snadně. Recepty na štěstí jsou volně k dostání bez předpisu od lékaře, inspirace na dobré koláče a filmy je habaděj, v Česku i Koreji se žije nadstandartně, můžeme cestovat, svobodně se vyjadřovat.. Přesto vám málokdo řekne, že je šťastný. Stres se stal součástí našeho každodenního života, o čemž vypovídá i úsměvný fakt, že antistresové omalovánky již druhým rokem vládnou trhu. Dalším hitem, jak být zaručeně šťastný, je zdravý životní styl, fitness, diety, detoxy, paleo, raw strava. Dejte si k večeři mrkev a hned se budete cítit lépe! Když strávíte v posilovně hodinu denně, budete mít vytvarovaný zadeček a nedáte smutku prostor! Nikoho nesoudím, jede-li dobrovolně bezlepkovou stravu, a jsem velkým fanouškem sportu, ale poslední dobou mám pocit, že se ze zmíněných životních stylů a tipů na spokojený život stala spíš posedlost v honu za štěstím. Stejně povrchní jako moje hledání štěstí ve sto minutách s Hugh Grantem.