neděle 26. března 2017

TeamLab World Seoul

     Na Soulu mám mimo jiné ráda i fakt, že ani po letech mi nedochází nápady na to, kam jít. Spoustu míst jsem ještě nenavštívila a na seznamu mám desítky podniků, kam chci v budoucích měsících zavítat. Vedle historických památek je v hlavním jihokorejském městě několik zábavních parků, zajímavých muzeí, dvě zoo, podmořská akvária a nově i trvalá světelná interaktivní výstava, která určitě stojí za návštěvu.
 
     TeamLab World v Soulu se nachází hned vedle Lotte Worldu, pod společnou střechou na stanici metra Jamsil. Vstupenky jsou sice poněkud dražší (24 000 wonů za dítě, 20 000 wonů za dospělého), přesto dle mého zážitek výši vstupného hravě předčí.
     V rámci výstavy projdete několika místnostmi, ve kterých se střídají světelné prvky, 3D animace, interaktivní hry, graffiti na podlaze i na stěnách a neutichající efekty, ze kterých nespustíte oči. Vrcholem exhibice je procházka světelným vesmírem, kde se tisíce malých světýlek mění podle vašich kroků. Nerada bych prozrazovala více pro ty, kteří se na výstavu chystají, protože velkou součástí mého nadšení bylo, že mě každá místnost mile překvapila.
      Jednoduše a stručně řečeno, pokud v Soulu jste nebo se sem chystáte, TeamLab si napište na seznam, ať je vám 7 nebo 30 let!

Více informací o výstavě na: http://seoul.teamlabworld.com/en/

pátek 24. března 2017

Češi v Koreji: Hudebník Michal

     Na tento rozhovor jsem se velmi těšila. Čtvrtým zpovídaným v rámci rubriky Češi v Koreji je totiž Michal, který v Soulu našel práci, manželku, i druhý domov, a momentálně je nejdéle žijícím Čechem v Koreji. Vystudoval jednu z nejprestižnějších hudebních škol, dnes hraje v Soulském filharmonickém orchestru na lesní roh a své zkušenosti předává ostatním - ať už mladým muzikantům při nebo svým krajanům, kteří tu jsou kratší dobu, třeba ve facebookové skupině Slováci a Češi v Koreji, kterou založil a doteď vede.



Ahoj Michale, ty jsi nejdéle žijícím Čechem v Koreji, Soul je pro tebe už jako druhý domov, tvá žena je Korejka,.. Co tě přivedlo do Koreji poprvé a čím tě zdejší země okouzlila natolik, že ses rozhodl tady zůstat?

     V roce 2003 mi přistála do emailu zpráva od jednoho korejského dirigenta, který hledal muzikanty do svého orchestru ve městě Daejeon. Měl jsem před sebou ještě půl roku studia na škole ve Spojených státech, ale možnost pracovat jako první hornista v orchestru byla daleko důležitější než místo, kde ta práce bude. Neváhal jsem a přihlásil jsem se na tuto pozici. Po krátké zkušební době v lednu 2004 jsem na plný úvazek zavítal do Koreje už v květnu téhož roku. Abych pravdu řekl, na začátku mě v Koreji držela spíše láska k hudbě, než nějaký hlubší vztah k zemi jako takové. To se postupem času začalo měnit a teď už život tady neberu jako něco zvláštního, nebo jiného. Prostě žiju v Koreji a s tím jsou spojeny jak kladné, tak záporné stránky věci.


Korea se v mým očích za uplynulých deset let hodně změnila, “poameričtila” se, dnes je na každém kroku zahraniční obchod a Starbucks, mezitím co před 12 lety tu člověk stěží hledal restauraci, kde bylo menu v angličtině a nesedělo se na zemi. Jak to vnímáš ty?

     Já mám pocit, že je Korea silně ovlivněná americkou kulturou už hodně dlouho, ale změny, které vnímáme v posledních letech, jsou spíše pohyb korejské kultury a ekonomie ke světu jako takovému, nejen směrem k USA.  Jako příklad bych dal úpadek známých amerických řetězových restaurací jako jsou Chili’s a Bennigan’s. Ty restaurace sem sice přivezly jiný druh stolování, ale pro spotřebitele se staly po létech méně zajímavé a jsou teď v podstatě nahrazeny korejskými ekvivalenty. 
     Na druhé straně vzkvétají pekárny a kavárny, ať už je to Starbucks, či jiné značky, které rozhodně nebyly součástí korejské kultury v tak velké míře, když jsem sem poprvé zavítal.  Největší změnou, kterou jsem za 12 let zaznamenal je, že Korejci v poslední době více propadají krátkodobým trendům, hlavně v oblasti gastronomie. Bubble tea, Churros, atd. jsou na chvíli extrémně populární a brzy po té se dostaví obří propad.

