neděle 7. ledna 2018

Dávej dobro

     ,,Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí."

Věnováno mojí milované kamarádce E., nejhodnější osobě, kterou znám. Děkuju, že nepřestáváš ukazovat světlo ostatním, i těm, kteří chtějí vidět jen tmu.

     Dávej dobro. Kampaň Starbucks pro uplynulé svátky a mé jediné novoroční předsevzetí. Vánoce jsou v naší kultuře především o dávání a dostávání. Vyměňujeme si cukroví, kupujeme si drahé dárky, posíláme peníze na charitu, vozíme hračky do dětských domovů. Od prvního Adventu do posledního silvestrovského ohňostroje lidstvo oplývá štědrostí. Přece jen se 24.prosinec jmenuje Štědrý den, že. Jsme ale stejně hodní, laskaví a dobrosrdeční i následujících 11 měsíců v roce?


     Narodila jsem se 2.ledna, každoročně pro mě tedy oslavování trvá o trochu déle. Mezitím co ostatní stále bojují s kocovinou, já si nalévám další skleničku šampaňského a nostalgie, abych připíjela na nové starší já, a symbolicky tak ukončila další rok svého života. Kdyby 2017 byla lahev a mé loňské zážitky tekutina, nestačila by ani dvoulitrovka. Loňský rok byl plný. Výletů. Návratů. Nálezů. Ztrát. Odpovědí. Otázek. Ach, otázek, kolik těch bylo!
     Vždycky jsem si myslela, že nejzvědavější tvorové jsou pětileté děti. Jsou tak zvědaví, až jsou občas otravní. Proč je nebe modré, proč jsou mraky bílé, proč je vůbec nebe, proč nemáš ponožky a proč teď ponožky máš? Nádech. Výdech. Pak jsem oslavila 22.narozeniny a zjistila, že má zdárně dospělá verze má mnohem více otázek než měla ta dětská. Hlavně ve dvě v noci v Uberu. Co vás nejvíc děsí? Kde se vidíte za pět let? Kdo je vaším vzorem?
     Proč jsou lidé tak zlí? Jakto, že se někteří nedokážou povznést nad křivdy z minulosti a nejsou schopni zakopat válečnou sekyru? Co některé vede k tomu, aby šířili nepodložené pomluvy a vypouštěli z úst tolik negativity? Proč bych měla konat dobro, když těm zlým to prochází taky? K čemu to je, být fér, když se často podvodníci mají lépe než ti slušní?

     Protože všechno, co dáváme, se nám vrátí. Jako bumerang. 

     Zvýšíme na někoho při hádce hlas a on na nás s největší pravděpodobností začne taky křičet. Jsme protivní a řidič autobusu nám zavře dveře přímo před nosem. Dáme víkendový výdělek někomu, kdo ho potřebuje mnohem více než my, a následně dostaneme nejlépe placenou brigádu našeho života. Budeme se správně chovat ke své manželce a naše dcera si nikdy domů nepřivede debila. Budeme vyzařovat pozitivní energii a obdržíme úsměvy.
     Vážně, život je jako zrcadlo. Budeme-li se na něj mračit, nikdy se nedočkáme úsměvu.

     To zrcadlo možná je a možná není od 1. ledna čisté jako křišťál. Možná jsme na něj v uplynulém roce naházeli tolik špíny, že ho ani nejprůzračnější novoroční předsevzetí zatím nevyčistila. Ale na druhou stranu, nemáme my, všichni dospělí, s leštěním zrcadel bohatou zkušenost? Obzvlášť pokud máte děti. 
     Pojďme se tedy v roce 2018 více usmívat. Na ostatní. Na sebe. Na zrcadlo života. Pojďme smazat ty šmouhy, které jsme napáchali loni a dávejme dobro. Když jsem v úterý slavila narozeniny, přecházela jsem z jednoho baru do druhého a v Dlouhé ulici jsem potkala bezdomovce topícího se v odpadkovém koši. Podala jsem mu svou flašku piva a on mi poděkoval ve třech jazycích. Když jsem došla do Deana, neplatila jsem ani za jeden drink. 
    Ten večer jednala karma rychle. Lidé byli v náladě rozdávat alkohol zdarma. Byl to den, kdy jeden barman potěšil oslavenkyni, jedna oslavenkyně potěšila bezdomovce, a kdo ví, třeba bezdomovec potěšil někoho dalšího. Vsadila bych na to další rundu. Obyčejné úterý, které vlastně nakonec tak obyčejné nebylo, protože lidé na sebe byli o trochu hodnější než jindy. 
     Neuškodilo by nám, kdybychom byli hodnější každý den. Bez očekávání, že nám to karma odmění hned v dalším baru, zítra, s následující výplatou nebo v tomhle roce. Občas si spravedlnost dává načas a musíme si projít rozvodem, finanční krizí a pěti lety trápení než dostaneme to, co si zasloužíme. Úplně stejně to ale platí u grázlů. Možná je teď vidíme na vrcholu, na postu premiéra, na jachtě a s úsměvem na tváři. Boží mlýny ale melou pro všechny stejně. 
     Můžete dělat všechno s láskou a s dobrým úmyslem a stejně se najdou lidé, kteří vás nebudou mít rádi. Můžete dělat všechno správně a stejně se věci pokazí. Můžete páchat dobro na každém kroku a stejně budete mít smůlu. Klíč je ale v tom nikdy nepřestávat to dobro konat. Nikdy se nevzdat toho, že jednáte podle nejlepšího (s)vědomí a nikdy nepřestávat věřit, že to, co dáváte, se vám vrátí. 
     Protože ten bumerang už se otáčí a letí zpátky. Je jen na vás, jestli vám přistane v pravačce nebo mezi očima. Dostaneme to, co dáváme. Dávejme dobro.


     PS: Nejlepší knížka roku 2017 pro mě suverénně byla The Hate U Give. Must-read!

2 komentáře: