neděle 23. října 2016

Češi v Koreji: Studentka Tereza


          V Jižní Koreji se za poslední dva roky vytvořila silná česká komunita, která společně pořádá sportovní i kulturní akce, pravidelně se schází v plzeňské hospodě ve čtvrti Gangnam a navzájem si zpříjemňuje život v zahraničí. Dlouhodobě žijících Čechů je tu sice jen něco málo přes 50, ale každý semestr se tu vystřídá několik desítek exchange studentů. Na svém blogu postupně představuji Čechy, kteří sem přijeli za rodinou, prací či studiem. Druhá u rozhovoru je Tereza, která se v Soulu ocitla v mnoha rolích a žije zde několik let.



Terko, kdy a za jakých okolností jsi byla v Koreji poprvé?

     Poprvé jsem byla v Koreji v lednu 2013, kdy jsme se s rodinou vydali na týdenní “výlet“. Cílem této cesty bylo během sedmi dnů najít nové bydlení a mně a ségře školy. Zároveň to byla naše první návštěva Asie, takže jsme ve volných chvilkách rozdýchávali kulturní šok. Každý si tedy asi dokáže představit, že po tomto týdnu jsem měla opravdu smíšené pocity o tom, co mě další dva roky bude čekat. Každopádně mě trochu uklidňovalo to, že v tom nejsem sama, ale do Koreji se stěhujeme celá rodina, takže potom, co jsem se z tohoto týdenního maratonu vzpamatovala, jsem se celkem na asijské dobrodružství i těšila.

Momentálně tu studuješ magistra na Korea University, jedné z TOP 3 škol v Soulu. Proč jsi se rozhodla se sem vrátit?

     Potom, co jsem přijela do Koreji, jsem tu studovala tři semestry bakaláře. Měla jsem za sebou rok na VŠE a když jsem poznala zdejší univerzitu, byla to pro mě obrovská změna. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měla štěstí dostat se právě na jednu z TOP 3 škol, ale úroveň zdejšího školství byla opravdu znát. Když vám přednáší člověk, který má vystudovaný Harvard, hned vám to zvedne motivaci. Jelikož jsem ale nechtěla prodlužovat, tak jsme se po třech semestrech musela vrátit na poslední semestr zpět na VŠE a odstátnicovat. Když jsem odjížděla z Koreji, byla jsem na 99% rozhodnutá, že se sem chci vrátit na magisterské studium. Ale jak to tak bývá, po chvíli v Čechách jsem si tam zase zvykla a pomalu mě nápad vrátit se do Koreji přecházel. Nakonec jsem se ale rozhodla vrátit, protože jsem v tom viděla obrovskou příležitost a řekla jsem si, že domů můžu zdrhnout vždycky. Když jsem pak ještě dostala stoprocentní stipendium a možnost studovat zadarmo, už mě nic nemohlo přesvědčit zůstat doma.

sobota 15. října 2016

Organizovaný chaos aneb Myšlenky uplynulých týdnů

      Tento semestr mám problém s organizováním času. Mám pocit, že jsem neustále dva dny pozadu ve všem, co musím udělat, přestože v hlavě přemýšlím v horizontu dvou let dopředu. Eseje odevzdávám pět minut před deadline, doma už asi dva týdny nemám víno, chodím spát moc pozdě a vstávám moc brzo a nový článek na blog píšu už popáté.

      Z důvodů uvedených výše jsem ale žádný nový článek kromě rozhovoru s Kubou nebyla schopná dokončit a zveřejnit. Nakonec jsem se rozhodla, že svůj každodenní chaos odrazím i na blog, protože v tomhle závodě s časem silně zaostávám (což nikoho, kdo mě viděl běhat, nepřekvapí) a mohlo by se jinak stát, že další seriózní článek napíšu za rok. Dalo by se nicméně říct, že tenhle článek má taky šanci na úspěch, protože je o raw nápadech. Myšlenky a otázky, které mi poslední dobou probíhají hlavou, nemají spolu nic společného a vynořují se většinou, když se mám učit:

Campus na podzim

  • Podzim v Koreji je nádherný! Přes den je stále teplo, okolo 17 stupňů, ale ráno a večer už vyzývají k oblečení šály a užívání si studeného vánku.
  • V jednom z článků jsem již zmiňovala anarchii na silnici v Koreji. Co jsem tím myslela? V Koreji jsou semafory za křižovatkou, doprava se jezdí bez světel. Rozvážení jídel je v Soulu asi nejrozšířenější na světě, dovezou vám i donuty ke snídani, takže kdykoliv se ocitnete na silnici, uvidíte několik motorkářů s krabicemi jídla. Pro motorkáře neplatí žádná pravidla. Bez světel jezdí doprava, doleva i rovně. Když se jim nechce čekat na zelenou na silnici, vjedou na chodník a řídí se semaforem pro chodce. Taxi řidiči koukají na korejské telenovely, které jim běží místo navigace. Kdykoliv vyjdete v Soulu z baráku, spouští se hra ''Vyhni se motorovým vozům''.
  • Začátek semestru jsem nesla těžče. Mám letos hodně těžké předměty, hodně materiálu ke čtení, hodně úkolů, enormně chytré spolužáky a vzhledem ke zdejšímu píp-píp-píp školnímu systému tahle rovnice vede k pocitům méněcennosti a depresi. Narazila jsem do stěny, zlomila si nos a teď si ho postupně narovnávám, ale jde to pomalu.

pondělí 10. října 2016

Češi v Koreji: Exchange student Kuba


          V Jižní Koreji se za poslední dva roky vytvořila silná česká komunita, která společně pořádá sportovní i kulturní akce, pravidelně se schází v plzeňské hospodě ve čtvrti Gangnam a navzájem si zpříjemňuje život v zahraničí. Dlouhodobě žijících Čechů je tu sice jen něco málo přes 50, ale každý semestr se tu vystřídá několik desítek exchange studentů. Na svém blogu budu postupně představovat Čechy, kteří sem přijeli za rodinou, prací či studiem. První u rozhovoru je Kuba, který sem přiletěl v srpnu.


Kubo, ty studuješ v Rakousku, momentálně jsi ale v Koreji na jeden semestr jako exchange student. Jak tě napadla zrovna Korea a proč jsi se pro tuto zemi rozhodl?
     Studuji business a Korea je obchodně velice zajímavým partnerem pro celou střední Evropu. Proto mě zajímalo, jak tady vypadá business v praxi a jak se zde vyučuje. Moje rakouská univerzita mi nabídla spoustu zajímavých míst, ale nakonec mi nejvíce zlákala právě Korea.