středa 18. ledna 2017

Vysoká škola

     Vysoká škola pro mě byla vždycky symbolem dospělosti, vzdělanosti, budoucnosti. Možná i privilegia. Na vysokou školu chodí jen ti, kteří to myslí se studiem vážně, myslela jsem si. Bohužel mám poslední dobou pocit, že v Česku na vysokou chodí každej, přitom vážně to s ní myslí málokdo. O tomhle tématu přemýšlím už dlouho, proto jsem se rozhodla sepsat svoje pocity a zeptat se VÁS, kteří můj blog čtou, na váš názor.

     V první řadě chci zdůraznit, že vysokoškolský diplom ani absolvování jakékoliv univerzity nepovažuji za znak inteligence, výjimečnosti nebo nutnosti. Věřím, že je na světě spoustu nadprůměrně inteligentních, talentovaných a úžasných lidí, kteří třeba nedosáhli ani středoškolského vzdělání (ať už vlastní volbou nebo okolnostmi) a zároveň si myslím, že existují i s prominutím blbci, kteří mají před jménem tři tituly, ale jsou v životě naprosto nepoužitelní.

www.uic.yonsei.ac.kr

     Chtěla bych se bavit ale o tom, co pro mojí generaci vysoká škola v Česku znamená. Proč se v Česku tolik lidí hlásí na vysokou školu, ikdyž je nebaví ani střední? Proč se tolik mých kamarádů a spolužáků hlásilo na několik škol, aby ''měli jistotu''? Přihlášku na jistotu jsem si dávala v deváté třídě, protože jsem věděla, že na nějakou střední školu jít musím, ale proč na vysokou? Vysoká škola přece není povinná, ať už zákonem nebo společností.
     Nebo snad jo?
     Nemůžu se totiž ubránit pocitu, že spoustu lidí jde v Česku na vysokou, protože cítí, že musí. Přihlásí se tedy na pět škol, aby měli jistotu, že se na nějakou dostanou, nebudou platit zdravotní a sociální pojištění a budou mít nadále status studenta. Sice je daný obor nebude bavit, na přednášky chodit nebudou a po roce možná přestoupí nebo skončí, ale aspoň zabili rok. Proč taky ne?
     Vysoké školy v Česku jsou zadarmo, na přednášky se chodit nemusí, na třetí pokus se na zkoušky naučit dá. Tak proč se nepřihlásit na nezáživný obor, kterému se nikdy nebudu chtít věnovat, když mě to nebude stát nic a vlastně tím vydělám, protože za mě bude platit stát. Není to trochu nefér? Vůči profesorům, kteří musí chodit učit znuděný dav, nebo kterým nikdo nepřijde na přednášku? Vůči spolužákům, které ten obor vážně zajímá, ale kvalita výuky klesá, když to polovina lidí fláká?
     Nesoudím. Neukazuju prstem. Jenom vznáším otázku, která mě napadá, když poslouchám příběhy svých kamarádů, jejich kamarádů, čtu příspěvky na sociálních sítích a vidím ufňukané komentáře, že někoho nebaví se učit.
     Pokud někoho nebaví se učit na vysoké škole, proč tam je? Kdo ho nutí? Proč se někdo ve 20 letech dobrovolně učí něco, co ho nebaví? Jen mě zajímá odpověď.

