čtvrtek 29. června 2017

Ach, ti Korejci!

     Před každým odletem do Koreji mi babička říká, ať si tam hlavně nenajdu žádného místního chlapa. Mamka se přidává s argumentem, že do rodiny přijmou jen toho, kdo se s náma bude smát u Pelíšků na Štědrý den. No, přestože se mi mladí Korejci líbí moc, domů si zatím žádného domů přivést nehodlám.

     Když říkám, že mi Korejci opravdu přijdou po vzhledové stránce atraktivní, je důležitý ten přívlastek mladí. Neviděla jsem snad žádného sexy Korejce nad 50 let, kterých v Evropě máme požehnaně. Obecně se stylově oblékají a pečují o sebe určitě více než Češi, což je dle mého plus. Dokud samozřejmě kluk nemá upravené obočí lépe než já a neporovnává složení našich peelingů na tvář (Ano, i to se mi stalo). Bohužel se to ale ve středním věku začne lámat a Korejci v mých očích ztrácí šarm. Místní obdobu Jiřího Bartošky nebo George Clooneyho jsem tu nepotkala. Až potkám, chytnu ho a nepustím.


     No, ale pojďme zpátky k těm mladým. Korejci jsou pro nás Evropany v některých věcech národem poněkud zvláštním. Občas jim holt nerozumím a marně se snažím dovtípit, z čeho pramení jejich chování. Jak jsem psala tady, v Koreji má spoustu věcí dvě strany. Jinak to není ani u milostných vztahů.
     Korejci se obecně tváří, že v životě neviděli nahou ženu, čemuž by napovídal i fakt, že mají v zemi zablokované stránky s filmy pro dospělé, nejsou tu volně dostupné erotické časopisy a na sex shop narazíte zřídkakdy. Korejské páry na ulici se sotva drží za ruce, nikdo se nelíbá v metru, ani na sobě neleží v parku na dece. Jeden by si myslel, že je to tu ráj romantiků, kteří pracují hlavně na souznění dvou srdcí. Jenže jako obvykle, když už máte o Koreji nějaké mínění, často je mylné. Vztahy tu moc o romantice nejsou.


     Mí vrstevníci se seznamují většinou ve škole, přes kamarády nebo online. Často se tu chodí na rande ve skupince, kde se navzájem dohazují. Randění mezi mladými je většinou založeno buď na tom, že jsou to vážně dvě hrdličky vrkající v parku, které žijí v růžové bublince a fotí si vyretušovaná selfíčka, což je jedinný okamžik, kdy se k sobě fyzicky přiblíží na pár milimetrů. Ta odvážnější, realitě bližší situace je, že kluk zve holku a holka mu za to splní, co mu na očích vidí. On platí, ona se odvděčuje. Takhle to funguje i později, kdy žena je z velké části ozdoba a chlap z velké části peněženka. Ne nadarmo se Korejkám mezi chlapci s úšklebkem říká princezničky.
     Nároky chlapců se tudíž točí především kolem vzhledu, případně vzdělání. Ani ne proto, že by tu žena v budoucnu budovala kariéru, jako spíš kvůli sociální bublině, ve které se pohybují. Slečny zase hledí na status, vzdělání a peněžní konto. Páry jsou tu výhradně ze stejné vrstvy nebo komunity. Chodí do stejné školy, kanceláře, kostela. Mají společné známé. Pro kluka je hlavní, aby ho princezna dobře zdobila a pro ní hlavní, aby jí zabezpečil. Pro mě jsou tedy hlavními zbraněmi blond vlasy a Yonsei. Nikdy jsem si nemyslela, že budu kluky balit na to, kam chodím do školy, ale tady to fakt funguje. Dokonce je to jedna z prvních otázek při seznámení. A budeš milionář?

