sobota 23. září 2017

Korejský hokej

     Cože?! V Koreji se hraje hokej? Hraje. Není sice moc populární, nechodí na něj tisíce lidí, nepíše se o něm denně v novinách, ale hraje se. Na úrovni. Dokonce se bude hrát i na zimních Olympijských hrách v Pyeongchangu v únoru 2018. Pojďme si tedy korejský hokej trochu představit. 

     Jižní Korea na zimních olympijských hrách pokaždé vyhraje několik zlatých medailí, úspěšné sportovce ale mají jen ve dvou ledních disciplínách - short tracku a rychlobruslení. Jedinou jihokorejskou sportovkyní, která na ZOH vyhrála placku v jiné disciplíně, je krasobruslařka Kim Yuna, která ohromila svět rekordní jízdou ve Vancouveru a na svůj úspěch navázala v Sochi. 
     Pyeongchang byl vybrán jako pořadatelské město v roce 2011. O dva roky poté, v roce 2013, dostala korejská hokejová federace podmínku, že národní tým musí rapidně zlepšit světové postavení, tehdy 25.místo, aby se mohl na domácí Olympiádě předvést na ledě stejně jako v historii všechny hokejové týmy pořadatelské země.  
      Letos národní tým Jižní Koreji několikrát přepsal dějiny. Nejprve v únoru poprvé v historii vyhrál stříbrnou medaili na Asijských hrách, když podruhé v dějinách porazil Japonsko na mezinárodním turnaji. Ještě větším překvapením bylo, když se Korea na mistrovství světa divize IA probojovala do nejvyšší divize, kde v následujícím roce vyzve týmy jako USA, Dánsko nebo Finsko. V roce 2018 tak korejský hokej čeká nevídaný rok na nejvyšší světové úrovni, který odstartuje právě domácí Olympiáda, kam se tým díky splněným podmínkám mezinárodní hokejové federace kvalifikoval a postaví se ve skupině Čechům, Kanadě a Švýcarsku.

úterý 19. září 2017

Mám být v Koreji, nemám být v Koreji, mám být v Koreji,...

     "Pokud sedíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí. Ne proto, aby za tebe rozhodla, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu a ty najednou víš, v jakou možnost doufáš."

     Sedím ve Friends Coffee House kousek od Národní třídy s mojí milovanou kamarádkou Adélou, piji horký punč, krčím rameny a dramaticky si jednou za pět minut povzdychnu. Venku prší a my se podesáté v týdnu bavíme na téma vysoké školy. A myslíš, že mám teda jít do té Koreji? Přijde mi to jako včera, když jsem žádala všechny mé přátele o názor, zda odejít studovat bakaláře do Jižní Koreji je tím správným rozhodnutím. 

     Sedím ve školní jídelně na campusu Yonsei University v Soulu, mluvím do telefonu a koukám na svou drahou kamarádku Martu, která se mnou z Prahy vede videohovor. No Martičko, a co si o tom teda myslíš ty? Mám tady zůstat? Jsou to pouhé dva roky od chvíle, kdy jsem začala studovat bakaláře v Koreji a už stojím před dalším rozhodnutím. Kde vystuduju magistra?

Yonsei University

středa 6. září 2017

Jsme jiní lidé v jiných jazycích?

     Znáte tu sérií vtipů, kdy do baru vejdou Američan, Rus a Čech a začnou si povídat? Každý den podobnou scénu zažívám. Do třídy vstoupí Korejec, Japonka, Uzbek, Afričanka, já,  Američan a spustí se hromadná konverzace. Máme společnou řeč, ačkoliv jsme vyrostli v jiných zemích a naše mateřské jazyky jsou absolutně rozdílné. 
     Schopnost ovládat odlišné jazyky a komunikovat v cizích zemích je pro mě jedním z největších privilegií našeho pokročilého světa a pravidelně přemýšlím nad českým příslovím kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Znamená snad, že čím více jazyků ovládáme, tím jsme komplexnějším člověkem? Nebo to znamená,  že jsme v každém jazyce jiným člověkem?