     Moje jediná vysokoškolská zkušenost je ta z Koreji, přesto je velmi odlišná od toho, co slyším a pozoruji u většiny mých vrstevníků v Česku. Naopak je podobná s tím, co zažívají moji vrstevníci na školách v Americe, Anglii, Holandsku nebo Skotsku.
     Opět, nesoudím, neukazuju prstem, jen srovnávám, přemítám, ptám se. A píšu, jak to na vysoké škole mám já a proč jsem za to moc ráda. A zajímá mě, jak to máte vy!
     První věc jsou povinné přednášky. Všechny. Žádné cvičení a přednášky, my v Koreji prostě musíme chodit na všechny hodiny. Když nějaká hodina odpadne, nahrazuje se jindy, klidně i o víkendu, a my na ní musíme přijít. Pokud zmeškáme více než 40% výuky, automaticky jsme předmět neudělali. Někteří profesoři akceptují tři až čtyři zmeškané hodiny (máme většinou 3 hodiny týdně) bez zhoršování známky, někteří ani jednu. Situace se mění, pokud jste hospitalizovaní, ale jinak je výuka prostě povinná. Nespal jsi? Máš rýmičku? Kocovinu? Nezájem, jdeš na přednášku, nebo dostaneš horší známku.
     S tím souvisí i způsob, kterým jsme známkovaní. Máme dvoje zkouškové za semestr, nicméně do celkové známky je započítávána mimo výsledků zkoušek i aktivita v hodině, domácí úkoly, testy v průběhu semestru, eseje, prezentace, absence. To, jak velkou váhu má jaká složka, záleží čistě na vyučujícím a většinou i velikosti třídy. Neexistuje tedy, že bychom x měsíců nic nedělali a pak se drtili na zkoušky. Musíme se učit průběžně, každý den se připravovat na hodinu, v nich diskutovat, ptát se, reagovat. Musíme chodit na přednášky nejen, abychom nedostali horší známku za nepřítomnost, ale i abychom dostali lepší známku za aktivitu.
     Musím přiznat, že je to někdy opravdu náročné, každý den věnovat hodinu až dvě škole, a pak ještě přidat při zkouškovém. Na druhou stranu je pravda, že mě to hrozně baví. Baví mě materiály, které čteme, baví mě přednášky, baví mě názory mých spolužáků.
     Nechce se mi ráno brzy vstávat, jet hodinu metrem, ani jít 20min pěšky do kopce do budovy, kde mám přednášky. Jakmile ale začne hodina, užívám si to. Nekecám. Já fakt studuju to, co mě baví, zajímá, naplňuje a těší. Už teď se těším na další semestr, nadšeně si projíždím katalog nabízených předmětů a nemůžu se rozhodnout, na který se přihlásit, protože si chci vzít všechny.
     Zajímá mě, čím to je? Je to tím, že mám štěstí na školu? Na profesory? Na spolužáky? Nebo jsem blázen? Je to tím, že chodím na soukromou školu, tudíž platím za vyšší kvalitu? Nebo je to tím, že prostě studuju v zahraničí a všude v zahraničí to je takhle? Já nevím..
    Moc doufám, že všichni, kdo si tenhle článek přečtou, mi napíšou, že oni to mají stejně. Že je baví přednášky, mají dobré profesory a studují rádi. Moc doufám, že objevím v Česku školu, kde se budu cítit stejně jako na Yonsei, abych si v Česku mohla udělat třeba magistra. Když ale poslouchám a čtu většinu vysokoškolských postřehů od nás, poohlížím se spíše po magisterských programech v zahraničí.
     Přijde mi totiž, že v 21 letech nemám čas ani energii na to chodit někam jen proto, abych tam chodila. Už nechci sedět v lavici jako na střední a čekat až skončí ta nudná hodina. Brzy chci pracovat, vydělávat peníze, budovat kariéru. Nechci promarnit roky studiem, které mi nic nedá.
     Věřím, že i v Česku jsou kvalitní obory, profesoři, kteří jsou špičky ve svém oboru a studenti, kteří se těší na každou přednášku. Vysoká škola by totiž neměla být povinností, nutným zlem ani nezbytností pro život. Měla by být svobodnou volbou, dobrovolnou aktivitou a radostí.
     Nebo ne?


www.uic.yonsei.ac.kr

                          

www.uic.yonsei.ac.kr
                           
www.uic.yonsei.ac.kr
            

7 komentářů:

  1. Zapojím se do diskuze, tohle téma mě zaujalo.
    1. věc - proč je tolik lidí na vysoké škole, aniž by je to bavilo? Myslím si, že z části je to generační záležitost spojená s omezenou možností studovat vysokou školu za starého režimu co se našich rodičů týče a ti prostě svoje děti nutí studovat, protože ta příležitost tady je a oni ji neměli, tak si to na dětech tak trochu kompenzují. Pak je tady ta věc, že je to všechno zadarmo a hodně lidí to vypočítavě používá jako prodloužení mládí a snadný způsob jak i po střední nic se životem nedělat a nic neřešit.
    2. moje zkušenost ze studia v zahraničí konkrétně v San Sebastianu v Baskicku. Všude i ve Španělsku, Německu, Kanadě, Belgii a já nevím kde všude se studium platí. Ti studenti jsou úplně jiní, snaží se tu školu brát vážně, protože si uvědomují, že je to mraky peněz a tím se to všechno vyselektuje.
    3. Ale česká situace je taková: na nikoho také nechci ukazovat a neříkám, že všude jsou stejní lidé, ale zažila jsem už několik přednášek, při kterých se nudil sám vyučující už jenom, že tam musel být, nebo vyučující absolutně neuměl zaujmout, nebo při jedné výuce vysokoškolské angličtiny být na ní ještě o hodinu déle tak by byl můj anglický (už tak nedokonalý) projev včudu :-D, takže za mě, já bych za to neplatila do té doby, dokud bych neměla jistotu i nějaké úrovně ze strany vyučujících a o tom to taky možná je. Protože v Baskicku ano taky tam byly nerudní vyučující, ale uměli, nestalo se, že by tam byl člověk, který by nevěděl o čem mluví. Musím říct, že i ti staří učitelé se snažili využívat nových technologií i postupů jak studenty zaujmout. Tady je to ještě o něčem jiném.
    Nevím.... Co vy na to?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, doufala jsem, že se ozve co nejvíc lidí! Zajímají mě zkušenosti a názory ostatních.

