středa 18. ledna 2017

Vysoká škola

     Vysoká škola pro mě byla vždycky symbolem dospělosti, vzdělanosti, budoucnosti. Možná i privilegia. Na vysokou školu chodí jen ti, kteří to myslí se studiem vážně, myslela jsem si. Bohužel mám poslední dobou pocit, že v Česku na vysokou chodí každej, přitom vážně to s ní myslí málokdo. O tomhle tématu přemýšlím už dlouho, proto jsem se rozhodla sepsat svoje pocity a zeptat se VÁS, kteří můj blog čtou, na váš názor.

     V první řadě chci zdůraznit, že vysokoškolský diplom ani absolvování jakékoliv univerzity nepovažuji za znak inteligence, výjimečnosti nebo nutnosti. Věřím, že je na světě spoustu nadprůměrně inteligentních, talentovaných a úžasných lidí, kteří třeba nedosáhli ani středoškolského vzdělání (ať už vlastní volbou nebo okolnostmi) a zároveň si myslím, že existují i s prominutím blbci, kteří mají před jménem tři tituly, ale jsou v životě naprosto nepoužitelní.

www.uic.yonsei.ac.kr

     Chtěla bych se bavit ale o tom, co pro mojí generaci vysoká škola v Česku znamená. Proč se v Česku tolik lidí hlásí na vysokou školu, ikdyž je nebaví ani střední? Proč se tolik mých kamarádů a spolužáků hlásilo na několik škol, aby ''měli jistotu''? Přihlášku na jistotu jsem si dávala v deváté třídě, protože jsem věděla, že na nějakou střední školu jít musím, ale proč na vysokou? Vysoká škola přece není povinná, ať už zákonem nebo společností.
     Nebo snad jo?

čtvrtek 12. ledna 2017

Česká party v Koreji dvěma pohledy

     Na začátku prosince se v Soulu konala neoficiální Mikulášská oslava pro Čechy žijící v Koreji. Jakákoliv podobnost se zmíněnou osobou je čistě náhodná či způsobená podávaným pivem. O tom, jak česká sešlost probíhala, se dozvíte ze dvou úhlů pohledu, každopádně věrohodný je ten můj :)

                       
Gangnam Style aneb Jak se autoři tohohle článku seznámili


Pohled Nicole, která má s českou komunitou již nespočet nekalých zážitků:

     S místní českou partou v Soulu pravidelně chodíme do hospody Na Zdraví na Gangnamu, kde mají každou poslední sobotu v měsíci neomezenou čepovanou Plzničku a Kozla za 10,000 wonů (cca 230Kč). Se silným jádrem jsme oslavili i několik vzájemných narozenin, úspěšných zkoušek a pracovních nabídek. Než jsem sem odjela studovat, chodila jsem do baru sedět s pravou nohou přes levou a brčkem srkala Cosmopolitan, přičemž jsem si připadala jako v Sexu ve městě. Vychlazený půl litr jsem si dala jen výjimečně a zvládla maximálně dva, protože přece jenom jahodová margarita chutná lépe než pivo. Nicméně v Koreji se můj alkoholický vkus rychle změnil ze dvou důvodů. Zaprvé, koktejly tu stojí 13 dolarů. Zadruhé, Češi co žijí v Soulu nováčkům lijí Plzeň hrdlem!

středa 4. ledna 2017

Dopis mému 9letému já na první cestu do Koreji

      Milá Nikolko,
     
     Dnes letíš poprvé do Jižní Koreji. Chápu, že je ti to jedno, protože je ti 9 let, nevíš, kde se Jižní Korea nachází a jediné, co je pro tebe důležité je, že jsi s mámou. Navíc pár týdnů nepůjdeš do školy, což je momentálně ta nejlepší věc na světě, viď? Zatím to nevíš, ale let z Prahy do Soulu absolvuješ odteď minimálně třináctkrát a pobyt v tamní zemi ti od základu změní život. Proto mi dovol dát ti pár rad pro začátek, abys to za deset let, až poletíš do Soulu studovat univerzitu, měla jednodušší. 

     Nauč se korejsky. Začni s abecedou, abys uměla číst a psát, je to pro prcky, naučíš se to za pár dní. A pak pořád mluv a ptej se na různá slovíčka. Je ti 9 a vše si zapamatuješ rychleji než až ti bude 20. Jakmile budeš umět jazyk, budeš se cítit pohodlněji všude, kam půjdeš. Vyhneš se trapnému tichu a nechápavým pohledům, jaktože neumíš po tolika letech v Koreji mluvit. Nikdy nespletou tvou objednávku v restauraci, protože jsi nedala důraz na správnou hlásku a hlavně, hlavně budeš moct flirtovat s hezkýma klukama, co neumí anglicky. 

     Nezáviď rodičům, že pijí Soju, korejskou pálenku. Soju je hnusný, hnusný, a hnusný. Neztrácej čas přáním si, abys byla starší a mohla ho ochutnat. Nebude ti chutnat teď, ani za deset let. Naopak přijď na chuť kimchi, jednomu ze symbolů korejského národa. Až tě za pár let tvoje učitelka korejštiny pozve na oběd a uvaří ti kimchijiggae, oceníš, že tvůj žaludek už zažil kilogramy tohohle nakládaného zelí a nebudeš se muset bát, že se ti udělá špatně. Nesnášíš zeleninu, já vím, ale strávíš v Koreji hodně času a kimchi bude na tvém talíři dvakrát denně, tak si zvykni co nejdříve.

      Pozoruj. Vnímej. Nasávej. Víc, víc, víc! Všechno se snaž uložit v paměti, čuchej vůně z restaurací, koukej kolem sebe při procházkách, foť a natáčej. Než se do Koreji vrátíš studovat, na čtyři roky odjedeš a budeš brečet do polštáře, že se ti stýská. Budeš se za každou cenu snažit chytit jakékoliv vzpomínky, která ti bude k dispozici, když se ti v Praze zasteskne. Navíc bude Korea rok od roku jiná, takže nic se nebude opakovat.