neděle 13. srpna 2017

Severní Korea na dohled

     Česká média poslední dobou straší válkou na korejském poloostrově. Odkazují při tom na velkohubé výroky o Guamu na dosah a následné "ohnivé zlobě, kterou svět neviděl" Kim Čong Una a Donalda Trumpa. Včera jsme se tedy k zemi, která nám hrozí jadernými zbraněmi, vydali blíže. Do demilitarizované zóny.



      Za dva dny, 15.srpna, se v obou zemích poloostrova slaví Den národní nezávislosti a osvobození od japonské okupace, která trvala mezi lety 1910-1945. Druhou světovou válku však na korejském poloostrově brzy vystřídala válka další a víceméně trvá dodnes. 
      Korejská válka vypukla 25.června 1950 a trvala do 27.července 1953. Dlouho bychom o ní mohli diskutovat, psát a číst, protože je to doteď konflikt komplikovaný a rozhodně není černobílý. Tradičně se (v západních zdrojích) uvádí, že válku rozpoutala KLDR podporovaná Čínou a Sovětským svazem, když napadla nicnetušící mírumilovné Jihokorejce, kterým záda kryla OSN a Amerika. Napětí mezi dvěma státy korejského poloostrova však trvalo dlouho předtím. Korea byla 38.rovnoběžkou rozdělena hned po válce a v roce 1948 si v důsledku studené války mezi USA a Sovětským svazem obě části v roce 1948 zvolily vlastní vládu.  
     Faktem zůstává, že korejská válka zanechala oba státy v troskách a tisíce rodin rozdělených. Panovala tu bída, hlad a neštěstí, které z pamětí starších generací stále nezmizelo a asi ani nikdy nezmizí. Mezitím co Jižní Korea se během uplynulých desetiletí vyhoupla z "nuly na sto" a stala se vyspělou zemí s jednou z největších světových ekonomik, KLDR je... jak to napsat nejvýstižněji? Zemí s nejhorším politickým režimem na světě? Zemí, kde by se nikdo z nás nechtěl narodit? Zemí, ve které vás umučí k smrti, když vezmete plakát z hotelu? Zemí, kde lidé trpí hlady, aby elitáři mohli vyvíjet jaderné zbraně? Zemí, kde neexistuje svoboda? Vyberte si. 
     Dalším faktem zůstává, že mír nikdy nebyl uzavřen a zatímco na severu testují rok od roku více raket, na jihu setrvávají desetitisíce amerických vojáků. Koreanista Jaromír Chlada se v rozhovoru pro DVTV vyjádřil ve smyslu, že se není co divit KLDR, že zbrojí, protože se cítí Američany ohrožena. Co na to říct? Asi se shodneme, že USA není zářným symbolem dobra a na světě napáchali zla až až, včetně Asie. Nicméně obhajovat praktiky severokorejských vůdců strachem z USA je pro mě absolutně nemyslitelné. Pravda asi bude někde uprostřed, že? Někde mezi Čínou, Ruskem, Amerikou, a zeměmi, o které jde nejvíc - Jižní a Severní Koreou. 
     Ačkoliv je situace na korejském poloostrově hodně komplikovaná a víceméně nemá žádné jednoduché řešení, jedno je jasné - válku nechce nikdo. Aspoň tomu věřím. Chci věřit. Nechce jí Čína, protože válka by znamenala masivní uprchlickou krizi a zároveň riziko konfliktu s USA, kterou si Čína nikdy nepustí k hranicím. Nechce jí Jižní Korea, protože by umřely miliony lidí a všechno, co se za poslední desetiletí budovalo, by opět šlo k zemi. Nechce jí KLDR, protože by to byla sebevražedná akce. Nechce jí Amerika, protože by umřely miliony lidí - včetně amerických vojáků. Snad si tohle uvědomují jak Kim Čong Un, tak Donald Trump. Hlavně ať Trump!


      V Jižní Koreji se válka, ani hrozby ze severu neřeší. Mezitím co česká média plaší, jihokorejská společnost si dále užívá luxusu, který si po válce vydobyla. Moc se mi líbil článek na the Guardian, který napsala jedna Jihokorejka. Přečíst si ho můžete tady. Celou podstatu článku ale vystihují poslední dvě věty, když se autorka ptá své matky, zda se raket ze severu bojí. "Vůbec ne," zasmála se. Pak se pozastavila. "Nejspíš bychom tu ale všichni zemřeli." 
      Co dodat? Bojíme se všichni. Stejně jako se strachujeme, když naši blízcí nastupují do letadla, potápí se se žraloky nebo v poslední době jedou na výlet do Londýna. Možnost, že to nepřežijeme, existuje. Hrozba přicházející ze Severní Koreji už se tak nějak stala "normální" a není o nic výraznější než ta, že nabouráme autem. 

      Pojďme se ale bavit o té demilitarizované zóně
     Za dlouhá léta, které jsme s rodinkou v zemi strávili, jsme na hranici se Severní Koreou nikdy nebyli. Až včera. Téměř. 
     Cestovní kanceláře nabízí několik druhů výletů, vesměs se ale dělí na půldenní a celodenní. Půldenní výlet zahrnuje cestu do Imjingak Parku, který byl vybudován v naději, že se dvě země sjednotí. Stojí tam lokomotiva, která byla zničena při korejské válce i několik dalších válečných exponátů. V parku Imjingak je umístěn také oltář Mangbaeddan, kam se chodí za své rodiny na severu modlit Jihokorejci, kteří byli válkou od rodiny rozděleni.