      1) Naprosto souhlasím, především s tím, že je to snadný a levný způsob, jak si prodloužit mládí.

      2 a 3) Podle mě jediné řešení bodu 1) je zavedení školného. Souhlasím s tím, že možná často momentálně není kvalita odpovídající ceně, ale zároveň si myslím, že kdyby se zavedlo školné (Nechci tu plácat kolik by mělo být, asi podle typu školy, ale určitě vyšší než sociální a zdravotní pojištění, aby si každý rozmyslel, zda to do školy investuje), tak by se podle mě zvýšila i úroveň profesorů způsob výuky, jelikož by byly peníze na vyšší platy a lepší vybavení. Možná je to naivní představa, ale já to momentálně profesorům v Česku snad ani nemůžu vyčítat, že je nebaví přednášet pro znuděné studenty. Ikdyž samozřejmě je to jako ve všem a všude o lidech :)

      Smazat
  2. Ahoj Nicole!
    Moc hezky napsanej článek, taky budu reagovat. :) Asi ti nezodpovim na otázky, ale spíš nabídnu vlastní náhled na věc. Máš uplnou pravdu v tom, kolik je v Česku na vejšce lidí, který tu jsou, jen aby tu byli, socko, zdravko a tak podobně. Navíc je to zadarmo, že jo.
    Já jsem třeba za to, že je u nás vysoká zadarmo strašně vděčná, uplně jednodušše proto, že kdyby nebyla, nemohla bych si studium dovolit. Co se týče přednášek, snažim se chodit co nejvíc, protože mě většinou zajímaj (někdy taky ne, ale to většinou bohužel bejvá (ne)kvalitní schopností prezentovat svoje vědomosti profesorem), ale každej semestr jich je pár, na kterejch nejsem skoro vůbec a vlastně jsem ráda, že mi to ten danej předmět umožňuje, že ho můžu ukončit i bez účasti. A důvod je zase stejnej jako v prvnim případě, je to začarovanej kruh. Musim chodit do práce někdy bohužel i v době, kdy bych měla bejt ve škole. Když v tý práci nebudu, nebudu mít peníze a nebudu si moct dovolit studovat. Takže jsem vlastně ráda za systém, kdy můžu dělat obojí. Samozřejmě díky tomu nevěnuju škole tolik času, jako třeba ty, i když bych někdy třeba i chtěla. Ale můžu jí dělat, můžu se všecko naučit ve zkouškovym, když budu makat dostatečně. Miluju oba obory, který studuju, bavěj mě přednášky a především miluju svojí univerzitu. Čert vem všechny ty povaleče, znuděný studenty a honiče za titulem. I když můžu na první pohled vypadat někdy stejně, studuju, protože chci studovat. Studuju proto, abych mohla dál zůstat aktivním studentem muni, abych se mohla věnovat tomu, čemu se věnuju. A to všechno můžu dělat, i když budu několikrát do tejdne v práci. :)
    K.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Káťo, moc děkuju za komentář.
      Jsem ráda, že jsi na škole spokojená a baví tě oba obory, i celkově univerzita. Držím palce na zkoušky a ať jsi spokojená i nadále!
      Ohledně toho školného rozumím tvému argumentu. Na druhou stranu, co kdyby to fungovalo třeba jako v UK? Dostal by jsi studentskou půjčku, kterou by si splácel až když budeš mít vysoký plat. Nebo jako v Holandsku, kde po odpracování pár hodin týdně dostaneš od státu bohatý příspěvek, aby sis mohl školu dovolit. Vážně by sis nemohla dovolit studovat, kdyby semestr stál třeba 15tis? To mě fakt zajímá, nemám přehled o tom, kolik tě stojí byt v Brně, doprava, nebo kolik si vyděláváš, takže mě fakt zajímá, jestli myslíš, že by si tolik chytrých lidí nemohlo dovolit platit 30tis za rok? S tím, že by samozřejmě existovaly stipendia a finanční pomoc pro ty, kteří by dokázali (doložením výdělků, příspěvků od rodičů,..), že si to prostě dovolit nemůžou. Já třeba brigádu mám i během semestru, snažím se pracovat co nejvíc to jde, abych si od rodičů brala co nejméně peněz, když už mi platí školu. Ale já bych si asi vzala i půjčku v bance, kdyby mi ji nemohli platit, protože já prostě věřím tomu, že ta investice do týhle školy se vrátí. Snad to teď nezakřiknu. Jinými slovy, myslím si, že až tady vystuduju, seženu práci, která mi umožní peníze rodičům (bance) vrátit. Myslíš, že tobě by se investice 90tis za tři roky bakalářského studia nevrátila dostatečně rychle na to, abys byla ochotná ji dát? Víš, jak to myslím, ne? Dává smysl, co píšu? :D Jen chci říct, že si myslím, že často v Česku slýcháme argument, že kdyby se zavedlo školné, snížilo by to především počet chytrých lidí, kteří chtějí studovat. Já si to tak úplně nemyslím. Kdyby se ten systém zavedl dobře, fungovaly by stipendia za prospěch a finanční pomoc, příspěvky pracujícím studentům nebo studentské půjčky, myslím, že by to zvládl každý. Nebo jednodušším řešením, jak trochu prosít vysokoškoláky u nás je asi ztížit maturity, ztížit přijímací zkoušky na jednotlivé katedry a rychleji vylejvat ty, kteří to zvládají jen tak tak. Co si myslíš o tomhle?

