čtvrtek 19. října 2017

8 mýtů o Jižní Koreji

     Jižní Korea pro většinu Čechů nadále představuje exotickou zemi, do které se, byť jen na dovolenou, vydávají jen zatvrzelí dobrodruzi se smyslem pro riziko. Téměř při každé konverzaci o mém studiu v Soulu musím vyvracet stereotypní představy o svém bydlišti a domněnky, které se absolutně neslučují s realitou. Jaké jsou nejčastější mýty o Jižní Koreji, které v mých očích neplatí?





  • V Koreji je nebezpečno.
Když pominu rádoby vtipné - občas i vážně položené - otázky, zda žiji v jižní nebo severní části poloostrova, dnes a denně se setkávám s argumentem, že jet do Soulu na dovolenou je riskantní. Není. O hrozbě útoku KLDR čtu více z českých médií než z korejských, nikdy jsem se tu nebála a naprosto věřím názorům odborníků, kteří tvrdí, že Severní Korea nikdy nezaútočí, protože by to byla sebevražedná akce. Fakt, že nejhorší totalitní režim je pouhých 60 km daleko od Soulu, tady absolutně nepociťuji.

  • V Koreji se jí psi. 
Ano. V Koreji stále existují restaurace, které nabízí psí maso, nicméně jejich výskyt je dnes velmi vzácný, obzvlášť v Soulu, a člověk musí přesně vědět, kam jet. Já osobně jsem na psí restauraci nikdy nenarazila a taktéž nikdo z mého okolí.

  • Korejci jsou malí. 
Ne. Neznám statistiky, ale domnívám se, že celkový výškový průměr Jihokorejců bude o pár centimetrů nižší než ten český. Na ulici však potkáte spoustu vysokých mužů i žen, já se svými 163cm stejně jako v Praze i v Soulu patřím k těm menším.

  • Korejština je nenaučitelný jazyk a korejské písmo rozsypaný čaj.
Korejština je pochopitelně velmi odlišným jazykem, není jednoduché se jí naučit a písmo na první pohled vypadá jako z jiné planety. Realita je však mnohem přívětivější. Písmo je hláskové, každý symbol reprezentuje písmenko z naší abecedy, číst a psát se tedy lze naučit za pár dní. S komunikací je to samozřejmě složitější, ale pokud umíte číst, dokážete si pohodlně objednat v restauraci, orientovat se v dopravě, používat slovník.

  • Korea je něco jako Čína a pražská SAPA. 
Vůbec ne! Korea je spíše blíže Japonsku, obzvlášť Soul je velkoměsto srovnatelné s Hong Kongem. Korea je celkově hodně rozvinutá, v technologii a dopravě je deset let před Českem, je tu bezpečno, čisto, draho. Mimo centrum města samozřejmě najdete i tradiční asijské tržiště, kde se prodávají smažené larvy brouků, restaurace zvenku vypadají odpudivě a nikdo neumí anglicky, ale na turistických místech si rozhodně jako v "horší" zemi připadat nebudete.

  • V Koreji je celý rok teplo.
Minulý rok panovaly v Koreji větší mrazy než v Česku. Zima trvá trochu kratší dobu, většinou se prudce ochladí až v půlce listopadu, jaro začíná už v březnu, teploty však v tomto období klesají pod nulu a navíc tu fouká extrémně studený vítr. Sněží pravidelně, sníh ve městě sice málokdy vydrží, ale zažila jsem tu i dva metry sněhu.

  • Ve všech restauracích se sedí na zemi a nikde se nepoužívá vidlička. 
Pravda před deseti lety, dnes už jen výjimečně. Pokud neumíte s hůlkami, v Koreji se nemusíte obávat diety, ve všech podnicích vám ochotně donesou příbor. Sezení na zemi začíná být v Soulu raritou, naopak přibývají mezinárodní restaurace se západním stylem stolování.

  • V Koreji je levno.
Hodně Čechů, kteří jezdí na dovolenou do Vietnamu, Malajsie,Thajska nebo na Bali, si pochvaluje nízké ceny v těchto asijských zemích. Korea se však cenově pohybuje výše než Česko, dovolená vás tedy vyjde podstatně dráž než si nejspíš myslíte.


Co se naopak o Koreji v Česku moc neví? To bude tématem dalšího článku!

2 komentáře:

  1. Super blog. Jižní Korea je pro mnohé zcela neprobádanou oblastí, kterou znají třeba jen z večerních zpráv. Jakým způsobem tam vlastně trávíš volný čas? Je Korea lepší, horší nebo stejná na zábavu? Co nejvíce nejtradičnějšího jsi tam zažila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!! Přes týden jsem skoro pořád ve škole, ale o víkendech se snažím podnikat výlety, vídat kamarády (převážně české, angličtiny mám přes týden dost) a objevovat nová místa. Chodím pravidelně na hokej, miluju túry, což je v Koreji skoro národní sport, takže to je další častá činnost, ale v Soulu je stále milion míst a příležitostí k zábavě, kde jsem ještě nebyla. Řekla bych, že Korea je lepší na zábavu než v Česku v tom smyslu, že je tady více možností (více hor, více zábavních parků, více muzeí, skoro každý víkend nějaký festival,..) ale možná je to i tím, že mi holt Korea stále připadá atraktivně nová a neprobádaná, mezitím co v Česku se tolik po nových místech nepídím. Co jsem tu dělala nejtradičnějšího? Vařila jsem korejské jídlo, spala v buddhistických chrámech, vylezla jsem na nejvyšší korejskou horu, byla jsem na jejich populárním ostrově Jeju, pravidelně chodím do korejských lázní, s korejskými důchodci občas jdu hrát tenis. Řekla bych, že tím, že jsem tu dlouho, už dělám hodně věcí jako Korejci a nic mi nepřijde extra divné. Největší zážitek byl asi právě ten Hallasan, nejvyšší hora, nebo spaní pod širákem na Suraksanu minulý víkend, nebo právě pobyt v buddhistických chrámech. To bych v Česku nezažila :)

      Vymazat