     Další typickou turistickou destinací v rámci DMZ je třetí tunel. Jihokorejská armáda od konce korejské války doposud objevila čtyři tunely, které byly vykopány Severokorejci. Předpokládá se, že tunelů, které byly pravděpodobně součástí plánu na překvapivou invazi Jižní Koreji, je mnohem více, doposud ale nebyly objeveny. Severní Korea samozřejmě kopání tunelů popírá. 
     Třetí tunel je 1,635 metrů dlouhý, v nejvyšším bodě dosahuje 1,95 metrů a je asi 2,1 metrů široký. Je umístěn cca 73 metrů pod zemí a dle výpočtů by jím mohlo projít na 30,000 vojáků za hodinu. Veřejnosti je zpřístupněn jen z části. Dovnitř se smí bez osobních věcí, fotoaparátů a s helmou a člověk může dojít až 170metrů k hranici se Severní Koreou, od které ho dělí tři blokády.




     Túra DMZ dále typicky pokračuje na rozhlednu Dora a na vlakovou stanici Dorasan. Dorasan je nejsevernější železniční stanicí v Jižní Koreji, trať by dále mohla pokračovat přes Severní Koreu až do Ruska a Evropy. Stanice byla otevřena v roce 2002 a nápisy na nástupiště směr Pyongyang opět ukazují, že víra ve sjednocení Koreji je na jihu aktuální. 

                              

                              

                              

     Z rozhledny Dora pak lze pouhým okem dohlédnout do Severní Koreji. V den naší návštěvy navíc byla perfektní viditelnost, takže jsme viděli krásně. Za pár drobných se může člověk podívat i skrze dalekohled. Jde vidět vesnice, která je dle Jihokorejců čistě propagační, protože vypadá moderně, ale dle dostupných informací v ní nikdo nežije. Dohlédnout jde i na Kaesong průmyslový komplex, kde od roku 2002 spolupracovali Jihokorejci a Severokorejci, před rokem byla ovšem spolupráce z jihokorejské strany ukončena a provoz komplexu pozastaven. 

                             

     Dalekohledem jsem zahlédla i pár lidí, na dálku jsem však jen viděla jejich pohyby, nic víc. Přesto mnou proběhl mráz. Co si asi myslí, když na ně denně čumí stovky lidí dalekohledem? Ví, jak blízko jsou svobodné zemi? Měli dneska oběd? Trpí méně než si myslím? Prosím, řekněte, že si sami neuvědomují, jak hrozný mají život a jsou ve své nevědomosti spokojení.
     Náš půldenní výlet s agenturou VIP travel (http://www.vviptravel.com/eng/korea/seoul_dmz_tour.php) rozhlednou skončil, celodenní výlet zahrnuje i cestu přímo na hranici, kde z jedné strany stojí jihokorejská stráž a z druhé severokorejská. Člověk může vidět prostory, kde bylo podepsáno příměří, budovu OSN i vesničku, která leží těsně před hranicí. V Joint Security Area, jak se oblast nazývá, je zaveden mnohem přísnější dresscode i pravidla chování. Celodenní výlet zahrnující JSA byl bohužel možný až koncem srpna, nicméně abych pravdu řekla, mě osobně ani neláká.
     Netoužím vidět severokorejské vojáky. Netoužím být tak blízko zemi, ze které se mi tají dech. Stačí mi, že jsem byla na rozhledně, ze které byla Severní Korea na dohled. Stačí mi, že žiju v zemi, která je ze Severní Koreji na dostřel. 

                            

     Každopádně výlet do DMZ byl zajímavý, autobusem nás jelo asi 34 a průvodkyně byla moc milá. Agenturu VIP travel můžu doporučit, nemám sice zkušenosti s žádnou jinou, ale myslím si, že se zájezdy moc lišit nebudou.
     Bude vám puštěn film o zlé Severní Koreji, dobrém jihu, dalekohledem pohlédnete tam, kde byste nechtěli žít, budete poslouchat o neutuchající touze Jihokorejců obě země sjednotit,... A pak se vrátíte do Soulu, do města neonových světel, kde si kolemjdoucí dávají kafe za stovku a nakupují značkové kabelky. Do světa, který je na míle daleko od každodenní reality těch, kteří se narodili pouhé desítky kilometrů odtud. Do společnosti, která uprchlíky ze Severní Koreji opovrhuje a má je na háku.
     A zůstane ve vás pachuť. Z výhružných tweetů Donalda Trumpa, který si očividně neuvědomuje, že nejde o jeho ego, ale o miliony lidí. Z řečí o sjednocení, protože Jihokorejci jsou elitáři jako prase a lůza jsou pro ně i Číňani, natož ti, kterým se ze severu podařilo utéct až sem. Z lidí, kteří zapomněli, jak hnusná byla historie a dělají vše proto, aby se opakovala. A z pohádek, kde vždycky dobro vyhraje nad zlem, když v reálném světě dobro u moci možná ani neexistuje.

     Ne. fakt. Na DMZ jeďte. Je to zajímavé a stojí to za to. Aspoň pak tu pachuť můžeme rozebírat spolu, nad kafem za stovku..

                            

2 komentáře:

  1. Moc pěkně napsané. Emoce, ale v rozumné míře. Fakta, opět v rozumné míře. Moc se mi to líbilo.

    OdpovědětSmazat