sobota 30. prosince 2017

Novoroční slzy

     2017. Jeden rok, dvanáct měsíců, 365 dní, třináct letů, pět navštívených zemí, jeden velký návrat domů. Uplynulý rok dobrodružstvím přímo přetékal.


     Splnila jsem si dva velké sny v podobě výletů do Hong Kongu a Singapuru, snowboardovala jsem v japonských horách na ostrově Hokkaido, objela autem kolem dokola ostrov Jeju a dvakrát vylezla na tamní nejvyšší horu sopečného původu. Nakoukla jsem do Koreji Severní, v té Jižní jsem strávila devadesát procent roku. Poprvé jsem byla v přímořském městě Busan, jela jsem se podívat na východní pobřeží, kde se budou v únoru konat zimní Olympijské hry, znovu jsem spala v budhistickém chrámu s mnichy.
     Konečně jsem dostala stipendium, stala jsem se studentskou ambasadorkou školy, zvolili mě prezidentkou jednoho studentského spolku, přiblížila jsem se publikaci svojí seminární práce, úspěšně jsem si odškrtnula dvanáct dalších předmětů, odevzdala jsem 120 stránkové portfolio s mými pokusy o tvorbu literatury a zvolila jsem si téma svojí bakalářské práce.
     Přivítala jsem v Koreji tři návštěvy, včetně dvou z mých nejbližších kamarádek. Krmili jsme spolu tygry, objevovali tajné vodopády, propařili několik nocí v naší party ulici před domem v Anyangu. Poznala jsem spoustu nových lidí, několik z nich i díky svému blogu. S některými se možná už nikdy neuvidíme, jiní se zařadili do okruhu přátel, do dvou jsem se platonicky zamilovala,..možná do deseti, no. Jsem však strašně moc vděčná za každého, kdo mi v roce 2017 zkřížil cestu. Protože žádný cestovatelský zážitek, akademický úspěch, vydělané peníze, ani napsaný článek, by neměl význam, kdybych ho neměla s kým sdílet.
    Za tři dny budu mít narozeniny. Od svých prarodičů už jsem dostala předčasný dárek, který obsahoval i můj starý dopis babičce. Když jsem ho četla nahlas, zasekával se mi hlas a z očí mi spontánně tekly slzy. Smíchem. Dojetím. Láskou. 
     Slzy mi letos tekly asi o něco pravidelněji než v jiných letech. Smutkem. Radostí. Citem. Cestovatelské zážitky se mi vrátily velkým steskem po neexistujícím domově, dobré známky nespavostí, zamilované oči zlomeným srdcem, velké psychické vypětí silnou depresí, výkřiky radosti slzavým údolím. Od malička mě ale maminka učila, že za slzy není potřeba se stydět, není nutné je držet, naopak je musíme nechat jít. Když jsem dříve plakala po prohraných tenisových zápasech, stála mamka nade mnou ve vaně, pouštěla na mě proud teplé vody a říkala, že smutek odpluje pryč. Vzpomínám si na to dodnes a ve smutných chvílích to doteď praktikuji.

     Do nového roku bych sobě i Vám přála, abychom nechávali smutky, které zaručeně přijdou, odplouvat snadněji než doteď. Abychom všechny pády, zklamání a neúspěchy utápěli spíše pod proudem horké vody než ve víně, abychom měli někoho, kdo nad námi bude držet tu sprchu, nebo nám v druhém případě podrží vlasy.
     Přeju nám, abychom měli někoho, s kým se odvážíme cestovat na druhou stranu planety, ať už je to teta, kamarádka, snoubenec nebo syn, a zároveň někoho, s kým může být dobrodružství nakupovat v Tescu ve čtvrtek odpoledne, jakkoliv trapně to zní. Přeju nám, abychom měli někoho, s kým můžeme nadávat na celý svět, ukazovat svou pravou tvář, odkrývat rány a upřímně plakat. Smíchem. Dojetím. Smutkem. 
     Přeju nám, abychom měli někoho, komu chceme vyprávět všechno, co se nám událo v roce 2017 a zároveň s ním chceme sdílet všechno, co nás čeká v roce 2018. Nový rok nepřinese vše dobré, usměvavé a růžové, ale zaručeně nabídne dobrodružství, která je škoda nechávat si pro sebe. Protože sdílená radost je dvojnásobná a sdílený smutek poloviční.
    Obklopme se tedy lidmi, se kterýma nás baví pády i vzlety, pátky i pondělky, chřipky i dovolené. Važme si jich, zvěme je ke stolu, otevírejme jim srdce a užívejme si jejich přítomnosti. Mějme je rádi a říkejme jim to. Protože jestli jsem se v tomhle roce něco naučila, tak to, že je úplně jedno, jestli jste v Praze, v Hong Kongu, v Sapporu, jestli jste úspěšní nebo loseři, jestli se vám vše daří nebo se naopak všechno sype jako domeček z karet, protože když jste sami, nemá vám kdo utírat slzy smutku, ani vás nemá kdo přivést k slzám smíchu. Když jsme sami, je tenhle svět prostě nuda.
   
     Děkuju všem, kteří v roce 2017 přišli, přiletěli, přitulili se, přimluvili se, přečetli si moje články, přisedli si ke stolu, pozvali mě na pivo, připravili mi snídani, přivítali mě u sebe doma, popřáli mi krásný den, přidali mě do okruhu blízkých, přijali mě takovou, jaká jsem a přispěli k tomu, že rok 2017 byl zatím tím nejlepším v mém životě. Děkuju vám. Děkuju vám z celého srdce.

     Přeju si, ať je 2018 plný lidí, kteří dělají svět a náš život lepším. A ať jsme takoví i my sami.

     S láskou,

Přípitek v japonském Onsen v Hokkaidu

3 komentáře:

  1. Moc gratuluju k získání stipendia! Takze nakonec zůstáváš v Korei? :) Jinak krasny článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Teď si dávám semestr pauzu a do školy se vracím zase v září, ale asi se rovnou přihlásím i na magistra znovu na Yonsei :)

      Vymazat
  2. Doporučím každému, kdo hledá obchodní úvěr, Le_Meridianovi, který mi pomohl s úvěrem na čtyři miliony USD na spuštění mého podniku Quilting a bylo to rychlé. Mohou financovat až do výše 900.000.000.000 dolarů (devět set milionů dolarů) v každém regionu světa, pokud je možné zaručit na projektech 1,9% ROI. Proces byl rychlý a bezpečný. Rozhodně to byla pozitivní zkušenost. Vyhněte se podvodníkům a kontaktujte Le_Meridian Funding Service On. info@lemeridianfds.com WhatsApp ... + 19893943740. pokud hledáte obchodní úvěr, díky.
    Leslie,

    OdpovědětVymazat