pondělí 22. května 2017

Češi v Koreji: Osobní trenérka Lenka

     Česká komunita v Jižní Koreji je sice malá, o to více je však zajímavá. Někteří lidé tu pracují, jiní jsou na stáži, další v domácnosti. Máme tu studenty dlouhodobě, na exchange i na jazykovém kurzu. Další osobou, kterou vám v rubrice Češi v Koreji představím, je Lenka. Do Koreji původně přijela před lety jako studentka Koreanistiky na výměnný pobyt. Od té doby se do Koreji vdala, zabydlela v Soulu a pracuje jako osobní trenérka. Jak se jí zde žije?




Leni, ty už jsi teď v Soulu usazená, pracuješ tu, mluvíš korejsky, tvůj manžel je Korejec. Pojďme se ale vrátit na začátek, jak a kdy to celé začalo?

     Začalo to, když jsem odmaturovala a zjistila, že absolutně netuším, co chci studovat. Vždycky mě ale bavily jazyky, a tak jsem se rozhodla, že když už na univerzitě, tak něco speciálního. Nakonec jsem nastoupila na Karlovu univerzitu na Koreanistiku. Ve třetím ročníku jsem přijela do Koreji jako výměnný student a život tady se mi tolik zalíbil, že jsem hned veděla, že se sem chci vrátit.


Jak jsi se poznala se svým mužem? Znáš hodně česko-korejských párů?

     Manžela jsem poznala, když jsem tu byla na rok na working holiday vízu. Pracovala jsem jako recepční a výpomoc v kavárně, kde se místní scházeli na debaty v angličtině. Manžel docházel dvakrát týdně a jelikož v těchto skupinách se mluví hodně o svých představách o budoucnosti, zálibách, názorech a podobně, oba jsme nějak vycítili, že máme hodně společného.
     Česko-korejských párů mnoho neznám, mohla bych je napočítat na prstech jedné ruky. Ale možná je to proto, že já se zatím v českých komunitách v Koreji moc nedružila.


Ptala jsem se na to i Michala, který se sem přiženil, ale zajímá mě tvůj pohled jakožto holky. V čem je specifický vztah s Korejcem? Nebo bys řekla, že v českém a česko-korejském partnerství není žádný zásadní rozdíl?

       Abych byla upřímná, po dvouletém vztahu, který skončil, když mi bylo 19, jsem v dalším dlouhodobém vztahu před manžele nebyla. Nemám proto dostatečná data k zodpovězení tvé otázky :) Mám však pocit, že Koreji mají trochu větší smysl pro pochopení věcí z ženského pohledu. Možná je to tím, že spousta z nich vyrůstá v domácnostech, kde je mamka doma a táta je za denního světla přítomen jen v neděli. V dospívání tedy vidí a slyší velmi často právě tu ženskou stránku života. Je to hezký pocit, když vás vede na chodníku tak, aby jste vždy byla na straně dál od aut. Nebo když vás bolí hlava a zrovna nemáte doma prášek, uloží vás na gauč a dojde do lékárny. Ale možná by to udělal i Čech, jen ne ti, které jsem já potkala na střední.



Nedá mi se nezeptat na budoucnost. Plánujete tu s manželem zestárnout nebo chcete žít třeba v Česku? Umíš si případně představit vychovávat tu děti? Protože já vždycky říkám, že Koreu miluju, chci tu zůstat jak nejdéle to půjde, ale jakmile jednou budu mít děti, skáču do letadla. Zdejší školní systém mi přijde brutální. Máš to jinak?

      Manžel teprve nedávno začal pracovat a přiznám se, že o další budoucnosti se mi momentálně ani přemýšlet nechce. Svá dvacátá léta jsem strávila honěním se za budoucností a teď mám chuť si pár měsíců či let jen užívat toho, co je teď a tady. Každopádně myšlenka o životě v Čechách visí ve vzduchu, jen ne v blízké budoucnosti. Korejský školní systém je hodně brutální, ale velmi často záleží na tom, jak v něm navigují své dítě rodiče. Je důležité stát si za svými principy a nenechat se strhnout davem. Můj manžel chodit po škole jen na angličtinu a to snad jen pár měsíců na střední škole. Nechodil do žádných večerních škol nebo doučování a je z něj veterinář. Jeho kamarád, který na střední skoro propadal, je ťed na magistru astrologie. Můj známý ze střední, který skoro propadal, je letecký inženýr na doktorandském studiu v Kanadě. Postoj dítěte je důležitější než počet odstudovaných hodin. Co dítě vidí u rodičů, to často nevědomky přijme za své cíle a hodnoty.


Zpět k přítomnosti. Pracuješ jako osobní trenérka. Máš spíše korejské klienty nebo cizince? Jak tě případní zájemci mohou kontaktovat?

