pondělí 6. února 2017

Strach z létání

    Letadlem jsem toho asi nalétala více než většina mých vrstevníků, vzhledem k tomu, že jsem jen jedenáctihodinový let mezi Prahou a Soulem absolvovala 27krát. Přesto čím více létám, tím větší mám strach. Před lety jsem se posmívala mamce, která mně a sestře při vzlétání mačkala ruce a dneska mám před každým letem chuť upravit si hladinku alkoholu v krvi.

    Špatně je mi víceméně už dva dny před odletem. Nemám ráda balení, vážení zavazadel, přepravu na letiště, jet lag a vše s létáním spojené. Poslední dobou se letištních hal bojím už při vstupu, u přepážek si prohlížím ostatní cestující, jejich zavazadla, rozhlížím se kolem sebe a nemůžu se dočkat, až projdu kontrolami do zóny, kde už je "bezpečno", protože "tam už nikdo nepronese zbraň".
    Nicméně moje panika nekončí ani u duty free obchodů, kdy si začnu uvědomovat, že už není cesty zpět a fakt letím. Většinou mám smůlu a létám v hodinách, kdy se nesluší pít alkohol, takže volím na uklidnění dvojitou čokoládovou karamelovou kávu se šlehačkou, ikdyž mám vždy na jazyku otázku, zda by mi tam slečna nemohla přilít Baileys. Když jsem letěla minulý týden z Hong Kongu, bylo pozdě večer, ale alkohol nikde neprodávali, navíc neměli ani šlehačku, takže jsem se musela spokojit s heřmánkovým čajem a pytlíčkem Haribo bonbonů, které jsem nervózně žvýkala při odlepení letadla ze země.



     Když se mě někdo ptá, čeho konkrétně se na létání bojím, neumím odpovědět. Nechci si ani představovat, jak je fyzicky možné, že se stroj velký jako třicet krav s mým kufrem, který má pokaždé nadváhu, dokáže zvednout ze země a letět proti větru xkrát rychleji než formule 1. Jakmile nad tím začnu přemýšlet, dělá se mi nevolno a motá se mi hlava. Já si vlastně vždy jen sednu do letadla, zhluboka se nadechnu, zatnu pěsti, zavřu oči, promítám si svůj život před očima a prosím Boha a pana pilota, aby nás dovezli v pořádku do naší cílové destinace. Mezitím mi v hlavě běhají scénáře, jak nám do motoru vletí ptáci, utrhne se nám křídlo, nevzlétneme,...
     Ve vzduchu už se tolik nebojím. Bojím se jen, když jdu na toaletu, což se kryje s mým plánem vypít na palubě co nejvíce alkoholu. Je to tedy většinou volba mezi vínem a následným utrpením v malé kabince, protože největší hrůzu mi nahání představa, že začneme padat, když čůrám, nebo že se se mnou utrhne kus letadla přesně v místě toalety, nebo střízlivostí a utrpení při přistávání.
     Při přistávání se bojím nevysunutých koleček, rozbitých brzd, srážky s jiným letadlem na dráze nebo plamenů po tvrdém přistání. Opět zavírám oči, modlím se a přísahám, že už nikdy nikam nepoletím, začnu cestovat vlakem - anebo ne, nebudu cestovat vůbec!
     Během mého nedávného letu do Hong Kongu jsme prolétávali velkými turbulencemi a to jsem vždycky celá zpocená, v duchu připomínám mamince, že ji mám moc ráda a že jsem to nemyslela tak, jak to vyznělo, když jsem mladší sestře řekla, že má velký zadek, a že už budu vždycky hodná, jen když ty turbulence přežiju, a že už nikam nikdy nepoletím a že už to nebudu pokoušet, že už budu doma.
     No a pak přiletím, zavalí mě euforie z toho, že jsem během jednoho dne ve dvou zemích (na dvou kontinentech) a že pan pilot je úžasnej, a že jsem letěla ve vzduchu a viděla mráčky, a že je to cestování nádherný a v nejlepším (nejhorším) případě si hned vybavím datum svého dalšího letu. No a pak to jde zase celé dokola...

     Protože jsem se radovala z toho, že o prázdninách nemusím letět do Česka a vyhnu se tak dvoum dlouhým letům, vyrazila jsem do Hong Kongu a za 14 dní letím do Japonska. Mám tedy místo dvou letů čtyři a už teď se mi dělá nevolno, každopádně jsem se při posledním letu soustředila na věci, které pro mě létání dělají snesitelnější a tady jsem je sepsala, abych si je přečetla před dalším letem a abyste si je přečetli vy až za mnou někdy poletíte:

      1) Povídejte si s osobou vedle vás. Ať ji znáte nebo ne, navažte konverzaci, nejlépe když se začne letadlo rozjíždět. Zaměstnáte tak svůj mozek při vzletu posloucháním a vyprávěním a nedáte mu tím šanci na představy, že vám právě do motoru vletělo hejno hus.

      2) Koukněte se na flight radar. Když na vlastní oči uvidíte, kolik letadel je každou hodinu ve vzduchu, kolik letadel každou minutu přistává, a jak malá je šance, že zrovna to vaše spadne, vážně uvěříte faktu, že letecká doprava je tou nejbezpečnější.

      3) Připijte si na zdraví všech členů posádky, před letem i během letu. Zdravý pilot, dobrý let.

      4) Kupte si hromadu sladkostí a soustřeďte se na jejich sladkost až se budete při letu bát.

      5) Uvědomte si, že to stejně neovlivníte, zavřete oči a představujte si, že jdete na rande s Ryanem Goslingem.

       Prášky na spaní si do letadla rozhodně neberu, protože se bojím, že bych v nouzové situaci spala místo oblékání záchranné vesty a cestování se nevzdám, protože letecká doprava je pro mě zázrak, který umožňuje zázraky.
       Bojím se strašně, ale ten pocit, když vystoupím z letiště v novém městě, poprvé se nadechnu tamního vzduchu a vím, že mě právě někdo vyhodil tam, kde jsem chtěla, je k nezaplacení.

        Tak se sejdeme u baru před gatem nebo na flight radaru!
        Jestli máte svoje tipy, jak se zbavit strachu z létání nebo jak se dostat z Jižní Koreji do Česka přes transsibiřskou magistrálu, dejte mi vědět.

1 komentář:

  1. Taky jsem měla šílený blok co se cestování letadlem týče. Asi tak před rokem mi však bylo oznámeno, že pojedu do Ameriky na pracovní stáž a tam se člověk jinak než letadlem nedostane. Rozhodla jsem se proto objednat k https://psycholog-holcner.cz/ a musím říct, že mi tato sezení opravdu pomohla.

    OdpovědětSmazat