úterý 30. ledna 2018

Host ve vlastním domě

          Na konci loňského roku jsem přiletěla na prázdniny do Prahy. Pět týdnů uteklo dřív než jsem řekla ,,Zeman" a já znovu skládám svůj život do neúhledných komínků dovnitř hokejového báglu, který dnes večer odevzdám k dalšímu letu na trase Praha-Soul. 



25.prosince 2017

         Otevřu oči a malíčkem ťuknu na displej na sedadle před sebou. Mísí se ve mně několik emocí, do očí mě pálí záře televizní obrazovky a levou nohou mi prostupují mravenci. 8:43hr. To snad ne. Chce se mi udeřit do sedadla stejně jako do mobilního budíku a znovu se uvelebit na polštář, ale tady to nejde, jsem uvězněná v prostorech 37F a erární polštář ve mně spíš vyvolává vztek, že zase nemůžu spát. Po trase Soul-Praha dnes letím potřicáté druhé, člověk by si myslel, že už jsem si vydobyla věrné místečko v business třídě a vynalezla taktiku, která nezklame, ale já s nespavostí na palubě a s následným jetlagem díky posunu času bojuji stejně jako cestovatelský začátečník.
Když klesáme dolů a pilot hlásí, aby se posádka připravila na přistání, rutinně promlouvám k Bohu a dlaně spojuji pod fialovou dekou, taktéž erární. Nesnáším létání. Bože, děkuji ti, že jsi nás provázel tímto letem a všechny si nás dovedl bezpečně nad Prahu. Díky, že pilot neusnul, že se nám za letu neulomilo křídlo, že nám ptáci nevlítli do motoru, že se se mnou neutrhla záchodová kabinka na straně trupu, že nikdo nezkolaboval, že jsme to přežili, chce se mi říct, ale nechci přivolávat tragédii, a tak se pomodlím i za následující okamžiky. Vzlétnutí a přistání je nejnebezpečnější, říkal můj známý stevard. Prosím dej, abychom bezpečně přistáli a ve zdraví dojeli do svých domovů a hotelu. Stůj při nás ještě pár desítek minut. Bože, ať se nám vysune podvozek, ať není runway kluzká, ať nesjedeme na trávu, ať nenarazíme do jiného letadla, ať nezačneme hořet. Bože, ať hlavně nikdo nezačne tleskat.

neděle 7. ledna 2018

Dávej dobro

     ,,Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí."

Věnováno mojí milované kamarádce E., nejhodnější osobě, kterou znám. Děkuju, že nepřestáváš ukazovat světlo ostatním, i těm, kteří chtějí vidět jen tmu.

     Dávej dobro. Kampaň Starbucks pro uplynulé svátky a mé jediné novoroční předsevzetí. Vánoce jsou v naší kultuře především o dávání a dostávání. Vyměňujeme si cukroví, kupujeme si drahé dárky, posíláme peníze na charitu, vozíme hračky do dětských domovů. Od prvního Adventu do posledního silvestrovského ohňostroje lidstvo oplývá štědrostí. Přece jen se 24.prosinec jmenuje Štědrý den, že. Jsme ale stejně hodní, laskaví a dobrosrdeční i následujících 11 měsíců v roce?