      První dva roky praxe jsem pracovala v korejských fitkách a studiích, tudíž jsem trénovala především Korejce. Teď pracuji sama na sebe a drtivá většina mých klientů jsou cizinci. Mám svůj blog, LK Healthcoaching http://lkhealthcoaching9.wixsite.com/lkhealthcoaching, kde píšu o věcech spojených se světem zdravého životního stylu a fitness v Koreji. Mám taky svůj pracovní Facebook https://www.facebook.com/lilmrskim/. Lidé mě můžou kdykoliv kontaktovat tam, na stránkách https://www.worldtrainer.fitness, ale i na kakao talk, kde mě mohou najít pod ID: 841987.


Jak bys popsala fitness kulturu v Koreji? Je tu cvičení běžnou součástí života, trendem nebo spíš výjimkou?

      Řekla bych, že cvičení je tu běžnější než u nás v Čechách. Mnoho lidí si tu dává pozor, aby si po jídle rovnou nelehli a spoustu z nich jde rovnou na krátkou procházku. Většina žen středního věku, které jsem potkala, chodily někam na jógu a hodinová procházka byla součástí jejich každodenního života. Korejci vnímají pohyb jako nutnou součást zdravého života, zatímco v Čechách vidím, že většina lidí jde do fitka třikrát týdně na hodinu a půl a cítí se dostatečně "aktivní". Takhle tu sportují muži, kteří chodí 6 dní v týdnu na 13h denně do kanceláře a nemají jinou možnost pohybu. Možná mám trochu předsudky, ale nevěřím, že kdyby nějaký Čech měl takový pracovní program, že by se do fitka vůbec dostavil. Velkou roli tu ale hraje fakt, že Korejci žijí pod obrovským tlakem vypadat dobře. Tlak je na ně často vyvíjen nejen opačným pohlavím, ale otevřeně i na pracovišti a v domácnosti. 


Žijí Korejci obecně zdravějším životním stylem než Češi? Jak je to tu se zdravou stravou? Já tady teda na korejském jídle vždycky zhubnu, nicméně oproti době před 10 lety se to tu i v tomhle směru v mých očích hodně změnilo. Tehdy jsem na ulici nepotkala obézního člověka, dneska tu frčí smažené kuře s pivem, všechny západní fastfoody a na ulici už se nemusím stydět za silnější boky. Mám pravdu, že zdejší mladší generace tloustne?

      Myslím, že tu tak trochu chybí střední cesta. Vídám lidi štíhlé a vídám lidi téměř obézní. Jen velmi málo místních je "oplácaných". Jak jsem zmínila, je tu neustálý tlak na to vypadat jako z televize. Zdá se, že se Korejci rozdělili na dva tábory. Jedni, co se stále snaží, a ať už zdravým životním stylem nebo nezdravými dietami se udržují. Druzí, co se rozhodli nenechat se terorizovat a užívají si všeho, co jsi zmínila v otázce. Já si však všimla, že většina lidí, co mají nadváhu, jsou buď starší nebo naopak ještě školáci. V mé věkové kategorii jich potkávám velmi málo. 
      Dělala jsem na tohle téma i interview pro můj blog s jednou mou korejskou známou (ještě nezveřejněné) a došly jsme k názoru, že ženy si dopřávají co chtějí (kávičky s dortem, smažené kuře či hamburger), ale drtivá většina z nich ochutná pár soust a dá ruce pryč. Zbytek pak následující dva dny pije jen vodu. Super nezdravé, ale funguje to.
      Obecně si myslím, že Korejci o zdraví dbají více než Češi. Spíše než zdravějším jídlem samo o sobě je to spíš o tom, že běžný občan tu má o něco lepší pojem o vyvážené stravě a výživě než běžný Čech. Minimálně lidé středního věku a výše podle mě určitě.


Na druhou stranu je tu hodně veřejných sportovišť zdarma, venkovní posilovny, hodně populární jsou túry po horách. Jak se na sportovní možnosti v přelidněném Soulu díváš ty?

      Díky těmto sportovištím a venkovním posilovnám (které už jsem ale viděla i v Čechách) mají Korejci pohyb o něco dostupnější než lidé v ČR ve městech. S tím souhlasím. Většinou však vidím, že těchto zařízení využívají spíše lidé v důchodovém věku. Mladší řeší pohyb spíše dlouhými procházkami, víkendovými túrami do hor nebo si zaplatí horentní sumy za fitness centrum, osobního trenéra, anebo vybavení na cvičení doma. Hodně jsem si všimla, že využívají nabídek levných kurzů pro občany, nabízených v městských kulturních centrech. To b y se určitě líbilo i v Čechách. Myslím, že tato dostupnost různých aktivit (teď nemluvím o drahých posilovnách a trenérech) je jedna z věcí, která mě na Koreji tolik okouzlila. Nemají tolik místa a přírody jako my, o to více se snaží tento nedostatek vynahradit. 


Vždycky žasnu, když při hikingu potkám 80leté dědečky, kteří to bez mrknutí oka pálí na vrchol hory rychleji než já. Nebo když vidím, jak sedí na zemi v restauraci v tureckém sedu a dvě hodiny se ani nehnou, to mě kolena a kyčle bolí jen při pohledu na ně. V čem se fyziologicky nejvíce liší korejské těla od těch evropských? Vidíš v posilovně hodně korejských důchodců?

