čtvrtek 29. června 2017

Ach, ti Korejci!

     Před každým odletem do Koreji mi babička říká, ať si tam hlavně nenajdu žádného místního chlapa. Mamka se přidává s argumentem, že do rodiny přijmou jen toho, kdo se s náma bude smát u Pelíšků na Štědrý den. No, přestože se mi mladí Korejci líbí moc, domů si zatím žádného domů přivést nehodlám.

     Když říkám, že mi Korejci opravdu přijdou po vzhledové stránce atraktivní, je důležitý ten přívlastek mladí. Neviděla jsem snad žádného sexy Korejce nad 50 let, kterých v Evropě máme požehnaně. Obecně se stylově oblékají a pečují o sebe určitě více než Češi, což je dle mého plus. Dokud samozřejmě kluk nemá upravené obočí lépe než já a neporovnává složení našich peelingů na tvář (Ano, i to se mi stalo). Bohužel se to ale ve středním věku začne lámat a Korejci v mých očích ztrácí šarm. Místní obdobu Jiřího Bartošky nebo George Clooneyho jsem tu nepotkala. Až potkám, chytnu ho a nepustím.


     No, ale pojďme zpátky k těm mladým. Korejci jsou pro nás Evropany v některých věcech národem poněkud zvláštním. Občas jim holt nerozumím a marně se snažím dovtípit, z čeho pramení jejich chování. Jak jsem psala tady, v Koreji má spoustu věcí dvě strany. Jinak to není ani u milostných vztahů.
     Korejci se obecně tváří, že v životě neviděli nahou ženu, čemuž by napovídal i fakt, že mají v zemi zablokované stránky s filmy pro dospělé, nejsou tu volně dostupné erotické časopisy a na sex shop narazíte zřídkakdy. Korejské páry na ulici se sotva drží za ruce, nikdo se nelíbá v metru, ani na sobě neleží v parku na dece. Jeden by si myslel, že je to tu ráj romantiků, kteří pracují hlavně na souznění dvou srdcí. Jenže jako obvykle, když už máte o Koreji nějaké mínění, často je mylné. Vztahy tu moc o romantice nejsou.

Poločas aneb Rekapitulace druhého ročníku

     Čas hrozně rychle letí. Přijde mi to jako před pár měsíci, když jsem poprvé přiletěla do Soulu jako začínající studentka na zdejší Yonsei University. No, a dneska mám za sebou polovinu bakalářského studia. Druhý ročník byl plný - všeho, co vůbec mohl nabídnout. Vracím se po 11 měsících na měsíc domů a vezu si s sebou úžasné zážitky. Tady je rekapitulace toho nejdůležitějšího, co jsem v druháku zažila (a většinou o tom i napsala):

  • Tátův tým Anyang Halla vyhrál korejské mistrovství, základní část, i playoff Asijské ligy. Zmeškala jsem pouze jeden domácí zápas a po vyhraném finále ještě pár dní nemohla usnout díky zvýšenému adrenalinu v těle. (Rozhovor s Patrikem Martincem)
  • Snowboardovala jsem v japonských horách na ostrově Hokkaido a večery trávila naložená v horkých pramenech onsen.



  • Strávila jsem noc v buddhistickém chrámu v horách, povídala si s mniškou u čaje a brzo ráno se 108krát klaněna Buddhovi. (Temple Stay)
  • Přijela za mnou jedna z nejbližších kamarádek a splnily jsme si tak dětský sen o společném cestování po Soulu. Prošly jsme všechny (ne)turistická místa v Soulu a krmily tygry a lvy v Everlandu! (18 Nejlepších míst v Soulu)                     

  • Objeli jsem s kamarádem celý ostrov Jeju a vylezli jsme na nejvyšší horu Jižní Koreji, sopku Hallasan. (Výšlap na Hallasan)

pátek 23. června 2017

Jeju: Výšlap na nejvyšší horu Jižní Koreji - Hallasan

     Letos jsem konečně nasedla na hodinový let ze Soulu do korejského dovolenkového ráje, ostrov Jeju. První dojmy: Nechápu, že jsem tu nebyla mnohem dřív! Na blog budu postupně dávat fotky a popisky z míst, které během pětidenního pobytu navštívím. Jak jsme si ale říkali minule, začínejme cílema nejvyššíma... V případě Jeju 1950 metrovou horou Hallasan.


     Štítová sopka Hallasan se nachází v centrální části ostrova Jeju. S nadmořskou výškou 1950 m n. m. je nejvyšší horou Jižní Koreji a její masiv je součástí UNESCO.
     Na úplný vrchol, Baekrokdam, ke kráterovému jezeru (no, dneska spíš k louži) vedou dvě pěší trasy - Seongpanak Trail na východě a Gwaneumsa Trail na severu.