čtvrtek 16. června 2016

Rok utekl jako voda aneb Sbohem, první ročníku!

          Dneska jsem dopsala svou poslední esej v prvním ročníku, nad ránem odevzdala 7 stránkovou analýzu novely na otázku identity lidí na Taiwanu a začala balit domů. Zítřejší odjezd na letiště pro mě bude v mnohém nový a zvláštní. Z koleje neodjíždím pouze na prázdniny, ale minimálně na dva roky, jelikož od září budu bydlet s tátou. Navíc i přednášky v druhém ročníku budu mít na campusu v centru Soulu, takže se zítra na dobu neurčitou rozloučím s předměstím, které mi bylo osm měsíců domovem. Jakousi nostalgii a smutek umocňuje i fakt, že jedu poprvé v životě na letiště sama. 

          Před rokem touto dobou jsem měla po maturitě a chystala se na svou velkou cestu do světa. Měla jsem spoustu pochybností, bála jsem se, že nejsem dostatečně silná na to žít sama v Jižní Koreji nebo že neumím dostatečně dobře anglicky, abych studovala tak náročnou školu. Bála jsem se, že se mi bude stýskat a že rok potrvá věčnost. Teď se zase bojím, že celé čtyři roky studia na Yonsei utečou tak rychle jako ten první.