      Smazat
    2. Tak jo, odpovídám až teď, ale přísahámbohu, že už jsem to jednou napsaný měla, ale smazalo se mi to a já ňák postrádala energii to psát znova. Ale k tvejm návrhům. Co se týče studentský půjčky, nejsem toho moc fanda. Jsem člověk, kterej se šíleně nerad zadlužuje a navíc s tim, že studuju latinu a historii, nemam zas tak velkou záruku vysokýho platu po dokončení školy. Mnohem lepší nápad mi připadá něco jako sociální stipendia nebo příspěvky pro ty, kdo pracujou přři studiu. Ona taková věc už v ČR, nebo minimálně na muni existuje, ale ten příspěvek je silně nedostatečnej, pokud bych měla omezit práci natolik, abych měla na školu tolik času, kolik by byloo ideální. V současný situaci a za současný výše příspěvků je pro mě 15 tisíc za semestr neuplatitelnejch, bohužel. Každej měsíc jdu finančně úplně na nulu. Jiný by to bylo, kdyby ty příspěvky byly vyšší. Dejme tomu třeba jako koncept Erasmu. Jasně, taková Francie nebo Anglie neni z erasmáckýho grantu zvládnutelná i tak, pokud u toho nepracuješ. Ale třeba Maďarsko už jo. Takže pokud by byly příspěvky na bydlení pravidelný a sociální stipendium bylo vyšší a hlavně přístupnější širší vrstvě studentů, který ho potřebujou, bylo by to něco jinýho. A taky máš pravdu, že by určitě bylo řešenim, kdyby se trochu změnil přístup na vysokejch školách, nejvíc asi zkoušky a přístup vyučujících, zejména na velkejch oborech, aby se to prostě nebralo jako továrna na titul a kdo proleze, má kliku. Třeba u nás na latině, což je opravdu pidiústav, by podle mě nevydržel dýl jak rok nikdo, kdo by o to fakt neměl zájem. Oni by ty zkoušky třeba i dávali, ale tak tak a myslim, že dřív nebo pozdějc by takovýho člověka čekalo sezeníčko u některýho z učitelů, kterej by mu doporučil se zamyslet nad tim, proč tohle dělá. Takže celkově si prostě myslim, že v první řadě bych se snažila udržet koncept vysokejch škol zadarmo, ale pomoct tomu ňákou změnou přístupu, systému a fungování. Věřim tomu, že je to možný, aniž bychom hned zahazovali to obrovský privilegium, že studovat může každej, bez ohledu na peníze. :)

      Smazat
  3. Za sebe si myslim, ze v Cesku se hodne hraje na titul. Nemas ani bakalare? Promin, ale nebudes mit praci nebo nepovysis. Takze to krome pojisteni muze byt duvod, proc studuje tolik lidi. A ja to mam se skolou takto: bavi me prednasky, bavi me seminare, diskuze a tak. Ale nenavidim ucit se na nase zkoušky, protoze se musim pres semestr stat expertem na obor, kteremu se venuje vyucujici cely zivot, protoze mame v testech chytaky a casto se vyucujici predhani v tom, kdo vyhodi vic lidi. Obor, co studuju, je plny zajimavych informaci, uci nas vzdelani lide, ale nekdy to vse zastini ten pocit, ze me nekdo vyhodi ze zkousky, protoze nevim, ze Tartu se driv jmenovalo Dorpat (prehanim, ale jsou to prave tyto male veci leckdy).

    OdpovědětSmazat
  4. Parádně napsané. Máte můj obdiv. Já osobně bych si asi na studium v zahraničí obecně netroufla. Sama jsem nedávno uvažovala nad tím, že bych se zase vrátila ke studiu. Bojím se ale, že na vysokou školu jsem už trochu stará. Co jsem se tak ale dívala, tak se dá dnes vzdělávat i jinde. Mě například velmi zaujalo MBA studium, které nabízí tady. Něco takového by se mi totiž mohlo hodit i v profesním životě.

    OdpovědětSmazat