neděle 23. října 2016

Češi v Koreji: Studentka Tereza


          V Jižní Koreji se za poslední dva roky vytvořila silná česká komunita, která společně pořádá sportovní i kulturní akce, pravidelně se schází v plzeňské hospodě ve čtvrti Gangnam a navzájem si zpříjemňuje život v zahraničí. Dlouhodobě žijících Čechů je tu sice jen něco málo přes 50, ale každý semestr se tu vystřídá několik desítek exchange studentů. Na svém blogu postupně představuji Čechy, kteří sem přijeli za rodinou, prací či studiem. Druhá u rozhovoru je Tereza, která se v Soulu ocitla v mnoha rolích a žije zde několik let.



Terko, kdy a za jakých okolností jsi byla v Koreji poprvé?

     Poprvé jsem byla v Koreji v lednu 2013, kdy jsme se s rodinou vydali na týdenní “výlet“. Cílem této cesty bylo během sedmi dnů najít nové bydlení a mně a ségře školy. Zároveň to byla naše první návštěva Asie, takže jsme ve volných chvilkách rozdýchávali kulturní šok. Každý si tedy asi dokáže představit, že po tomto týdnu jsem měla opravdu smíšené pocity o tom, co mě další dva roky bude čekat. Každopádně mě trochu uklidňovalo to, že v tom nejsem sama, ale do Koreji se stěhujeme celá rodina, takže potom, co jsem se z tohoto týdenního maratonu vzpamatovala, jsem se celkem na asijské dobrodružství i těšila.

Momentálně tu studuješ magistra na Korea University, jedné z TOP 3 škol v Soulu. Proč jsi se rozhodla se sem vrátit?

     Potom, co jsem přijela do Koreji, jsem tu studovala tři semestry bakaláře. Měla jsem za sebou rok na VŠE a když jsem poznala zdejší univerzitu, byla to pro mě obrovská změna. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měla štěstí dostat se právě na jednu z TOP 3 škol, ale úroveň zdejšího školství byla opravdu znát. Když vám přednáší člověk, který má vystudovaný Harvard, hned vám to zvedne motivaci. Jelikož jsem ale nechtěla prodlužovat, tak jsme se po třech semestrech musela vrátit na poslední semestr zpět na VŠE a odstátnicovat. Když jsem odjížděla z Koreji, byla jsem na 99% rozhodnutá, že se sem chci vrátit na magisterské studium. Ale jak to tak bývá, po chvíli v Čechách jsem si tam zase zvykla a pomalu mě nápad vrátit se do Koreji přecházel. Nakonec jsem se ale rozhodla vrátit, protože jsem v tom viděla obrovskou příležitost a řekla jsem si, že domů můžu zdrhnout vždycky. Když jsem pak ještě dostala stoprocentní stipendium a možnost studovat zadarmo, už mě nic nemohlo přesvědčit zůstat doma.




Jak těžké bylo se na školu dostat?

     Přijímačky na magisterské studium probíhají v Koreji úplně jinak než jsme zvyklí z Čech. Nás do oboru vzali jenom 6, takže výběr je opravdu hodně individuální. Rozhoduje se na základě doporučujících dopisů, jazykových zkoušek, známek z bakaláře a ústního pohovoru. I když dostane fakulta možnost otevřít více míst, raději vezmou méně studentů, než aby si snížili úroveň. Můžu tedy říct, že jsem docela ráda být součástí takového programu.

Jaký zde studuješ obor? Máš předměty v angličtině nebo korejštině? 

     V Koreji studuju mezinárodní obchod. Naštěstí mám všechny předměty v angličtině, ale jeden z pořádavků k tomu, abych dostala diplom, je mít korejštinu na celkem vysoké úrovní (podle evropského měřítka B2) a popravdě s tím docela válčím. Samozřejmě už se v běžných rozhovorech domluvím, většině věcí rozumím, ale jakmile přijde na těžší slovní zásobu, tak rychle přecházím do angličtiny. Mám pár kamarádek a kamarádů, kteří neumí vůbec anglicky, a to mě pak donutí mluvit, ale většinou jsem prostě líná. Naše konverzace se spolužačkami vypadají tak, že ony na mě mluví korejsky a já jim odpovídám anglicky. Musí to být občas sranda nás poslouchat.

Jsi mezi Korejci již poměrně dlouho, jak bys popsala jejich přístup k cizincům? Našla sis mezi místními hodně přátel nebo se stýkáš spíše s cizinci?

