pondělí 27. února 2017

Co by se Češi mohli učit od Korejců a naopak

     Evropská kultura je od té asijské obecně velmi odlišná. Ať je to stravování, umění, historie, styl oblékání nebo společenské chování, lze najít desítky rozdílů mezi způsoby Čechů a Korejců. Každá země (a národ v ní) má něco špatného, dobrého, vtipného, divného i úctyhodného. Žádná země, ani žádná skupina lidí, není dokonalá, nicméně kdybych měla popsat ideálního míšence s česko-korejskou povahou, vypadalo by to v mých očích nějak takhle:


     Převzato od Čechů:

• Upřímnost. Říkat věci narovinu, bez zbytečných kudrlinek. Říct občas Nemáš pravdu, ty vole. Umět nesouhlasit. Umět přiznat, že tohle se mi NElíbí, NEchce nebo mi NEchutná. Umět říkat NE.

• Pohoda, klídek a tabáček. Občas to prostě tzv. ošulit. Umět si občas život udělat jednodušším, příjemnějším a méně stresujícím. Neučit se do ranních hodin, netrpět ve dvaceti letech poruchou spánku a občas jít místo povinné četby na pivo.

• Sarkasmus. Slovo, které Korejci nemají ve slovníku, a my Češi ho tak rádi používáme. Oni obecně Korejci nemají dle mého mínění moc smysl pro humor, zvlášť když dojde na to udělat si srandu ze sebe samého.

• Efektivnost. Dělat práci rychle a pořádně místo pomalu a bídně. Netrýznit se hodinami nad úkolem, který se dá stihnout za dvacet minut. Jet zkratkou. Neřídit se heslem proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.

• Nechat děti být dětmi. Nehnat své potomky v pěti letech do sobotní anglické školy. Nevyzvedávat svoje děti ze školy po setmění. Netlačit na puberťáky, že jestli se nedostanou na jednu z top 3 univerzit, budou nuly.


• Být občas holka krev a mlíko a udělat si z toho legraci jako Ewa Farna. Nepřát si k narozeninám plastiku nosu, nesoudit ostatní podle vzhledu a vycházet občas z domu bez make upu.

• Pít pořádný pivo a ne korejskou limonádu.

• Občas holt skočit po hlavě. Říct tomu, kdo nás štve, že je pitomec. Oslovit tu hezkou holku. Jet na spontánní výlet. Nebát se cokoliv říct a udělat. Nebát se nesouhlasit. Nebát se udělat chybu. Nebát se žít.

     Převzato od Korejců:

• Nekrást, nemlátit, neděsit okolí. Téměř nulová kriminalita, minimální riziko krádeže a žádný strach jít v noci sama po ulici je to první, co bych odtud okamžitě importovala do Česka.

• Mít úctu ke starším. Klanět se tomu druhému je pro nás, Čechy, možná až moc asijské a zbytečné, ale větší respekt ke starším a nadřazeným bychom podle mě mít měli.

• Nacionalismus. Ne přehnanej, ale vhodnej. Být trochu hrdí na naši zemičku, na náš guláš, na naší historii a na naše nádherné hrady a zámky.

• Být aktivní i v důchodu, vyrážet na túry na hory, využívat sportoviště v parcích i během pracovní pauzy a jíst ženšen ke snídani.

• Stolování. Jíst dohromady s přáteli, kolegy, rodinou u jednoho velkého stolu a sdílet všechny pokrmy, přílohy a radost nad jídlem.

• Nalévat vodu zdarma. Všude. Vždycky. Neomezeně.

• Být ochotní. Nápomocní, zdvořilí, uctiví. Netvářit se jako když je život největší otrava a nečumět blbě, když po nás někdo něco chce. Korejci se snaží být nápomocní, ikdyž třeba neumí anglicky. V Česku vaši prosbu o radu lidi ignorují, ikdyž mluvíte stejným jazykem.

• Tvrdě pracovat místo hledání výmluv. Kdybych měla Korejce popsat jedním slovem, bylo by to urputilí. Vzdělání a práce je pro ně na prvním místě, vše ostatní na desátém. Mezitím co v Česku doteď slyším, že někdo něco neumí nebo nemůže, protože tam byli komunisti, Jižní Korea se po desetiletích, kdy byli okupováni a po devastující korejské válce, vyhoupla na vrchol. Pracovitostí a pílí, kterou my, Češi, občas postrádáme.

     Když nad tím ale teď přemýšlím, vlastně mi vyhovuje, jak jsou oba národy jiné. Vždycky než mi daný národ začne lézt na nervy, jedu do druhé země, kde je to úplně naopak :)))

     PS: Kroje máme krásné stejně!



Žádné komentáře:

Okomentovat