      Jak jsem zmínila, Korejci chápou pohyb jako nedílnou součást každodenního života. Necvičí tak tvrdě jako my, ale konstantně. Nechodí na crossfit třikrát týdně, ale na procházky dvakrát denně. Mnoho z nich má znalosti o výživě a vyvážené stravě, které má na západě jen člověk s certifikátem či diplomem. 
      Sezení na zemi je o zvyku. Sedávali tak od malička a maminky je plácaly přes lopatky, ať se nehrbí, protože za hrbáče se nikdo nevdá a s hrbatkou nikdo neožení :) Fyziologicky se lišíme hlavně tak, že asijská (zdravá) těla jsem obecně lehčí než naše. Když se počítá BMI index pro Asiata, tabulka výsledků vypadá maličko jinak. Pro nás je například norma poměru tuku a svaloviny mezi 19 a 25%. Zde je norma mezi 18 a 23%. Obecně je asijské zdravé tělo a o pár kilogramu lehčí. Dále pak je pro ně fyzicky těžší vypěstovat si svaly, ale to už bychom zašly do světa biologie a hormonů, a kdo by to pak četl :)


Mezi českou komunitou v Koreji se o tobě moc neví, jak dlouho už tu vlastně žiješ? Jezdíš do Česka často nebo už je pro tebe domov tady?

      Od dob, co jsem tady studovala jako výměnný student, jsem si našla mnoho známých mezi ostatními cizinci, ale hlavně se bavím s Korejci. Trvalo mi tedy skoro šest let, než jsem začala cítit, že mi chybí přítomnost domácí kultury. Hodně tomu ale asi přispívá můj styl života. Jsem zvyklá žít v rodinném kruhu s pár blízkými přáteli a na velké party nebo srazy jsem nikdy moc nebyla. Čím déle tu ale žiji, tím více začínám pociťovat rozdíly ve smýšlení a často i názorech. Je moc hezké se občas sejít s lidmi, kteří rozumí mým myšlenkovým pochodům o něco rychleji než Korejci či Američané.


Mluvíš plynule korejsky, tvůj muž je Korejec, jsi tu už několik let. Je zde stále něco, co tě překvapuje nebo kulturní rozdíl, který jsi zatím nepřekonala?

      Spíše než "stále" bych řekla, že jsem si některé věci pořádně začala uvědomovat až teď. Možná mi po šesti letech konečně spadly růžové brýle z nosu. Jako osobní trenér mám problém s již zmíněným očekáváním od každého vypadat jako hvězda z Hollywoodu. Mám často klientky, kterým je 18, jsou biologicky absolutně v normě, ale hladoví a mučí se v posilovně, protože se necítí dost štíhlé. Pak mám i klientky, kterým je 25, mají nadváhu a rodiče jim platí osobní trénink, aby si je "vůbec někdo vzal". Taky mám klienty, kteří chodí do fitka každý den v 11 v noci po práci, protože chtějí mít svaly, aby si jich všimly krásné slečny. Podle místních statistik trpí nějakou poruchou příjmu potravy každá třetí Korejka, ale běžná veřejnost ještě pojem "duševní porucha" nebo "duševní zdraví" ani nezná.
      Dále mě trápí to, že tu tolik lidí tráví mládí honěním se za penězi, které pak ani nemají čas utratit za něco pořádného. Do nedávna jsem nechápala, proč Korejci pořád touží jezdit v drahých a nových autech, proč vždycky mění notebook a mobil skoro každý druhý rok a proč stále musí mít to nejdražší a nejnovější. Teď začínám chápat, že když pracujete šest dní v týdnu, 13 až 15 hodin denně a máš 7 dní dovolené v roce, kupovat si drahé věci je jediná možnost, jak si své vydělané peníze trochu užít. Stejně jako stravování v drahých restauracích.
      Též si stále zvykám na placené zdravotnictví.



Otázky&Odpovědi

Highlight v Koreji: Národní parky

Lowlight v Koreji: Ovzduší

Nejlepší jídlo: Bibimbap

Nejhorší jídlo: Seonji Haejangguk (Polévka se sraženou hovězí nebo vepřovou krví)

Srandovní zážitek: V korejštině se "hůlky" na jídlo řeknou velmi podobně jako jedna velmi sprostá nadávka. Po vystudování Koreanistiky a šesti letech zde stále raději říkám "chopsticks", protože už se mi nejednou stalo, že se lidé kolem mě rozesmáli, když jsem si o hůlky řekla korejsky. 

Negativní zkušenost: Korejci rádi přehánějí s komplimenty a neholdují příliš upřímnosti. Už jsem se dostala do fáze, kdy nedokážu věřit žádnému komplimentu, který nepřijde od manžela nebo nejbližší kamarádky.

Místo, kam určitě jít: Chuam Chotdaebawi (Candleatick rock), jsou to krásné skalné útvary u města Samcheok, kde je též čisté moře a pláže. 

Co ti nejvíce chybí z domova: Rodina

Co ti chybí po odletu z Koreji: Rodina :)



Korejská dobrodružství Lenky skrze fotky:







Žádné komentáře:

Okomentovat