     Hodně záleží, jestli potkáte Korejce, který má zkušenosti ze zahraničí, nebo Korejce, který se nikdy nepodíval do světa. Celkově jsou cizinci pro mnohé Korejce vzor, ale jsou tu i takoví, kteří cizince nemají rádi a dávají to dost očividně najevo. Je mnohem těžší si tu udělat korejské kamarády než cizince, ale když už si vás korejci pustí k tělu, tak to berou vážně a můžete se na ně spolehnout. S jednou korejskou kamarádkou jsme dokonce už podnikly i tři výlety mimo Koreu a to neumí skoro vůbec anglicky. Takže to je opravdu o tom, jak hodně je ten člověk otevřený něčemu, co nezná. Celkově ale musím přiznat, že korejská mentalita s tou mou úplně nesedí a s cizinci se cítím mnohem uvolněněji, proto s nimi trávím asi i více času. 

Jak na tebe působí korejší muži? Máš pocit, že u nich cizinky mají výhodu nebo se před nimi Korejci naopak stydí?

     Můj první názor na Korejce byl dost negativní. Prostě mi přišel každý stejný a nechápala jsem, co na nich všechny ty cizinky, co sem kvůli nim jezdí, vidí. Opravdu mám pár kamarádek z Evropy nebo Ameriky, které sem přijely, protože si chtějí vzít Korejce a nikoho jiného. Postupem času už se mi povedlo rozeznat, který Korejec je hezký a který ne, ale představit si nějaký dlouhodobý vztah s Korejcem opravdu nedokážu. Cizinky mají u Korejců na jednu stranu tu výhodu, že se jim skoro každá líbí. Na druhou stranu ale platí pořád pro Korejce stereotyp toho, že cizinky jsou “open-minded” což pro ně má negativní význam a neberou západní holky vážně. Co se týče stydlivosti, tak záleží na prostředí. Na ulici nebo ve škole vás Korejec jen tak neosloví. Na druhou stranu když vyrazíte večer se bavit, třeba do místních klubů, tak tam na vás čekají Korejci pomalu frontu a nestydí se zeptat na telefonní číslo ještě před tím, než znají vaše jméno. Já můžu po třech letech v Koreji říct, že Korejce tedy opravdu ne. 

Bydlíš v centru Soulu, kam ráda chodíš na jídlo nebo na drink? Jaká jsou tvá oblíbená místa v Soulu?

     I když školu mám trochu mimo centrum, rozhodla jsem se zůstat bydlet v centru ve stejné čtvrti, kde jsme bydleli s rodinou – v okolí Itaewonu. Většinou tedy, když jdeme ven, tak právě na Itaewon nebo na Gangnam. Itaewon je taková více mezinárodní čtvrť, kde je plno restaurací, barů a hlavně o víkendech to tam hodně žije. Gangnam je pak čtvrť, kam se chodí bavit hlavně bohatší Korejci. Je tam plno klubů, barů a je to zase úplně jiná atmosféra. Když mám výjimečně volné odpoledne, tak rády s kamarádkami chodíme i na Garuso street, kde se dá výborně relaxovat v kavárnách nebo při nákupech.

Hodně cestuješ i mimo Koreu, v jakých dalších asijských zemích si byla? Kdyby sis mohla ze všech asijských zemí vybrat, kde strávíš následující rok, kterou bys zvolila a proč?

     Snažím se cestovat, co to jde. Přece jenom jsou ze Seoulu všechny ty super destinace mnohem blíž než z Prahy. Za ty tři roky, co tu jsem, jsem stihla v Asii navštívit Japonsko, Čínu, Taiwan, Filipíny, Thajsko, Indonésii, Kambodžu, Laos, Vietnam a Srí Lanku. A musím říct, že jsem si jihovýchodní Asii hrozně oblíbila. Pokud bych mohla v některé z této zemí strávit rok, tak bych asi vybrala Thajsko. I když mým nejoblíbenějším místem je ostrov Bali, v Thajsku by se celý rok dokázala i zabavit. Je to úžasná kombinace moderního světa, který můžete vidět v Bangkoku, a exotiky. Navíc lidé v těchto zemích jsou nejmilejší, které jsem kde potkala a dívají se na svět úplně jinýma očima. Všichni jsou spokojeni i s tím málem, co mají, a neženou se bezhlavě dopředu jako napříkrad tady v Koreji. A hlavně jsem si zamilovala thajský Pad Thai, tyhle nudle bych mohla jíst denně. 

Jak často jezdíš zpátky do Česka? Máš pocit, že se tam něco zásadního změnilo od chvíle, kdy jsi odjela studovat sem?

     Do Čech jezdím v podstatě jednou za půl roku. Je to celkem dlouhá doba, co jsem pryč, ale pokaždé, když se vrátím, tak mi přijde, jako kdybych ani neodjela. Když si ale porovnám dobu, kdy jsem odjela poprvé, tak to bylo v prváku na vejšce, všichni teprve měli chvíli po střední a tak nějak se začali rozbíhat různými směry. Teď, když se po třech letech vracím, tak už plno známých pomalu zakládá rodiny, což mě trochu děsí. :D

Příští semestr tě čeká diplomová práce. Jaké máš pocity z blížícího se ukončení studia na korejské univerzitě?

