neděle 27. srpna 2017

Temple Stay #2

     Loni na podzim jsem se poprvé vydala na Temple Stay do chrámů Geumsunsa v Soulu. Dvoudenní kulturní zážitek se mi moc líbil a chtěla jsem si pobyt v budhistickém komplexu zopakovat. Znovu jsem vyrazila na jednu noc, dva dny, tentokrát však k moři na východním pobřeží do chrámů Naksansa. 



     Temple Stay má pod sebou několik desítek budhistických chrámů po celé Jižní Koreji, ve kterých nabízí různé programy pro místní i cizince. Žít po boku mnichů můžete jedno odpoledne, dva dny, nebo i týden. Odpolední programy, které zahrnují třeba čajovou ceremonii nebo meditaci probíhají i v turisticky oblíbených komplexech uprostřed Soulu, například v Bongeunsa nebo Jogyesa. 
     O svých zkušenostech z Geumsunsa jsem psala tady. Geumsunsa se nachází v horách na severu Soulu, jede k němu jen jeden autobus, takže se mu vyhýbají davy turistů a během celých dvou dní, které jsem v chrámu strávila, jsem kromě mnichů potkala jen pět místních, kteří se přišli modlit. Navíc se programu účastnilo jen šest lidí, takže byl pobyt hodně rodinný a příjemný.
    Naksansa je naopak turisticky velmi žádaný, takže se zážitky hodně liší. Zástupům turistů čekajících na fotku se však nelze divit, Naksansa je přímo na pobřeží východního moře, takže nabízí nádherné pohledy, obzvlášť při východu slunce. Chtěla jsem na druhý Temple Stay mimo Soul a právě poloha a představa slunce vycházejícího nad mořskou hladinou rozhodla, že se pojede do Naksansa. 
     Navíc chtějí budhistické komplexy v oblasti Gangwondo, kde se budou v únoru konat Olympijské hry, s blížící se sportovní mega akcí nalákat do regionu co nejvíce návštěvníků, takže se v Naksansa momentálně za dvoudenní Temple Stay neplatí původních 70,000 wonů, ale jen 10,000. Východ slunce nad mořem, pobyt víceméně zadarmo, co by mohlo být špatně?

neděle 13. srpna 2017

Severní Korea na dohled

     Česká média poslední dobou straší válkou na korejském poloostrově. Odkazují při tom na velkohubé výroky o Guamu na dosah a následné "ohnivé zlobě, kterou svět neviděl" Kim Čong Una a Donalda Trumpa. Včera jsme se tedy k zemi, která nám hrozí jadernými zbraněmi, vydali blíže. Do demilitarizované zóny.

čtvrtek 10. srpna 2017

Slovo, které se neříká nahlas

     Když jsem si zakládala blog, chtěla jsem, aby byl striktně o zážitcích z Koreji. Jenže v uplynulém roce jsem v Koreji strávila 11 měsíců a o slovo se přihlásilo to, před čím jsem původně do zahraničí utíkala - deprese. Vážím si toho, že můj blog navštěvuje mnohem více lidí než jsem čekala a chtěla bych toho využít k mluvení o tématu, o kterém se píše i čte o dost hůře než o dovolené na Jeju, chrámech v Soulu a zkušenostech ve škole.



     Nechci si veřejně vylévat srdíčko, ani ze sebe dělat chudinku. Na světě jsou miliony lidí, kteří trpí horšími fyzickými i psychickými nemocemi, existuje mnoho lidí, kteří se při svém každodenním životě trápí několikanásobně více než já v Koreji a rozhodně spoustu problémů vidím často černěji než jaké doopravdy jsou. Přesto není důvod dělat hrdinu a chlácholit se tím, že může být hůř. Vždycky totiž může být i líp.
     Přijde mi ale důležité o depresích - ať už probíhají jakkoliv a v jakémkoliv měřítku - mluvit. Neexistuje zanedbatelná deprese. Bohužel mi přijde, že v Česku jsme o tom ještě pořádně mluvit nezačali a spoustu lidí mávne rukou, když jim řeknete, že se trápíte. Co tebe prosimtě může trápit? Co by za to ostatní dali mít život jako ty! Nepřeháněj to. Neblázni. Nedramatizuj to!
     Je normální být občas smutný, naštvaný, líný, bez motivace a bez pádného důvodu vstát z postele a začít něco dělat. Všichni známe situace, kdy se nám prostě nechce - do práce, do školy, k příbuzným, ke kamarádům... Většina z nás asi někdy měla zlomené srdce, zažila podraz, ztratila někoho blízkého a měla někdy pocit, že celý svět se proti nám spikl a všichni jsou debilové a nic nemá význam.
     Na chvíle smutku má každý jiný recept. Alkohol. Kamarády. Sport. Maminku. Cestování. Jenže co když nic nepomáhá? Co když se dostaneme do bodu, kdy nepomůže ani tequila, ani objetí, ani motivační citáty, ani běhat jako křeček na běžícím páse a koukat u toho na Přátelé?

úterý 8. srpna 2017

Jeju-do, korejský vulkanický ostrov

     Jeju je největším a pravděpodobně nejpopulárnějším ostrovem u korejského poloostrova. Vznikl vulkanickou činností, uprostřed ostrova se nachází nečinná sopka (a zároveň nejvyšší hora Jižní Koreji - Hallasan) s velkým kráterem a dodnes je část ostrova pokryta lávou. Jeju je díky svým lávovým oblastem zapsán do Světového dědictví UNESCO i do seznamu Nových sedm divů přírody. Kromě oslňující přírody nabízí Jeju i písečné pláže po všech stranách ostrova, takže je pro Korejce častou dovolenkovou destinací. Za poslední dva měsíce jsem na Jeju vyrazila hned dvakrát a jsem doteď plná dojmů. Takže tady jsou! 

     Jeju je v subtropické oblasti, jezdí se na něj tedy výhradně v létě na dovolenou, ale i během roku kvůli zmíněným památkám UNESCO. Můj první výlet proběhl s kamarádem z Čech na konci června, kdy jsme vyrazili za přírodou i relaxem u moře. Byli jsme na Jeju pět nocí, jeden den proleželi u moře a zbylé cestovali po celém ostrově. Náš výlet byl tak trochu lowcost, přesto jsme si to ohromně užili. Podruhé mě na Jeju zavedla dovolená s rodiči, která se nesla v duchu rozmazlování, pláží, hotelů s bazény a mořskými plody k večeři. Poznala jsem tak Jeju zase z jiného úhlu a po třídenním válení u vody jsem se konečně dokopala k sepsání všech zážitků.