Jsi skvělý hudebník, hraješ na lesní roh v Soulském filharmonickém orchestru. Jaký mají Korejci vztah k umění, případně konkrétně k vážné hudbě?

     I přesto, že je klasická hudba v Koreji k mání už několik desítek let, mám pocit, že Korejcům představujeme něco nového a jiného. Na koncertech máme daleko větší procento mladých posluchačů, než uvidíme v hlavních evropských sálech, zároveň je ale těžké vybudovat si silnější základnu stálých diváků. Korejská společnost je ještě více přesycená rychlou zábavou napumpovanou do mobilních zařízení než zbytek světa, a tak máme před sebou nekončící práci přesvědčit lidi, že dvě hodiny v koncertním sále bez telefonu jim mohou nabídnout nevšední a obohacující zážitek, který opravdu stojí za to.

úterý 21. března 2017

Napsat článek na blog ✔ A dál?

     Můj nejoblíbenější citát říká, že chcete-li Pána Boha rozesmát, máte mu vyprávět o svých plánech. Ze mě se musí Bůh smíchy popadat za břicho. 

     Jsem posedlá seznamy a odškrtáváním úkolů, ve škole i v životě. Přečíst článek, o kterém budeme diskutovat při přednášce. Odevzdat esej. Napsat email profesorovi a domluvit si prezentaci. Přidat článek na blog. Jít na oběd. Zavolat kamarádce v Americe. Poslat pohledy.

     Publikovat svou práci. Angažovat se ve školním klubu. Zařídit partnerskou smlouvu mezi Yonsei a českou univerzitou. Napsat bakalářku. Přihlásit se na magistra. Dostudovat. Najít si dobrou práci. Vydělat hodně peněz. Najít toho pravého. Vdát se, koupit si velkým dům, pořídit si dva psy a dát život třem dětem. Možná jedno adoptovat. Vychovat slušné lidi. Udržet si kamarády z dětství. Každý týden se seznámit s někým novým. Pořádat grilování pro přátele na vlastní zahradě. Vařit perfektní svíčkovou. Otevřít si kavárnu. Stát se babičkou. Rozmazlovat vnoučata. Umřít s klidným svědomím.
     A běda, jak něco nestihnu!

Běhám po kampusu a naháním univerzitní kredity

neděle 19. března 2017

18 nejlepších míst v Soulu

     Soul nikdy nespí! Nová místa objevuji i po letech, ale seznam těch nejoblíbenějších se moc nemění. Co byste dle mého názoru při návštěvě jihokorejského hlavního města neměli vynechat?

  • Gyeongbokgung Palace
Můj nejoblíbenější palácový komplex. Vstup je téměř zadarmo, prohlídky v angličtině každou hodinu. Součástí komplexu je National Folk Museum a za zdmi areálu leží Blue House, prezidentské sídlo. Návštěvu doporučuji na podzim nebo na jaro, kdy jsou barvy slastí pro oči. 

Kudy tam: Gyeongbokgung Station, Exit 5


  • Gwanghwamun Square
Místní Václavák. Sraz si místo u koně můžete dát buď pod králem, který vynalezl korejské písmo nebo pod admirálem, který porazil Japonce. Místo, kde se v uplynulých týdnech přepisovaly korejské dějiny, když byla po pravidelných sobotních demonstracích statisíců Korejců a soudním řízení poprvé v historii odvolána prezidentka. V podzemí se nachází i jedna z největších a nejhezčích poboček knihkupectví Kyobo.

Kudy tam: Gwanghwamun Station, Exit 1



  • Changdeokgung Paláce & Huwon
Královský palácový komplex a tajná zahrada, která je pod záštitou UNESCO. Chrámy jsou podobné, a přesto úplně jiné než ty v komplexu Gyeongbokung, a ikdyž bych Changdeokgung zařadila až na druhé místo, při návštěvě Soulu byste je neměli vynechat. Do zahrady se dostanete pouze s průvodkyní, nicméně především na jaře tamní procházka vážně stojí za to.

Kudy tam: Anguk Station, Exit 3



sobota 18. března 2017

Cookorean aneb Kurz korejského vaření

     Dvoutýdenní návštěvu mojí maminky a sestry jsme společně zakončily 4hodinovou lekcí korejského vaření, během kterého jsme se naučily tři pokrmy.



     Korejskému jídlu jsme celá rodina podlehla, nevydržíme bez něj ani v Česku, kde si absťák nejraději chodíme léčit do restaurace Mamy Food u Náměstí republiky. Oblíbili jsme si především korejské grilování, všechny druhy polévek - vývar s hovězími žebry Galbitang, ostrou polévku s tofu Sundubu Jiggae, kuřecí polévku s rýží, či typický Bibimbap, obdobu českého rizota.
      V Koreji je jídlo v restauracích relativně levné, takže moc často s místními recepty v kuchyni neexperimentuji, nicméně dnešní kurz mě zaujal natolik, že jsem se přihlásila hned na další a dala jsem si předsevzetí, že do léta se naučím aspoň deset hlavních chodů.

středa 15. března 2017

Jižní Korea, země kontrastů

    Všichni se ptají, jak se v Jižní Koreji žije a jací ti Korejci jsou. Jsou na cizince milí? Jsou pracovití? Je tam čisto? A já vždycky vypadám jako trouba, protože na tyhle otázky neumím jednoznačně odpovědět. Jižní Korea je tak rozmanitá země, že téměř všechno, na co zde narazíte, má dvě strany. Občas rozporuplné.

     1) Tradice x Modernost

Mezitím co na jedné straně ulice se rozprostírá obrovské nákupní centrum s akváriem se žraloky a konferenčními místnostmi pro světové firmy, pár metrů přes ulici se tyčí vysoká socha Buddhy, obklopená starodávnými chrámy Bongeunsa. Půjdete-li na trh Namdaemun, můžete si koupit padělky kabelek Louis Vuitton za pár stovek. Pokud budete pokračovat v chůzi o 5 minut déle, ocitnete se před zlatou výlohou obchodu, kde se ceny za pravé kabelky pohybují v desetitisících. Podobný kontrast mezi starým a novým, tradičním a moderním, najdete v jakékoliv ulici, ve které mimochodem restauraci se sezením na zemi střídá TacoBell a vedle postarší dámy v Hanboku, národním kroji, běží odbarvená studentka v minisukni ze Zary.

Hanbok


     2) Workoholismus x Neefektivita

Korejci jsou ohromně urputilí, pracovití, pilní,..ale jen do chvíle, než mají improvizovat nebo něco udělat bez návodu. Naučí se cokoliv nazpaměť, 30 let budou denně rutinně opakovat to, co předchozí den. Co je psáno, to je dáno. Jejich samostatná práce, čerpání ze zdrojů, nebo vůbec hledání informací je bolestivý proces. Na to, jak moc jsou ochotní strávit v kanceláři většinu svého života, jsou hrozně neefektivní. Což je pro mě úplně nepochopitelné, protože jak sakra korejské firmy jako Samsung, LG, Hyundai nebo Korean Air ovládají své trhy? Kdo ty firmy řídí? Kdo ty nové telefony vymýšlí, když tu mnozí nejsou schopni splnit triviální úkol nebo používat vyhledávač?

      3) Stydlivost x Promiskuita

Mí vrstevníci na denním světle působí, jakože se nikdy nedotkli druhého pohlaví. Sotva tu uvidíte pár líbat se na veřejnosti, v klubu vás zřídkakdy osloví někdo místní, oblíbené hlasité "oooo" a zahanbené pohledy si mezi diváky ve filmech vyslouží pouhý náznak milostné scény. A přitom je tu na každém rohu hodinový hotel, karaoke bar se společnicemi, nebo DVD pokoje pro mladé, kteří spolu nikde jinde nemají soukromí. V Koreji jsou sice zablokované pornostránky a nenarazíte tu na sexshop, ale za oponou se skrývá prostituce a pravidelné nevěry, že koukat na filmy pro dospělé musí být pro místní ztráta času.