     Pocity mám docela smíšené. Na jednu stranu se psaní diplomky dost bojím. Můj vedoucí profesor je hodně přísný a už teď vím, že bude mít hodně vysoké nároky. Na druhou stranu se nemůžu dočkat, až tu školu budu mít za sebou. Určitě na magisterské stadium v Koreji budu v dobrém vzpomínat, ale v tuhle chvíli, když je semester v plném proudu, se už opravdu těším, až to všechno skončí. 

Umíš si představit, že bys zůstala žít v Koreji nebo už se těšíš, že zvedneš kotvy?

     Kdyby ses mě zeptala ještě před půl rokem, tak bych řekla, že ano. Můj původní plán byl si tu po magistru najít alespoň na rok nebo dva práci a pak by se vidělo. Teď už ale v klidu můžu říct, že čtyři roky mi budou v Koreji naprosto stačít (tímto jsem určitě právě potěšila rodiče i babičky). Neříkám, že bych klidně časem zase někam nejela, ale teď je načase vrátit se domů. Určitě ale doufám, že zkušeností, které jsem tu získala (hlavně korejštinu) ještě někdy využiju.


Otázky&Odpovědi

Highlight v Koreji: Život 24 hodin – restaurace, obchody... Seoul nikdy nespí a takový dynamický život mě fakt baví.

Lowlight v Koreji: Zůstanete navždy cizincem. Je jedno, jestli tu jste na týdenní dovolené nebo už pár let, je opravdu těžké se začlenit do společnosti. Jako modrooká blondýna, kterou každý druhý považuje za Rusku, vím své... 

Nejlepší jídlo: Hrozně jsem si oblíbila korejskou kuchyni. Kdybych si musela vybrat jedno, tak asi korejské barbeque s mnoha přílohami a samozřejmě KIMCHI!

Nejhorší jídlo: Beongdegi (larvy bource morušového) – asi jediné jídlo, které tu fakt nejsem schopná sníst.

Srandovní zážitek: I když už tu jsem celkem dlouho tak mi pořád občas přijdou Korejci proste stejní... Jednou jsme s korejskou kamarádkou byly v klubu na Gangnamu a když jsme chtěly jet domů, tak mi kamarád nabídl, že nás hodí. Čekáme venku, zazvoní mi telefon, kamarád říká, že právě vyjel z garáže, tak koukám kolem sebe, vidím auto, v něm Korejec s telefonem u ucha, mává na mě a směje se, tak si do telefonu říkám, že už ho vidím, beru Korejku a nastupujeme do auta. Auto se rozjede a znovu mi zvoní telefon – kamarád co nás “veze domů“. Řekla jsem mu, že jsme u něj v autě, a on mi na to řekl, že tedy asi nejsme. V tu chvíli nastala trochu panika, protože kamarádka neuměla anglicky, tak jsem jí asi pět minut vysvětlovala, že vlastně nevím, ke komu jsme nasedly do auta. Pak jsme se snažily domluvit s těmi neznámými Korejci, jestli nás tedy zase hodí zpátky, ale oni se jenom smáli, že ne, že nás alespoň vezmou na snídani. Nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli do restaurace, dali si snídani a pak jsme s kamarádkou nepozorovaně odešly na taxika. Doteď nechápu, že ti neznámí Korejci byli tak v klidu, když jsme jim nastoupily do auta. Prý na mě mávali, že jsem se jim líbíla... jak mě to ale mohlo napadnout? :D

Negativní zkušenost: Soju – místí alkohol, který korejci pijou ve velkém. Asi 400 ml láhev se prodává příbližně za 30 – 40 Korun a užijete si po ní druhý den skvělou kocovinu.

Místo, kam určitě jít: Ostrov Jeju – poznáte Koreu úplně z jiné pohledu, než když strávíte všechen čas v Seoulu. Letadlem tam jste za hodinku a hned se z velkoměsta přesunete do dovolenkového režimu

Co ti nejvíce chybí z domova: Celkově asi taková ta atmosféra, že jsem prostě doma. Rodina, přátelé, české jídlo a klid od velkoměsta.

Co ti bude chybět po odletu: Jídlo, kamarádi, město, co nikdy nespí, korejské barbeque 24 hodin a možnost jednoduše cestovat po Asii.


Korejská dobrodružství skrze fotky Terezy


Soul nikdy nespí
Oslava narozenin v místním klubu


Zasloužený odpočinek v laoské džungli
Korejské BBQ
LG Twins! Baseball


Žádné komentáře:

Okomentovat