     Kvůli extrémmě drahým bytům tu bydlí i dospělí pracující lidé s rodiči. Přivést si někoho domů před svatbou je nemyslitelné, proto tu je na každém rohu hotel, kde si spolu snoubenci můžou hrát na rodinu nebo si chlapci vesele vybírat odměny za zaplacenou večeři. Ačkoliv se to nestrannému pozorovateli musí zdát divné, protože zdejší národ působí spíše zakřikle a plaše, hotelů se zatemněnými okny je tu nespočet. Stejně jako karaoke barů, kde vám slečny zazpívají nejen do ouška nebo DVD pokojů s postelemi. Tolik asi k té ostýchavosti a romantice.
     Když už je to mezi párem vážnější, začínají plánovat svatbu. Většinou bez pokleknutí, bez zásnubního prstenu, bez kouzel. Racionálně se domluví, že se za dva roky vezmou. Jsou-li tedy ze stejné sociální vrstvy, mají dostatečně peněz na založení rodiny (na svůj vlastní byt, na soukromé školy pro děti, na kabelky pro ženy) a rodiče obou sňatek schvalují. Rodiče tu totiž co se týče volby partnera mají stále velké slovo. Svatba se tradičně koná v jednom ze soulských mrakodrapů. Pár novomanželů projde uličkou bez družiček či svědků, za 30min se otočí a šmitec. Vyvolení zůstávají na krátkou hostinu, poté co místo svatebních darů odevzdají obálky s hotovostí. Pro mě, která už má deset let nakreslené bílé šaty, vybraných pět družiček i seznam písniček na zahradní diskotéku, tudíž korejská svatba není úplně lákavou představou.

     Pokud bych se přece jen zamilovala do Korejce, který by poklekl, koupil diamant, objednal kapelu a vzal si mě na českém zámku, stejně bych asi nesnesla korejské příbuzné. Zejména korejské tchýně jsou vyhlášené fúrie, které nasazují laťku dost vysoko i pro korejské nevěsty, natož pro ty z ciziny! Korejská tchýně by asi neměla radost z mé neschopnosti udělat kimchi, nakládané pálivé zelí, a já bych zase nesnesla, že jsem pro zbytek života služka pro svého muže i jeho rodiče.
     Ženy to v Jižní Koreji mají pořád mnohem těžší než my v Evropě. Situace se zlepšuje, ale o rovnocennosti mezi mužem a ženou stále nemůže být řeč. V práci má hlavní slovo chlap. Pokud žena otěhotní a odejde na mateřskou, z drtivé většiny se nemá kam vrátit do práce. Matky tu tedy převážně nepracují, rodinu zabezpečují muži. Soukromé školky, školy, byty i životní náklady jsou tu velmi vysoké, i proto se do manželství a mateřství v posledních letech nikdo nehrne. V roce 2015 byla porodnost na 1.25 dětí/matku. A tak když už se Korejec ožení, počítá s tím, že na něm do konce života bude břemeno zabezpečení rodiny, mezitím co žena porodí a zůstává doma jako žena v domácnosti. Nenechme se však zmýlit, Korejky často nevaří, stravují se mimo domov a jejich děti zůstávají ve školách do pozdních večerních hodin, takže to moc s ženou v domácnosti v českém slova smyslu nemá co dočinění.

     Pro tvrdohlavé ne-princezny jako jsem já je tedy představa kariéry a sňatku v téhle zemi nic moc. Korejci se mi líbí, někteří extrémně, ale tajné schůzky na hotelu, odměny za jím zaplacené večeře a případná korejská tchýně mě nelákají.
     Moje poslední rande s Korejcem dopadlo jeho naléháním, že už to je naše třetí schůzka, takže se sluší, abych s ním strávila noc! Zamyslela jsem se tedy nad sebou a svou drzostí a došla jsem k závěru, že dám babičce a mamince za pravdu. Maminky mají pravdu vždycky a bez výjimky. O tom, že jsme si měly vzít bundu, o chlapech, i o tom, že čeští kluci budou mít stejně vždycky navrch. 

      PS: Tenhle článek je založený čistě na mých zkušenostech a úhlu pohledu. Někdo může mít opačnou zkušenost a já přeju každému, kdo se v Koreji zamiloval, lásku a hodnou tchýni do konce života :) Nechci korejské páry (chlapce) nijak kritizovat, jen jsem chtěla ukázat, jak to v mých očích chodí v randění tady trochu jinak než v Česku.

       PPS: Je pravda, co se říká. 

       PPPS: Naštěstí kluci odchovaní na plzeňském pivu a českém humoru žijí i v Koreji :) 

1 komentář:

  1. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší šance na výhru

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětSmazat