sobota 30. prosince 2017

Novoroční slzy

     2017. Jeden rok, dvanáct měsíců, 365 dní, třináct letů, pět navštívených zemí, jeden velký návrat domů. Uplynulý rok dobrodružstvím přímo přetékal.


     Splnila jsem si dva velké sny v podobě výletů do Hong Kongu a Singapuru, snowboardovala jsem v japonských horách na ostrově Hokkaido, objela autem kolem dokola ostrov Jeju a dvakrát vylezla na tamní nejvyšší horu sopečného původu. Nakoukla jsem do Koreji Severní, v té Jižní jsem strávila devadesát procent roku. Poprvé jsem byla v přímořském městě Busan, jela jsem se podívat na východní pobřeží, kde se budou v únoru konat zimní Olympijské hry, znovu jsem spala v budhistickém chrámu s mnichy.
     Konečně jsem dostala stipendium, stala jsem se studentskou ambasadorkou školy, zvolili mě prezidentkou jednoho studentského spolku, přiblížila jsem se publikaci svojí seminární práce, úspěšně jsem si odškrtnula dvanáct dalších předmětů, odevzdala jsem 120 stránkové portfolio s mými pokusy o tvorbu literatury a zvolila jsem si téma svojí bakalářské práce.
     Přivítala jsem v Koreji tři návštěvy, včetně dvou z mých nejbližších kamarádek. Krmili jsme spolu tygry, objevovali tajné vodopády, propařili několik nocí v naší party ulici před domem v Anyangu. Poznala jsem spoustu nových lidí, několik z nich i díky svému blogu. S některými se možná už nikdy neuvidíme, jiní se zařadili do okruhu přátel, do dvou jsem se platonicky zamilovala,..možná do deseti, no. Jsem však strašně moc vděčná za každého, kdo mi v roce 2017 zkřížil cestu. Protože žádný cestovatelský zážitek, akademický úspěch, vydělané peníze, ani napsaný článek, by neměl význam, kdybych ho neměla s kým sdílet.

pondělí 18. prosince 2017

SINGAPORE

     Před rokem a kousek jsem na blog dala svůj bucket list, na kterém vedle výšlapu na nejvyšší horu Jižní Koreji stál i Hong Kong a Singapur. Dneska můžu s pocitem zadostiučinění a obrovskou radostí v srdci říct, že jsem si obě destinace už odškrtla. 

    V Hong Kongu jsem byla už v lednu, na blog jsem fotky nikdy nedala, ale k ročnímu výročí to napravím, slibuju. Do Singapuru jsem vyrazila na začátku měsíce a doteď z toho žiju, takže se ráda fotkami konečně pochlubím.  


    Když jsem před rokem poprvé přemýšlela o výletu do Singapuru, vlastně jsem o něm nic moc nevěděla kromě toho, že z něj pochází spoustu mých spolužáků a stojí v něm vyhlášený hotel Marina Bay Sands s infinity bazénem na střeše. Cool město, tam někdy pojedu. 
     Během letních prázdnin se tam však přestěhovala jedna z mých výborných kamarádek, a tak se z někdy stalo letos a začala jsem navážno shánět letenky. Z Incheon na Changi Airport létá několik letadel denně, přímo i s přestupem. Já jsem byla omezena časově, nemohla jsem si tedy příliš vybírat a zvolila jsem přímý let se Singapore Airlines v pátek ráno s návratem v pondělí ráno. Zpáteční letenka stála skoro 10.000 Kč, to ale rozhodně není cena, za kterou se po Asii pohybuje většina lidí, ani nejlevnější cesta do asijského centra dění. Let byl k mému překvapení (měla jsem dávat při zeměpise větší pozor) sedm hodin dlouhý, z čehož mě při přečtení letenky málem trefilo, strach z létání mě stále nepřešel. Singapore Airlines ovšem dostály svému skvělému jménu a byly excelentní, služby na palubě, jídlo i nabídka filmů byly špičkové. Rozhodně doporučuju!

neděle 3. prosince 2017

Malá holka ve velkém světě

    Sedím v gate A18 na letišti Changi v Singapuru a čekám na půlnoční letadlo zpátky domů. Na tvář se mi krade úsměv, když si uvědomím, jak velké štěstí mám, že se můžu po každém výletě vracet domů do Soulu. 

     Za necelý měsíc oslavím 22.narozeniny. Za poslední rok jsem několikrát ukazovala občanku, jednou dokonce v takové malé zapadlé restauraci, kde mi nechtěli nalít pivo. Dvakrát však z opačného důvodu, dva kluci mi nevěřili, že je mi "jenom 21, tobě je minimálně 25". Aha, tak dík. 

      Oba zpytovali svědomí, že to měl být kompliment, že jsem prý rozumná, že jsem prý samostatná. Jak s oblibou říká moje maminka, "kdyby věděli, jaká opravdu jsi", dalo by se s oba jejich argumenty polemizovat. Pavouky sama dostat z domu neumím, rozumná jsem jen do chvíle než přijdu do obchodu s notýsky a obrazy a cetkami, které nikdy nepoužiju, "protože si je šetřím", ale nutně je potřebuju. Jaký myslíte, že mám s sebou sešit v Singapuru, tyrkysový s pandou žvýkající bambus..

     Snažím se však o to, aby moje pubertální já bylo na mé starší já pyšné. Snažím se napravovat chyby spáchané v sedmnácti a plnit si sliby vysněné v patnácti. Snažím se být taková, jakou jsem být chtěla, i když mi to často brutálně nejde.